Verze z 20. 8. 2013, 15:36 editovat Mario7 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři, Správci 43 566 editací m wikifix ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 10. 12. 2013, 18:58 editovat zrušit editaci 88.100.45.4 (diskuse) drobné chyby v popisu děje (ansámbl-árie)... značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 74: Benda odchází s nepořízenou. Julie začne hrát na harfu a zpívat ukolébavku, kterou kdysi jejímu choti zpívávala matka (píseň ''Synáčku, můj květe, mé blaho, můj světe''). V hraběti vyvolává tato melodie výčitky svědomí (arieta ''Mně zdálo se? Ne, byl to klam!''). Vychází Julie a dává se hraběti poznat. Navíc mu dokazuje, že Bohuš nebyl jakobínem: naopak, byl spolu s [[Girondisté\|girondisty]] odsouzen za jakobínské diktatury k smrti. Uprchl sice s Juliinou pomocí, ale nyní je uvězněn na zámku svého otce. Vcházejí hosté k obřadu nastolení nového pána. Bendovi svěřenci odehrají slibovanou alegorickou hru (''Zdráv buď, ó pane náš, lid tvůj tě vítá''), zpívají i vesničané (sbor ''Stojí pěkný zámek na kopci vysokém''). Hrabě se chystá předat vládu Adolfovi, ale dovolává se starého zvyku, že se při takové příležitosti mají propustit vězňové, pokud se zrovna na zámku nalézají. Adolf a purkrabí se zdráhají, nakonec ale musí přiznat, že ~~vězňové~~jeden ~~jsou~~vězeň je. Hrabě jeho káže předvést. Pravda tedy vyjde najevo, přichází Bohuš a otec jej ihned bere do náruče (~~ansámbl~~árie Bohuše ''Ó mám tě zas, tisknu tě v objetí''). Adolf a purkrabí jsou poraženi, hrabě žehná synovi a snaše i Jiřímu a Terince a všichni přítomní zpívají a tancují (finále ''Zaplesejte, zajásejte, štěstí naše zkvetlo!'', [[menuet]] a [[polka]] ''Pusté síně obživněte, staré stěny omládněte!''). {{Citát\|My cizinou jsme bloudili,<br />

Jakobín: Porovnání verzí