Rounek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Odkazy: literatura
G3robot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení infoboxů
Řádek 1:
{{Infobox - sídlo
| název = Rounek
| fotoobrázek = File:Vyskytná nad Jihlavou, Rounek.jpg
| popisek.foto = Jediná silnice v Rounku
| charakter = vesnice
| počet obyvatel =
| obyvatelé =
| domypočet domů = 48 <!-- opraveno na základě dotazu na obecní úřad, databáze MVCR obsahuje chybu -->
| PSČpsč = 588 41
| obec = [[Vyskytná nad Jihlavou]]
| okres = Jihlava
| země =
| k.ú.katastrální území = Rounek
| výměra = 4,82
| zeměpisná šířka = 49.4044444
| zeměpisná délka = 15.505
| nadmořská výška =
| nad.výš =
| loc-map = {{LocMap |Česko |label=Rounek| position=right |lat_deg=49 |lat_min=24 |lat_sec=16 |lon_deg=15 |lon_min=30 |lon_sec=18|float=center | caption=}}
| web =
}}
 
Řádek 25:
První písemnou zmínku o Rounku (německy ''Raunek'') z roku 1359 obsahuje první [[Jihlava|jihlavská]] městská kniha. Lze však soudit, že ves byla založena už někdy ve druhé polovině 13. století v souvislosti s blízkým nalezištěm stříbrné rudy.{{Fakt/dne|20100221123514}} První osadníci přišli z [[Německo|německy]] hovořících zemí, o čemž svědčí dodnes zachovaný ráz obce tzv. ulicovky. Ještě lépe je patrný na dochované rukopisné katastrální mapě z roku 1780, uložené ve Státním okresním archivu v Jihlavě.
 
V době založení ves patřila do rozsáhlého majetku [[Želiv|Želivského kláštera]] spravujícího toto území až do první čtvrtiny 15. století, kdy přešlo do držení významného českého rodu [[Trčkové z Lípy|Trčků z Lípy]]. Z roku 1554 se v archivu dochoval soupis držitelů jednotlivých gruntů. Posledním majitelem se v roce 1596 stalo královské město Jihlava.
 
Až do roku 1945 převládalo v obci německé obyvatelstvo. Mezi významné památky patří zachovalá hornická [[kutiště]] z období prvního dolování na Jihlavsku, která se nacházejí na vrchu U sv. Antonína. Vrch je pojmenován podle stejnojmenné barokní kapličky postavené při bývalé cestě z Jihlavy do [[Pelhřimov]]a. Stavbu financoval a realizoval [[Pelhřimov|pelhřimovský]] pekař Antonín Polesný v roce 1737. Uvnitř kaple, opředené pověstmi, je iluzivní barokní výmalba. Nedaleko vrchu U sv. Antonína jsou zbytky vojenského opevnění zvaného šance, postaveného na okraji lesa během manévrů v roce [[1843]].