Schönbornský palác: Porovnání verzí

{{Infobox Hrad- hrad

| název = Schönbornský palác <br />na&nbsp;Malé Straně

| obrázek = Schönbornský_palác_v_Praze_01.JPG

|šířkaobr velikost obrázku = 250

|popis popisek = Schönbornský palác

|Stát stát = Česká republika

|Historická historická země = Čechy

|Vystavěn vystavěn = [[1715]] až [[1718]]

|Architekt architekt = [[Bartolomeo Scotti]], [[Giovanni Battista Alliprandi]]

|Sloh sloh = [[Barokní architektura|Baroko]]

|Stavební stavební materiál = [[Zdivo]]

|Účel účel = Americké velvyslanectví v Praze

|Počet počet obyvatel =

|Původní původní majitel =

|Rod rod = [[Schönbornové]] [[File: Wappen_Schönborn.svg |22px]]<br />

[[Colloredové|Colloredo-Waldsee]] [[File: Colloredo-Mansfeld.jpg|22px]]

|Současný majitelsoučasný majitel = Velvyslanectví [[Spojené státy americké|USA]] (od roku 1925)

“Vešel jsem do realitní kanceláře, kde mi téměř okamžitě řekli o bytě v jednom z nejhezčích paláců. Dva pokoje, předsíň, z níž jedna polovina byla upravena jako koupelna. Šest set korun za rok. Byl to jako splněný sen. Šel jsem tam. Pokoje vysoké a krásné, červené a zlaté, skoro jako ve Versailles. Čtyři okna do klidného schovaného dvora, jedno okno do zahrady. Jaké zahrady! Když vejdeš do brány paláce skoro neuvěříš, co vidíš. Skrz vysoký oblouk druhé brány lemované karyatidy vidíš zahradu svažující se pomalu a majestátně, krásně rozdělenou rozvětveným kamenným schodiště. Ale byt má jednu malou chybu. Bývalý nájemník, mladý muž žijící odděleně od své manželky, v něm žil se svým sluhou jen několik měsíců, a náhle byl přesunut (je státní zaměstnanec) a musel opustit Prahu. V tom krátkém čase už ale investoval do bytu hodně a nechce ho dát jen tak. Hledá někoho, kdo může alespoň částečně zaplatit náklady na zavedení elektřiny, vybavení koupelny, zavedení telefonu a velký koberec na zdi. Já jsem ten někdo nebyl. Chtěl (a určitě ne mnoho) šest set padesát korun. To pro mě bylo moc, a také přehnaně vysoké studené pokoje byly na můj vkus moc luxusní. A navíc stejně nemám žádný nábytek. To byly další věci, které jsem vzal v úvahu. Nicméně, ve stejném paláci byl ještě jeden byt, který pronajímá přímo správce paláce, ve třetím patře, docela nízké stropy, výhled do úzké ulice s Hradčany kousek před okny. Přátelštější, lidštější, skromně zařízený – jedna mladá hraběnka v něm žila jako host, zřejmě s celkem skromnými nároky. Vybavení odpovídající mladé dívce tam ještě bylo. Obával jsem se, jestli je ještě k mání. To mě činilo trochu zoufalým.”

[[FileSoubor:Pamětní deska o pobytu Franze Kafky.jpg|thumb|Pamětní deska o pobytu Franze Kafky v Schoenbornském paláci v Praze, na Tržišti 15.]]

V roce 1919 palác zakoupil od Carla Johanna Schönborna Richard Teller Crane, syn amerického milionáře Charlese Richarda Cranea, který byl v letech 1919-1921 prvním americkým velvyslancem v Československu. Jeho otec Charles Richard Crane byl přítelem [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] (a později tchánem [[Jan Masaryk|Jana Masaryka]]) a sehrál důležitou roli při vzniku [[Československo|Československa]]. V roce [[1902]] pozval profesora T. G. Masaryka přednášet do [[Chicago|Chicaga]], a protože byl nadšeným slavistou, seznámil Masaryka se slovanskými komunitami na [[Středozápad Spojených států amerických|americkém středozápadě]]. A byl to Charles Richard Crane, kdo zprostředkoval setkání T.G. Masaryka s prezidentem [[Woodrow Wilson|Woodrowem Wilsonem]], u něhož Masaryk našel podporu pro nový československý stát.

Richard Teller Crane palác koupil za 117 000 dolarů. Tato z dnešního pohledu pohádková cena měla své prozaické důvody — nedostatek reprezentačních prostor a mnoho nájemníků (80 pokojů ze 100 bylo pronajato). Po návratu do [[Washington, D.C.|Washingtonu]] nabídl Richard Crane palác americké vládě, která ho v roce 1924 koupila za 125 000 dolarů a upravila na zastupitelský úřad a sídlo amerických velvyslanců. Za 2. světové války byl palác ve správě švýcarského zastupitelství, které se o něj příliš nestaralo. Po válce Američané palác převzali v neutěšeném stavu, což byl zřejmě důvod, proč americký velvyslanec [[Laurence A. Steinhardt]] hledal reprezentativnější rezidenci. V září [[1945]] si pronajal od vilu po rodině [[Otto Petschek|Otto Petscheka]] v Praze 6 — Bubenči, kterou americká vláda v roce [[1948]] odkoupila.

Restaurované stropní kazety, na kterých je znázorněna vojenská výzbroj, císařská orlice a znak, jsou k vidění místnosti služeb pro americké občany. Vzácností je jedna z rohových kazet u oken, na níž je vidět značka umělcova cechu a jeho iniciály. Směrem od uliční strany hlouběji do budovy, pravděpodobně do soukromějších komnat, jsou malby dekorativnější a objevují se v nich květinové, zvířecí a figurální motivy. Obliba těchto malovaných motivů postupně klesala a za vlády [[Marie Terezie]] se dřevěné kazetové stropy přestaly používat úplně. Císařovna přikázala, aby všechny dřevěné stropy byly překryty omítkou kvůli požární bezpečnosti. Z nálezu vzkazu v láhvi, který je vystaven u vstupu do budovy velvyslanectví, vyplývá, že tyto dřevěné stropy byly omítnuty kolem roku 1805.

[[FileSoubor:Pohled na Malou Stranu a Petřín.jpg|thumb|Pohled na Malou Stranu a Petřín z oken Pražského hradu (1812), akvarel, autor Jean-Baptiste Isabey]]

Jednoduchý vstup lemují dva kamenné toskánské polosloupy a balkon s balustrádou. Fasáda je členěna svislými pilastry, nárožními rustikami a systémem klenáku opakujících se v každém patře. Motiv mohutných klenáků se objevuje v trojí aplikaci. V přízemí jsou uplatněny nad okny v rýhované bosáži umístěny jakoby do „prázdna“. Nad okny v prvním patře ''(Piano nobile)'' jsou zasazeny do systému provázání vysokých okenních šambrán s výrazně vyčnívajícími segmentovými a zalomenými frontony (právě zde kontrastuje tento vertikální plošný prvek s relativní křehkostí šambrán). Na pomezí prvního a druhého patra je kolorovaný Schönbornský erb. V druhém patře a ve štítu náznakového středového rizalitu jsou klenáky umístěny nad záměrně staženými okny do mírného obdélníku a na výrazně profilovanou římsu.

Ve srovnání s dalšími Santiniho malostranskými paláci ''(Morzinský palác 1713-1714)'' působí právě Schönbornský dům dojmem určité střídmosti a strohosti. Autor záměrně použil velmi úsporně štukové výzdoby uliční části aby vytvořil kontrast mezi bohatou štukovou dekorací v prostoru nádvoří. Nádvoří paláce je zdobeno dekorativními lištami okolo oken s ornamentálními hlavami a girlandami v barokním slohu. Tato část byla doplněna plastickou výzdobou portálu. Z vnějšího průčelí byla přenesena raně barokní sochařská výzdoba do portálu vjezdu z nádvoří. Jedná se o dvojicí atlantů ''(karyatidy)'' od neznámého autora (možné autorství M. B. Braun).

Objevují se myšlenky, že fasáda nenese žádné znaky, které by korespondovaly s dynamickým a expresivním stylem, typickým pro Santiniho, ale naopak vykazuje poklidný ráz Alliprandiho staveb. Tyto myšlenky však vycházejí jen z jednostranného chápání na Santiniho dílo. Právě na něho ukazuje důmyslný systém provázání, gradace a konečné vyznívání s volbou jednoho dominantního, v různých aplikacích a souvislostech uplatněného prvku (''Kapitulní děkanství na Pražském hradě 1706, Morzinský palác na Malé Straně 1713–1714, Thun-Hohenštejnský palác na Malé Straně 1716).

[[FileSoubor:Gloriett v zahradě Schoenbornského paláce.jpg|thumb|Gloriet v zahradě Schoenbornského paláce, ve kterém od roku 1919 sídlí americká ambasáda.]]