Wikipedie

R-7A (balistická raketa): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
značka: odkaz do cizojazyčné Wikipedie
mBez shrnutí editace
Řádek 69:
Raketu vyvinulo oddělení č. 25 konstrukční kanceláře OKB-1 (Opytno-konstruktorskoje bjuro, Опытно-конструкторское бюро № 1, ОКБ-1) vedené [[Dmitrij Iljič Kozlov|D. I. Kozlovem]], v roce [[1960]] přejmenované na filialku č. 3 OKB-1 a ještě později ([[30. červenec|30. července]] [[1970]]) reorganizované v samostatnou konstrukční kancelář CSKB (Centralnoje specializirovannoje konstruktorskoje bjuro, Центральное специализированное конструкторское бюро, ЦСКБ). Toto oddělení bylo zřízeno v městě Kujbyšev (nyní [[Samara]]), aby bylo v úzkém kontaktu s kujbyševským Státním leteckým výrobním závodem č. 1 (Государственный авиационный завод № 1, nyní [[CSKB-Progress]], ЦСКБ-Прогресс), který zajišťoval sériovou výrobu balistických mezikontinentálních raket tohoto i předchozího typu.
 
Raketové motory pro oba stupně rakety R-7A byly téměř identické, jako u předchozího modelu R-7, pouze měly zlepšené chrakteristikycharakteristiky, čímž se dosáhlo jejich vyšší účinnosti. Vyvinula a vyrobila je konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením hlavního konstruktéra, akademika [[Valentin Pavlovič Gluško|V. P. Gluška]] a řídicí systémy pak vědecko-výzkumný ústav NII-885 (Научно-исследовательский институт № 885, НИИ-885), řízený [[Nikolaj Alexejevič Piljugin|N. A. Piljuginem]]. Raketa byla schopná dopravit bojovou hlavici o hmotnosti kolem 3 tun na vzdálenost přes 10 000 km, přičemž rozptyl od bodu zacílení neměl převyšovat 5 km. Ve výzbroji Sovětské armády byla v létech 1960 až 1968.
 
R-7A byla již schopna zasáhnout celé území [[Spojené státy americké|USA]], ale stále trpěla podobnými nedostatky jako její předchůdkyně R-7: vyžadovala relativně dlouhou přípravu ke startu (miniálně 8 až 12 hodin), rozsáhlé technické zázemí (výrobní závod na zkapalňování [[kyslík]]u ze vzduchu), velké montážní haly pro její přípravu a velkou vypouštěcí rampu na úrovni terénu, kterou nebylo možno skrýt před fotografickým průzkumem z vysokolétajících špionážních letadel (např. [[Lockheed U-2|U-2]]) a později ani před fotoprůzkumnými družicemi. V bojové pohotovosti na rampě i po dalších vylepšeních nemohla být udržována déle než jeden měsíc.
Řádek 81:
 
== Historie ==
Konstrukční kancelář OKB-1 S. P. Koroljova v městečku Podlipki předala práce na dalším vývoji mezikontinentální balistické rakety R-7 koncem roku 1957 do svého detašovanoéhodetašovaného oddělení č. 25 v Kujbyševu, aby se sama mohla intenzivně věnovat vývoji pilotované kosmické lodě v rámci projektů 1K a 3K ([[Vostok (kosmická loď)|Vostok]]) a družice typu [[Zenit-2]] pro fotografickou rozvědku. Vývoj nové varianty mezikontinentální balistické rakety se zvětšeným doletem, která dostala vojenské označení R-7A, byl Radou ministrů SSSR schválen [[2. červenec|2. července]] [[1958]].
 
Řada modifikací byla zkoušena na předprototypech v období od [[24. prosinec|24. prosince]] [[1958]] do [[27. listopad]]u [[1959]]. Při testování skutečných prototypů rakety R-7A, které probíhalo od [[24. prosinec|24. prosince]] [[1959]], se uskutečnilo celkem 8 vzletů, z nichž hned první skončil havárií, 3 byly v podstatě úspěšné a 4 dosáhly plánovaného doletu kolem 9500 km. Podmíněně byl tento typ převzat do vojenské služby již krátce po zahájení letových zkoušek, [[31. prosinec|31. prosince]] [[1959]]. V plné službě byly od [[12. září]] [[1960]].
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/R-7A_(balistická_raketa)“