|
== Biografie ==
V letech [[1948]]–[[1955]] studovala [[ekonomie|ekonomii]] na vysoké škole v [[Monrovia|Monrovii]]. KdyžVe jí bylověku 17 let se provdala se za Jamese Sirleafa, s nímž později odcestovala do [[Spojené státy americké|Spojených států]],. kdeZde v roce [[1961]] pokračovala ve studiu na University of Wisconsin-Madison a na University of Colorado, Boulder, kde získala titul z ekonomie. Ve studiu ekonomie a veřejné politiky později pokračovala ještě na [[Harvardova univerzita|Harvardově univerzitě]].
Po studiích v USA se vrátila do své rodné Libérie a v letech [[1972]]–[[1973]] byla náměstkyní ministra financí ve vládě [[William Tolbert|Williama Tolberta]]. V letech [[1979]]–[[1980]] zastávala úřad [[ministr financí|ministryně financí]].
12. dubna [[1980]] provedl [[Samuel Doe]] v Libérii vojenský státní převrat a Tolbert byl spolu s dalšími čtyřmi ministry zavražděn. Johnsonová-Sirleafová přijala zpočátku v nové vládě místo prezidentky Liberijské banky pro rozvoj a investice, ale ještě v roce 1980 ze země uprchla. Poté pracovala v [[Spojené státy americké|USA]] pro [[Světová banka|Světovou banku]] a v roce [[1981]] přijala v [[Nairobi]] vysokou funkci v regionální [[Citibank]]. Pracovala rovněž pro [[Organizace spojených národů|OSN]] v Programu pro rozvoj Afriky až do roku [[1997]]. Kontroverzně působí, že ze začátku liberijské války mohutně podporovala budoucího diktátora [[Charles Taylor (politik)|Charlese Taylora]] a jeho ozbrojené povstání proti [[Samuelovi Doe|Samuel Doe]] financovala. Ještě v průběhu války se distancovala od způsobu, kterým Taylor válku vedl. V roce 1997 poprvé kandidovala v prezidentských volbách v Libérii proti Taylorovi, se kterým se mezitím politicky rozešla. Skončila druhá se ziskem necelých 10 % hlasů.
Poté se vrátila k práci pro OSN a usilovala o sesazení [[Charles Taylor (politik)|Taylora]]. Po jeho svržení stanula v čele Strany jednoty, která ji nominovala do prezidentských voleb v roce [[2005]], ve kterých nečekaně zvítězila nad slavným fotbalistou [[George Weah|Georgem Weahem]]. Mandátu se ujala 16. 1. [[2006]] jako vůbec první žena na Africkémafrickém kontinentu. Během její vlády se výrazně snížil státní dluh Libérie, - (Sirleafová úspěšně vyjednává mazání dluhů, které vytvořili liberijští diktátoři a tudíž za ně nejsou Liberijci odpovědní), - ekonomika Libérie roste v řádech několika procent ročně a bylabylo realizovanárealizováno spoustamnožství rozvojových projektů, které obnovují základní infrastruktury. Sirleafová je také mimořádně schopná vyjednávat rozvojovou pomoc. Dále prosadila [[zákon o svobodě informací]], který Libérie přijala jako první stát v Africe a zavedla povinnou školní docházku. NěkteříJsou jí dokonce přisuzujípřisuzovány zásluhy za zachování míru v Libérii, ve které se ještě dlouho po skončení 24 let dlouhé války pohybovalo mnoho ozbrojených skupin. V roce 2010 byla časopisem [[Newsweek]] zařazena mezi deset nejlepších světových vládců. Časopis [[The Times|Times]] ji v témže roce zařadil mezi 10 nejvýznamnějších žen světa. V roce 2011 Libérie přijala přes 100 tisíc uprchlíků z [[Pobřeží slonoviny]], ve kterém tou dobou [[Druhá občanská válka v Pobřeží slonoviny|probíhala občanská válka]]. Za největší kontroverzi ve funkci prezidentky se považuje její opakovaná obhajoba zákona proti [[Sodomie|sodomii]], o němž není jasné, jestli diskriminuje homosexuály. Prohlásila o něm, že je součástí liberijské kultury.
V roce [[2010]] prohlásila, že bude znovu kandidovat na prezidentský úřad, čímž porušila slib, který složila při svém nástupu,; odůvodnila to tím, že je potřeba v Libérii udělat ještě mnoho práce a nikdo jiný ji nemůže udělat lépe. V roce [[2011]] byla ve volbách potvrzena ve funkci prezidentky. Jejím protikandidátem byl [[Winston Tubman]]. V prvním kole zvítězila poměrem 43,9 ku 32,7. Tubman označil volby za zmanipulované a vyzval své příznivce, aby druhé kolo bojkotovali[[bojkot]]ovali. Mezinárodní pozorovatelé jakékoli manipulace s volbami odmítli a demokratické státy Tubmana kritizovali, že se pokouší v zemi rozpoutat chaos a zastavit demokratizaci země. Sirleafová ve druhém kole získala přes 90 % hlasů. Další kontroverzí v souvislosti s těmito volbami bylo udělení NobeloviNobelovy ceny míru Sirleafové několik dní před volbami, kterécož někteříbývá označujíoznačováno za manipulaci [[veřejné mínění|veřejným míněním]].
== Reference ==
|
