Verze z 21. 6. 2013, 12:57 editovat 94.199.40.135 (diskuse) →‎Boje se Švédy a německými rytíři ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 11. 10. 2013, 13:15 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m napřímení redirectu šablony (dle dat od Dannyho B.); kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{ Infobox světec \| jméno = Alexandr Jaroslavič Něvský \| foto = Alexander Nevsky 2.jpg \| popisek.foto = Socha Alexandra Něvského v Petrohradě \| narození = [[30. květen\|30. května]]{{nejisté datum\|narození}} [[1220]] \| úmrtí = [[14. listopad]]u [[1263]] \| blahořečen = nebyl \| svatořečen = [[16. únor]]a [[1547]] všeruským církevním sněmem \| svátek = 30. srpna \| tituly = \| úřady = kníže novgorodský, veliký kníže vladimirský \| uctíván = [[Pravoslaví\|pravoslavná církev]] \| atributy = \| patron = [[Petrohrad\|Sankt Petěrburgu]] \| kostely = Sofie (Bulharsko), Postupim (Německo) \| pomníky = \| pohřben = Alexandro-Něvská lavra v Petrohradu \| }} '''Alexandr Jaroslavič Něvský''' ([[Ruština\|rusky]] {{Cizojazyčně\|ru\|Александр Ярославич Невский}}) (zřejmě [[30. květen\|30. května]] [[1220]], Perejaslavl Zalesskij – [[14. listopad]]u [[1263]], Goroděc na Volze) byl [[Rusko\|ruský]] státník, kníže [[novgorod]]ský ([[1236]]–[[1252]]) a později velkokníže [[Vladimirsko-suzdalské knížectví\|vladimirský]] ([[1252]]–1263). Pro svá vojenská vítězství se stal legendou a je považován za jednoho z největších panovníků v historii [[Rusko\|Ruska]]. Porazil [[Švédové\|švédské]] vojsko v [[bitva na řece Něvě\|bitvě na řece Něvě]] ([[15. červenec\|15. července]] [[1240]]) a [[řád německých rytířů]] v [[bitva na Čudském jezeře\|tzv. ledové bitvě na Čudském jezeře]] ([[5. duben\|5. dubna]] [[1242]]). Brzy po Alexandrově smrti napsal jeden z jeho mladších současníků ''Žitije'' (legendu), ve kterém ho oslavil jako knížete - světce. Současně začal být uctíván v místě uložení ostatků (Vladimir nad Kljazmou). Později, za vlády [[Ivan Hrozný\|Ivana Hrozného]], byl roku [[1547]] prohlášen za svatého pravoslavné církve. Počátkem 18. století nechal [[Petr Veliký]] přenést jeho [[ostatky]] do nově založeného [[klášter]]a v [[Petrohrad]]ě, který byl Alexandru Něvskému zasvěcen. Legendární kníže se stal vedle apoštolů sv. Petra a sv. Pavla ochráncem nově založeného města a celého impéria. == Doba mládí a dospívání == Alexandr se narodil jako druhorozený syn v rodině [[Perejaslavl Zalesskij\|perejaslavského]] [[kníže]]te [[Jaroslav Vsevolodovič\|Jaroslava Vsevolodoviče]] a jeho ženy Rostislavy – Feodosije. Za datum jeho narození je tradičně považován [[30. květen]] [[1220]], ale mohlo k tomu dojít i později. Malý Alexandr i jeho starší bratr Fjodor byli odmala připravováni pro úlohu budoucích vládců. Již roku [[1225]] absolvovali slavnostní obřad uvedení do knížecího stavu (tzv. ''kňažeskij postrig''), který vykonal [[vladimir]]ský [[biskup]] Simeon. Jím se symbolicky stali knížaty z [[Vladimír II. Monomach\|Monomachova]] domu, kteří měli za povinnost chránit ruskou zemi. Od té chvíle byli chlapci vychováváni jako bojovníci a velmi rychle dospívali. Koncem roku [[1226]] byl Jaroslav pozván již počtvrté do [[Novgorod]]u, aby se zde stal knížetem. Tentokrát přivezl s sebou dva nejstarší syny Fjodora a Alexandra, kteří se zde měli seznámit s odlišným společenským zřízením země, jíž měli podle jeho přání v budoucnu vládnout. Již roku [[1230]] jmenoval kníže Fjodora a Alexandra svými zástupci v Novgorodu. Alexandr tak prakticky vyrůstal v Novgorodě, což položilo základ jeho vcelku dobrých vztahů s obyvateli města v budoucích letech. Ve čtrnácti letech se z něj stal urostlý a silný mladík, plně schopný boje. Křtem první válečné zkušenosti prošel na jaře [[1234]], kdy ho otec vzal s sebou na tažení do [[Livonsko\|Livonska]] proti [[Řád mečových bratří\|řádu mečových rytířů]]. Křižáci utrpěli porážku na zasněžené pláni mezi pevností [[Tartu\|Dorpatem]] a řekou Amovží. Dobýt dobře opevněný Dorpat, kam se rytíři uchýlili, se však Rusům nepodařilo. Řád byl nicméně nucen uzavřít s Novgorodem mír a platit mu vysoké daně. Nedlouho nato napadli novgorodské území [[Litva\|Litevci]], kteří pronikli až k městu [[Staraja Russa]], nacházejícímu se na jižním břehu [[Ilmeň]]ského jezera. Obyvatelé útočníky odrazili a kníže Jaroslav se vydal za nimi a porazil je. Také této vojenské akce se zúčastnil mladý Alexandr. Řádek 30: == Boje se Švédy a německými rytíři == V době Alexandrova nástupu na novgorodský knížecí stolec byla severozápadní Rus ohrožena expanzivními snahami [[Švédsko\|Švédska]] a [[Livonsko\|livonské]] větve [[Řád německých rytířů\|Řádu německých rytířů]]. Roku [[1240]] se [[Švédské křížové výpravy\|Švédové vylodili]] v ústí [[Něva\|Něvy]], ale byli poraženi novgorodským vojskem v čele s Alexandrem a donuceni k ústupu. Alexandr získal později, zřejmě koncem [[15. století]], čestný přídomek Něvský. Po vítězství nad Švédy se snažil upevnit svoji moc v Novgorodě, dostal se však do sporů s [[bojar]]y a z města raději odešel. Krátce po bitvě na Něvě zaútočili na Rus němečtí rytíři z [[Livonsko\|Livonska]] a zmocnili se [[Pevnost (stavba)\|pevnosti]] [[Izborsk]]. Poté napadli [[Pskov]], byli odraženi, ale vzápětí se ujali správy města, a to zřejmě se souhlasem větší části obyvatel, kteří byli ochotni raději uznat svrchovanost řádu než Novgorodu. Rytíři odsud podnikali další výpravy, při nichž se nebezpečně blížili k [[Novgorod]]u, za jehož hradbami hledali záchranu obyvatelé lokalit, obsazovaných a pustošených Němci. Situace ve městě se radikalizovala a neurozené městské vrstvy se začaly dožadovat ozbrojeného odporu proti křižákům. Řádek 36: Novgorodští proto požádali Jaroslava Vsevolodoviče, který se mezitím stal velikým knížetem [[Vladimirsko-suzdalské knížectví\|vladimirským]], aby jim poslal syna nazpět. Jakmile přijel mladý vojevůdce do města, zahájil energicky přípravy na boj. Nechal budovat opevnění a shromažďoval veškerou dostupnou vojenskou hotovost z novgorodské země i poplatných oblastí, nyní ohrožených křižáky. Poté vyrazil na sever, kde dobyl křižáckou pevnost [[Koporje]] a nechal ji rozbořit ([[1241]]). Následně vyhnal s pomocí svého bratra [[Andrej Jaroslavič\|Andreje]] a [[Vladimirsko-suzdalské knížectví\|vladimirsko-suzdalského]] vojska řádovou posádku z Pskova. Křižácké vojsko, které mělo vtrhnout na novgorodskou půdu severně [[Čudské jezero\|Čudského jezera]], zastavil Alexandr 5. dubna [[1242]] v tzv. „ledové“ bitvě, která se odehrála na zamrzlé jezerní ploše. V ruském dějepisectví byly obě bitvy obvykle značně zveličovány a líčeny jako obrana západních ruských hranic před agresí katolického Západu s cílem ovládnout Rus, vnutit ji [[katolictví\|katolickou víru]] a připojit pod jurisdikci [[papež]]e. Dnešní historici{{kdo?}} vidí situaci střízlivěji. Zdůrazňují, že obou bitev se zúčastnila jen menší vojska o maximálním počtu několika tisícovek bojovníků.{{~~chybí~~Doplňte zdroj}} Ostatně více jich ani livonská větev řádu německých rytířů neměla k dispozici. Střízlivý počet 20 mrtvých a 6 zajatých rytířů v "''ledové''" bitvě, která uvádí livonský pramen,<ref>''Livlaendische Reimschronik'', ed. Meyer, L., Hildesheim 1963, s.52</ref> pro ni mohl znamenat opravdu citelnou ztrátu, neboť počet livonských rytířů sotva přesahoval stovku. Obě historicky známé srážky v podstatě nepřekročily rámec širších pohraničních konfliktů, jež byly důsledkem a soupeření o prosazení vlivu ve východním [[Pobaltí]] mezi Rusy (Novgorodem, Pskovem) na jedné straně a příchozími Němci nebo Švédy na druhé straně. To ovšem neznamená, že nebyly zatěžující, ale především pro pohraničí, nikoliv pro celou Rus – většiny ruských knížectví se vůbec netýkaly. Ta byla ovšem v té době devastována druhou vlnou mohutné expanze [[Mongolové\|Mongolů]] na západ. == Vztah k tatarským dobyvatelům a katolické církvi == Řádek 46: Alexandr začal být uctíván jako světec již brzy po své smrti, i když zatím pouze ve Vladimiru, kde byly uloženy jeho ostatky v kostele Rožděstvěnského kláštera, který byl tehdy [[archimandrie\|archimandrií]] všech ruských klášterů. Původní ''Žitije'', legenda o Alexandrově životě, byla napsána v 80. letech 13.století [[mnich]]em z okruhu osob blízkých tehdejšímu [[kyjev]]skému [[metropolita\|metropolitovi]] [[Kirill II.\|Kirillovi]]. Autor byl nejspíše Alexandrovým mladším současníkem, mohl tedy čerpat z vlastních vzpomínek a z vyprávění jeho spolubojovníků. Jeho práce obsahuje jak prvky hagiografického žánru, tak vojenské biografické pověsti s heroickými črtami. Jako klíčová událost v životě knížete je líčeno vítězství nad Švédy na řece Něvě, které svým významem daleko převyšuje porážku křižáků v ledové bitvě na Čudském jezeře i ostatní dramatické události Alexandrova života. Obraz neporazitelného vojevůdce však musel být stylizován tak, aby vysvětlil, proč má být Alexandr uctíván jako světec. Nebyla to vojenské vítězství a politické úspěchy, co [[hagiografie\|hagiografa]] na něvské bitvě zajímalo nejvíce, ale její důsledky pro pravoslavnou církev a víru, ochrana pravoslaví před útokem západních katolíků. 16. února [[1547]] všeruský církevní sněm Alexandra Něvského oficiálně [[kanonizace\|kanonizoval]] a stanovil jeho svátek v liturgickém kalendáři na den uložení ostatků 23. listopadu. Alexandrův kult se rychle rozšířil po celé Rusi. Byl uctíván ve všech ruských pravoslavných kostelech, zasvěcovaly se mu nové chrámy, malovaly se [[ikona\|ikony]] a chrámové [[freska\|fresky]], kde byl vyobrazen po boku dalších významných světců. [[Kanonizace]] se stala impulsem pro další rozmnožování a revidování legendy o jeho životě. Sakrální pojetí jeho osoby navazovalo na místní kult ve Vladimiru a Suzdalu a prezentovalo ho jako mnicha a divotvůrce Alexije, který se odvrací od světského života. ''Žitije'' nezdůrazňovalo světské činy vládce, ale zázraky, především ty, které se údajně dály na jeho hrobě a jejichž počet vzrůstal s každou další redakcí alexandrovské legendy. Tomu odpovídalo také současné výtvarné pojetí – nebyl zpodobňován jako vítězný vojevůdce nebo panovník, ale jako svatý mnich v mnišském oděvu. Velkého významu nabyla alexandrovská tradice za vlády [[Petr I. Veliký\|Petra I. Velikého]] na počátku [[18. století]]. Po svém vítězství nad Švédy v severní válce a uzavření [[Nystadská smlouva\|nystadského míru]] v roce [[1721]] povýšil car Alexandra Něvského do role ochránce ruského impéria a učinil ho vedle [[bible\|biblických]] světců [[apoštol]]ů [[Petr (apoštol)\|Petra]] a [[Pavel z Tarsu\|Pavla]] patronem nově založeného [[Sankt-Petersburg]]u. Paralela byla zcela zjevná. Také Alexandr kdysi zvítězil nad švédskými útočníky. Petr I. založil na předpokládaném místě bitvy na Něvě na Alexandrovu počest [[Alexandro-něvská lavra\|klášter]] a nechal sem z Vladimiru přenést jeho ostatky. Jejich slavnostní uložení se konalo [[30. srpen\|30. srpna]] [[1724]], v den třetího výročí nystadského míru. Na tento den byl také v liturgickém kalendáři přeložen z 23. listopadu jeho svátek. Car zakázal zobrazovat nadále Alexandra Něvského jako zbožného mnicha. Jeho symbolická transformace směřovala k obrazu velkoknížete ve slavnostním oděvu moskevských carů, zakladatele dynastie a ochránce impéria. Roku [[1725]] založila [[car]]evna [[Kateřina I. Alexejevna\|Kateřina I.]] podle odkazu svého zesnulého chotě [[řád sv. Alexandra Něvského]], jenž byl udělován významným vojenským i civilním státním činitelům, kteří se zasloužili o blaho ruské říše. Stalo se tak u příležitosti sňatku jejich dcery [[Anna Petrovna\|Anny Petrovny]] s golštýnsko-gottorpským vévodou [[Karel Bedřich Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorpský\|Karlem Friedrichem]], jemuž byl řád udělen jako prvnímu. V roce [[2008]] skončil Alexandr Něvský v anketě [[Jméno Ruska]] na prvním místě před [[Pjotr Stolypin\|Pjotrem Stolypinem]] a [[Josif Vissarionovič Stalin\|~~Stalin~~Stalinem]]em. == Literatura == * BĚGUNOV, Jurij, ''Aleksandr Něvskij. Žizň i dějanija svjatogo i blagovernogo velikogo kňazja'', (Žizň zamečatělnych ljuděj 1041), Moskva, Molodaja gvardija 2003 * DANILEVSKIJ, I.N, ''Aleksandr Něvskij: Rus i Orděn'', in: Danilevskij, I.N., Russkije zemlji glazami sovremennikov i potomkov (XII-XIV vv.), Moskva 2001 * KLEPNIN, N.A., ''Svjatoj blagovernyj i velikij kňjaz Aleksand Něvskij'', Sankt-Petěrburg 2004 * ''KŇAZ ALEKSAND NĚVSKIJ I JEGO EPOCHA. Isledovanija i matěrialy'', ed. Běgunov, Ju.K. = Kirpičnikov, A.N., S.-Petěrburg 1995

Alexandr Něvský: Porovnání verzí