Kenneth Armitage: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.29b - Opraveno pomocí WP:WCW - Hierarchie nadpisů - Opravy pravopisu a typografie
wikiúprava, odmaz HTML tagů a cizojazyčných citátů, přesun obrázku, Wikifikovat
Řádek 1:
{{Wikifikovat}}
'''William Kenneth Armitage''', CBD, RA (* [[18. červenec|18. července]] [[1916, v]] [[Leeds]]u - [[22. leden|22. ledna]] [[2002 v]] [[Londýn]]ě) byl britský [[sochař]], [[malíř]] a [[grafik]].
 
== Život ==
ArmitageNarodil se narodil v Leedsu, ale v dětství na něj nejvíce působila krajina v [[Yorkshire]] a [[Hrabství Longford]] v Irsku, odkud pocházeli jeho rodiče. Roku 1934 se přihlásil ke studiu na Leeds College of Art, kde se vyučovala především malba a grafika. Zajímal se o egyptské a kykladské umění ze sbírek Britského muzea a díky stipendiu mohl od roku 1937 pokračovat studiem sochařství na Slade School of Fine Arts v Londýně.<br/>
 
Během šesti let služby v armádě za druhé světové války sloužil nejprve u dělostřelectva, později byl důstojníkem v kurzu pro identifikaci letadel a tanků. Jejich modely a plastické tvary ovlivnily i jeho pozdější sochařskou tvorbu. V letech 1946 - 56) byl vedoucím katedry sochařství na Bath Academy of Art v Corsham Court a od roku 1953 do roku 1955 jako první britský umělec studoval postgraduálně na Leeds University (Gregory Fellowship in Sculpture).<br/>
Britští umělci měli doma v poválečných letech silnou podporu a proto již roku 1952 reprezentovala zemi skupina mladých sochařů (Reg Butler, [[Lynn Chadwick]], Bernard Meadows, Eduardo Paolozzi, William Turnbull a Kenneth Armitage) výstavou 'New Aspects of British Sculpture' na [[Biennale di Venezia|26. Benátském bienále]]. Pro Armitage, do té doby neznámého, se výstava stala startovním bodem jeho umělecké kariéry. Armitage se stal mezinárodně uznávaným umělcem, když roku 1956 zvítězil v soutěži na památník války v [[Krefeld]]u v Německu a o dva roky později obdržel cenu pro nejlepšího sochaře mladšího 45 let na [[Biennale di Venezia|Benátském bienále]].<br/>
 
Po první samostatné výstavě v Gimpel Fils v Londýně (1952) a Bertha Schaefer Gallery v [[New York]]u (1954) následovala retrospektivní výstava v prestižní [[Whitechapel Gallery]] v Londýně (1959) a zastoupení na [[Documenta]] I a II v [[Kassel]]u (1954, 1959). Britská rada pak zorganizovala sérii jeho výstav v zahraničí.<br/>
Britští umělci měli doma v poválečných letech silnou podporu a proto již roku 1952 reprezentovala zemi skupina mladých sochařů (Reg Butler, [[Lynn Chadwick]], Bernard Meadows, Eduardo Paolozzi, William Turnbull a Kenneth Armitage) výstavou 'New Aspects of British Sculpture' na [[Biennale di Venezia|26. Benátském bienále]]. Pro Armitage, do té doby neznámého, se výstava stala startovním bodem jeho umělecké kariéry. Armitage se stal mezinárodně uznávaným umělcem, když roku 1956 zvítězil v soutěži na památník války v [[Krefeld]]u v Německu a o dva roky později obdržel cenu pro nejlepšího sochaře mladšího 45 let na [[Biennale di Venezia|Benátském bienále]].<br/>
Roku 1955 si Armitage pronajal ateliér na Notting Hill v Londýně a roku 1959 se přestěhoval do vlastního ateliétu navrženého architektem James MacLarenem. Zároveň odešel od svých galeristů v Gimpel Fils do galerie Marlborough Fine Art a získal možnost odlévat do bronzu ve slévárně Noack v Německu, která měla zkušenoisti se sochami velkých rozměrů.<br/>
 
Po první samostatné výstavě v Gimpel Fils v Londýně (1952) a Bertha Schaefer Gallery v [[New York]]u (1954) následovala retrospektivní výstava v prestižní [[Whitechapel Gallery]] v Londýně (1959) a zastoupení na [[Documenta]] I a II v [[Kassel]]u (1954, 1959). Britská rada pak zorganizovala sérii jeho výstav v zahraničí.<br/>
 
Roku 1955 si Armitage pronajal ateliér na Notting Hill v Londýně a roku 1959 se přestěhoval do vlastního ateliétu navrženého architektem James MacLarenem. Zároveň odešel od svých galeristů v Gimpel Fils do galerie Marlborough Fine Art a získal možnost odlévat do bronzu ve slévárně Noack v Německu, která měla zkušenoisti se sochami velkých rozměrů.<br/>
 
V letech 1960-63 s přestávkami pracoval také na centrální fasádě [[Château Mouton-Rothschild]], blízko Bordeaux, ve Francii.<br/>
V sérii dokumentárních filmů o současném výtvarném umění amerického režiséra Warrena Formy z 60. let je v dílu „5 britských sochařů“ (1964) spolu s [[Henry Moore|H. Moore]], [[Lynn Chadwick|L. Chadwick]], B. Hepworth a R. Butler uveden i K. Armitage.<br/>
 
Armitage častoČasto cestoval a za pobytu ve Venezuele krátce žil u kmene místních indiánů. Během své kariéry byl hostujícím profesorem v [[Caracas]]u (1964) a [[Bostonská univerzita|Boston University]] v Massachusetts (1970) a hostujícím pedagogem na Royal College of Art (1974-79). V letech 1967-69 pobýval díky výměnnému programu německých a britských umělců v [[Berlín]]ě.<br/>
Roku 1969 obdržel [[Řád britského impéria]] (CBE).<br/>
 
Roku 1969 obdržel [[Řád britského impéria]] (CBE). Na počátku 70.let opustil Marlborough Gallery a zaujal silně kritický vztah ke komercionalizaci umění, které se stalo příliš drahé pro většinu zájemců. V té době už měl dobré mezinárodní renomé a domácí pokles zájmu o jeho dílo se ho příliš nedotkl.<br/>
 
V 80. letech často vystavoval v zahraničí a později měl velké retrospektivní výstavy na Artcurial v Paříži (1985), na [[Letní olympijské hry 1988|Olympiádě v Soulu (1988)]], sochařském parku v [[Yorkshire]] (1996) a na Millennium Sculpture Exhibition, Holland Park (2000).<br/>
Armitage byl v roce 1994.zvolen členem [[Royal Academy of Arts]].<br/>
 
Od roku 1940 byl ženatý s o devět let starší absolventkou Slade School Joan Augusta Monro Moore (1909–1996), která mu za války nabídla svůj ateliér, ale od poválečných let žili oba odděleně a udržovali jen hluboké přátelské vztahy.<br/> Zemřel 22. ledna 2002 v Londýně ve věku 85 let.
Kenneth Armitage zemřel 22. ledna 2002 v Londýně ve věku 85 let.
 
== Dílo ==
[[File:Marl Armitage 01.JPG|thumb|''Sedící skupina'' (1953)]]
Předválečná raná tvorba K. Armitage byly sochy tesané v kameni, které autor později většinou zničil. Po válce tvořil modely soch v sádře na železné kostře, které pak odléval do bronzu a patinoval. Podle autora předcházela tvorbě pečlivá příprava, ale ve výsledku byl vždy obsažen prvek hravosti.<br/>
 
Jednou z prvních soch modelovaných pro odlití je Moon Figure (1948) inspirovaná kykladským uměním.<br/>
Válečná zkušenost se projevila změnou pojetí figury a podvědomým použitím tvarů odvozených z letadel. Další inspirací byly tvary neolitické krajiny v okolí Corsham Court (Salisbury plain, hrabství Wiltshire), kde Armitage žil až do roku 1956.<br/>
 
Válečná zkušenost se projevila změnou pojetí figury a podvědomým použitím tvarů odvozených z letadel. Další inspirací byly tvary neolitické krajiny v okolí Corsham Court (Salisbury plain, hrabství Wiltshire), kde Armitage žil až do roku 1956.<br/>
 
[[File:KMM Armitage 01.JPG|thumb|left|''Monitor'' (1961), Otterlo]]
Základem soch je abstraktní reliéfní tělo s výraznou povrchovou strukturou a měkkými přechody mezi plochou a zaoblením v němž je spojena skupina postav. Jejich individualita je patrná pouze ze silně stylizovaných a spíše naznačených hlav a končetin. (Friends walking, 1952, Seated Group, 1953).
Sochař se pokoušel o rytmizaci a zachycení pohybu (People in the wind, 1950, Family going for a walk, 1951).<br/>
 
Z přípravných kreseb je patrné, že pro uspořádání skupiny postav byl inspirací i skládací paraván v ateliéru (The figure group, 1960).<br/>
Ploché tvary Armitageových plastik i následující fáze tvorby, kdy se zabýval zavěšením soch v prostoru, jsou reakcí a vymezením vůči trojrozměrné monumentalitě soch [[Henry Moore|Henry Moora]], se kterým se přátelil a setkával ve stejné slévárně bronzu.<br/>
 
Ploché tvary Armitageových plastik i následující fáze tvorby, kdy se zabýval zavěšením soch v prostoru, jsou reakcí a vymezením vůči trojrozměrné monumentalitě soch [[Henry Moore|Henry Moora]], se kterým se přátelil a setkával ve stejné slévárně bronzu.<br/>
 
Dalšími problémy, kterými se sochař zabýval, představovala specifika zobrazení vertikální a horizontální polohy lidské figury a reflexe expresivního proudu abstraktního malířství.
 
[[File:010 ysp-armitage.jpg|thumb|Figura na zádech (1961)]]
[[File:Duisburg SLM Armitage 01.JPG|thumb|left|''Prorok'' (1961), Duisburg]]
Individuální figury z konce 50. let jsou většinou ležící, se zdůrazněným objemem (Reclining figure, 1956), zatímco deskovité sedící figury (Triarchy, 1957, Slab figure, 1961) již naznačují postupný přechod k abstrakci (Prophet, 1961, Sibyl, 1961), ke které dospěl kolem poloviny 60. let (Tower, 1963, Pandarus, 1964). Figuru nahradila zeď nesoucí skrytou symboliku (Wall, 1965) a izolované atributy těla vystupující z kolmé plochy, jako v případě deseti verzí plastiky k legendě o zazděné ženě (The legend of Skadar, 1965) nebo pralesa ve Venezuele (The Forest, 1965).
 
Figuru nahradila zeď nesoucí skrytou symboliku (Wall, 1965) a izolované atributy těla vystupující z kolmé plochy, jako v případě deseti verzí plastiky k legendě o zazděné ženě (The legend of Skadar, 1965) nebo pralesa ve Venezuele (The Forest, 1965).
Od konce 60. let zkouší nové techniky (laminát, nástřik barev), experimentuje s kombinací kresby a soch z různých materiálů – dřeva, sádry, papíru a tvoří sochy z hliníku (Bernadette goes to Wales, 1972). U bronzových soch postupně přechází ke stylizovanému, plastickému a více realistickému zobrazení figury (July figure, 1979-82, několik verzí). V 70. letech se Armitage také více věnoval kresbě a grafice s tématem krajiny (Landscape, 1979, lept) V 80. letech opustil figury a tvořil plastiky stromů (Richmond Oak, 1985) a po návratu z Jordánska a Egypta sérii pozoruhodných architektur-trůnů. Návštěva kamenné pouště The Burren v Irsku je zachycena kresbami a v 90. letech inspirovala vznik několika verzí sochy keltského boha Dagda.
Některé plastiky rukou a nohou, jejichž kořeny sahají do 60. let, se díky spolupráci se sochařem a specialistou na monumentální plastiku Richardem Burdenem dočkaly realizace pro veřejný prostor (Helping hands, 2000, Reach for the Stars, Leggs walking) jako moderní pomníky.
 
=== Komentáře autora k vlastnímu dílu ===
=== Zastoupení ve veřejných sbírkách (výběr) ===
''"Naturally my sculpture contains ideas or experiences other than those that derive directly from observation of the human image, nevertheless it is always dressed in some degree in human form."''<br/>
[[File:Geograph-2181226-by-Andrew-Curtis.jpg|thumb|left|''Ke hvězdám'', Stephenson's Lane, Newcastle (2002)]]
''„If you look at a crowd, you do not count the arms and legs, you just see odd arms swinging and the odd leg moving [… so] two or three figures would be unified into one mass, and then I could arrange the arms and legs as I wanted.“''<br/>
''„Various things had influenced me unconsciously: the screens did. Although they were there I never thought about them, but I actually started making real screens. As a result of having looked at aircraft with their wings, the screens appeared as if they were almost flying.“''
=== Zastoupení ve veřejných sbírkách (výběr) ===
* Arts Council of Great Britain
* [[Art Institute of Chicago]]
Řádek 53 ⟶ 68:
* Victoria Art Gallery, Bath
* Wichita State University Outdoor Sculpture Collection, Kansas, USA
 
=== Realizace (výběr) ===
[[File:Helping Hands sculpture, Mandela Gardens, Leeds - DSC07711.JPG|thumb|''Helping Hands'', Mandela Gardens, Leeds (2000)]]
[[File:Geograph-2181226-by-Andrew-Curtis.jpg|thumb|left|''Ke hvězdám'', Stephenson's Lane, Newcastle (2002)]]
* 1985 ''Richmond Oak'', Britské velvyslanectví, Brasilia
* 2000 ''Both hands'', Millenium Square, Leeds, UK
* 2002, ''Reaching for the stars'', Newcastle city Central square
 
=== Ocenění ===
* 1969 Řád britského impéria (CBE).
* 1994 člen Britské Královské akademie
 
== Odkazy ==
=== Nadace K. Armitage ===
The Kenneth Armitage Foundation sídlí v bývalém domě a ateliéru sochaře. Nadace spravuje pozůstalost v hodnotě 2 mil. liber a uděluje dvouletá stipendia mladým umělcům.
 
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* P. Curtis, ed., Sculpture in 20th-century Britain, 2: A guide to sculptors in the Leeds collection (2003), Henry Moore Foundation
* T. Woollcombe, ed., Kenneth Armitage: life and work (1997), Henry Moore Foundation in association with Lund Humphries Publishers, 159 s.
* N. Lynton, Kenneth Armitage (1962), Methuen, London
==== Zdroje ====
Článek byl sestaven z více zdrojů uvedených v externích odkazech a není překladem z anglické Wikipedie. Použité obrázky jsou z [[Wikimedia Commons]]
 
=== Externí odkazy ===
;Texty
=== Texty (v angličtině) ===
* {{en}} [http://www.oxforddnb.com/templates/article.jsp?articleid=76620&back= Oxford Index, 2013]
* {{en}} [http://www.theguardian.com/news/2002/jan/24/guardianobituaries.arts nekrolog, Guardian]
* {{en}} [http://www.telegraph.co.uk/news/obituaries/1382462/Kenneth-Armitage.html nekrolog, The Telegraph]
 
* [http://en.wikipedia.org/wiki/Kenneth_Armitage en: Wikipedia]
=== ;Obrázky ===
* [http://venicebiennale.britishcouncil.org/people/reference/kenneth-armitage/image/731 portrét K. Armitage, British Council]
* [http://www.bridgemanart.com/search?filter_text=Kenneth+Armitage&x=36&y=13 Bridgeman Art History]
Řádek 84 ⟶ 100:
* [http://www.artandarchitecture.org.uk/search/results.html?_creators=%22ULAN1172%22&display=Armitage%2c%20Kenneth The Courtauld Inst. Of Art]
* [http://www.tate.org.uk/art/artworks?aid=664&ws=date Tate Gallery]
 
{{Portály|Umění|Spojené království}}
 
[[Kategorie:Britští sochaři]]
[[Kategorie:Narození 1916]]