Druhý toruňský mír: Porovnání verzí

'''Druhý toruňský mír''' uzavřel [[19. října]] roku '''roku 1466''' tzv. [[Třináctiletá válka|třináctiletou válku]] mezi Polskem a [[Řád Německých rytířů|řádem německých rytířů]].

Řádový stát v [[Prusko|Prusku]] ohrožoval téměř od počátku své existence životní zájmy polského království. Porážka křižáků v roce [[1466]] znamenala pro polský stát podstatnou změnu k lepšímu. Kromě toho, že bylo velkou měrou odstraněno aktuální nebezpečí případné agrese, získalo Polsko navrácením Východního (Gdaňského) Pomoří a tzv. [[Prusy královské|Královských Prus]] (s dosavadním sídelním městem [[Malbork|Marienburgem]]) po půldruhém století opět přístup k Baltskému moři, který ztratilo roku [[1308]]. Pod polskou svrchovanost se navrátilo také Chełmiňsko. Zbylé řádové území, tzv. [[Prusy křižácké]] (novou rezidencí se stal [[Královec|Königsberg]]), setrvaly pod vládou velmistra, který byl povinen složit polskému králi přísahu věrnosti, poskytovat mu válečnou výpomoc a účastnit se jednání královské rady. Formulace mírových podmínek připouští dokonce možnost, že se velmistr po vykonání přísahy stal leníkem polského krále a tato vazalská závislost se vztahovala na celé křižácké Prusy.

Názory historiků na to, zda se velmistr řádu německých rytířů v Prusku stal po vykonání předepsané přísahy leníkem polského krále, se různí. Polští badatelé se většinou domnívají, že ano, němečtí to odmítají. Jeden z nejvýznamnějších znalců dějin řádu německých rytířů E. Weise se domnívá, že „''přísaha velmistra je vykonávána jen pro jeho osobu a nemá vztah k zemi, místo toho je zavázán povinností dodržovat mír a smlouvu, což není při lenní přísaze možné''“. Kromě toho, uvádí dále, neobsahuje text podmínek druhého toruňského míru výrazy obvyklé pro lenní právo, jako je například ''feudum'', ''vassus'', ''homagium'' ad. S jeho závěry polemizoval polský historik M. Biskup. Podle jeho názoru existovala vazalská závislost velmistra řádu německých rytířů na polském králi, která se vztahovala na celé křižácké Prusy. Dokazuje ji především velmistrova účast v královské radě, při volbě nového krále a povinnost poskytnout mu na požádání vojenskou pomoc.