Bitva u Solferina: Porovnání verzí

Bitva u Solferina se odehrávala 24. června ve velkém prostoru a jednalo se prakticky o tři bitvy – u '''Solferina''', u '''Guidizzola''' a u '''San Martina'''. Na straně [[Rakouské císařství|rakouského císařství]] se jí účastnilo 126 tisíc mužů, spojená francouzsko-sardinská vojska měla 115 tisíc mužů. U San Martina si dokázali vytvořit Francouzi převahu a postupně zatlačovali rakouská vojska z pozic. U Solferina se začali rakouští vojáci stahovat pod mohutným tlakem kolem čtvrté hodiny odpolední. Ve středu sestavy se střetlo 57 000 Francouzů (včetně celé císařské gardy) s 40 000 Rakušany. Po úporných bojích v nepřehledném [[terén]]u, kde se nedokázaly uplatnit rakouské [[Puška|pušky]], byl střed Rakouskérakouské sestavy prolomen a levé křídlo poté začalo ustupovat. V šest hodin večer se sardinská vojska vrhla do nového útoku proti rakouskému pravému křídlu, ovšem marně a to přesto, že proti Benedekovu sboru s 25 000 vojáky útočilo 44 000 Piemonťanů. Kolem desáté hodiny večerní byl dán pokyn k ústupu rakouských jednotek z [[bojiště]]. Bitva trvala 15 hodin a vyčerpaná francouzsko-sardinská vojska již neměla sílu pronásledovat stejně vyčerpaného nepřítele.

Na Rakouskérakouské straně byla jako hlavní zbraň pěchoty používána [[puška]] [[Lorenz vzor 1854]] s drážkovanou hlavní. Ta měla větší [[dostřel]], přesnost a rychlost palby než pušky s hladkou hlavní, které používali protivníci a to jak Francouzská puška [[Minié Mle 1853]] tak i [[Piemontská puška vzor 1844]]. Lorenz ráže 13,9 mm měl účinný dostřel až 900 [[metr]]ů. Na 200 metrů střela trefovala terč s průměrem 50 cm v 90 % případů. Francouzská Milné měla účinný dostřel cca 600 metrů. Na 200 metrů třetina výstřelů zasáhla [[terč]] o průměru jeden [[metr]]. Francouzská puška ale byla vybavena lepším [[bodák]]em (sabre-bainette) a Francouzi měli lepší pěchotní taktiku, která využívala [[rojnice]], zatímco v rakouské armádě se používání rojnic vůbec necvičilo. Přesto se Francouzi do střeleckých soubojů pouštěli jen velmi neradi a snažili se boje řešit především [[Útok na bodák|útoky na bodák]].

Čeští vojáci se na Rakouskérakouské straně uplatnili na mnoha místech. V bojích byl čáslavský pěší pluk č. 21, kolínský prapor polních myslivců č 14, šumperský prapor polních myslivců č. 16 a také značná část dělostřelců byla české národnosti.

Porážka vedla v Rakousku k odvolání ministra vnitra [[Alexandr Bach|Alexandra Bacha]] a ukončení tzv. [[Bachovský absolutismus|Bachovského absolutismu]]. Zároveň otevřela cestu k vnitřní reformě v podobě [[Říjnový diplom|Říjnového diplomu]] a na něj navazující přetvoření Rakouskéhorakouského císařství na [[Konstituční monarchie|konstituční monarchii]] tzv. [[Schmerlingova ústava|Schmerlingovou ústavou]].

Šlo o jediný válečný střet, kterého se přímo na bojišti osobně zúčastnil i rakouský císař [[František Josef I.]],. tatoTato neblahá zkušenost však později vedla k tomu, že to již nikdy v žádné další válce resp. bitvě nezopakoval.