Monstrance: Porovnání verzí

'''Monstrance''' ( z lat. "monstrare" předvádět, volněji demonstrovat), jiným termínem "custodia" je ozdobná prosklená schránka na noze, zhotovená z ušlechtilých kovů (nejčastěji ze zlaceného stříbra), zdobenápatří často soškami,k drahokamynářadí nebokatolických smaltemchrámů. V nejstarších dobách (asi od 12. století) sloužila k ukazování svatých ostatků, byla tedy původně relikviářem ("monstrantia pro reliquiis").

Monstrance od vrcholného středověku slouží k vystavování a uctívání svěcené (tzv.konsekrované) [[hostie]] v katolickém kostele. Používá se mimo mši, při tzv. (eucharistickém) výstavu, kdy jsou věřící vyzváni k její adoraci (klanění). Obřad se nazývá adorace Nejsvětější svátosti oltářní, kromě klanění při něm znějí sborové modlitby. Během adorace se připomíná symbolika proměnění hostie v Tělo Kristovo. Dříve se ve svátek Božího Těla pořádala četná eucharistická procesí, v nichž byla monstrance nesena nebo vezena na voze. Odtud se pro největší monstrance vžilo označení "procesní".

Monstrance se pro hostie používají od 13. století, označovaly se termínem "monstrantia pro corpore Christi". Tehdy tatotuto formaformu uctívání bylavyvolala zjevenasvým vizionářkouzjevením řeholnice sv. JuliánouJuliána az schválenaLutychu papežem(+1258), která rovněž předložila návrh uctívání ke schválení papeži. Brzy byla monstrance uvedena do praxe církevními představiteli nekterých regionů, a prosazována také řeholníky a řeholnicemi (s monstrancí bývá vyobrazena sv. Klára). Až do té doby se hostie adorovala bez monstrance, prvním legendárním ctitelem byl starozákonní Melchisedech. Nejstarší dochované monstrance pocházejí z Nizozemí (Belgie) a z Porýní a datují se do 2. poloviny 13. století.

K největším exemplářům patří monstrance ze španělských chrámů, a to z Avily, Barcelony či Zaragozy, odosahují výšcevýšky téměřkolem 3 metrymetrů.

K nejcennějším patří monstrance zhotovené celé ze zlata.