Maďarština: Porovnání verzí

[[Samohlásková harmonie|Samohlásková (vokalická) harmonie]] ovlivňuje celou gramatickou stavbu maďarštiny. Pro účely samohláskové harmonie dělíme maďarské [[samohláska|samohlásky]] na přední a zadní:

Samohláska ''i/í'' je sice [[Fonetika|foneticky]] přední, pravidlo samohláskové harmonie se však u ní neuplatňuje. Může být v jednom slově s předními i zadními samohláskami. Některá slova obsahující jen samohlásku ''i/í'' se chovají jako přední, např. ''illik'' (slušet), minulý čas ''ill'''e'''tt'', jiná jako zadní, např. ''iszik'' (pít), minulý čas ''iv'''o'''tt''. Výjimečně může být harmonie jediným rozdílem mezi homonymy: ''ír'' (psát) je zadní (''írás'' -– psaní), zatímco ''ír'' (Ir) je přední (''írek'' -– Irové). Pokud se ''i/í'' ve slově chová jako zadopatrová samohláska, je to dáno tím, že se dříve bylana jejím místě vyslovovala laryngální čili zadopatrová samohláska a teprve v posledních staletích se spodobnila s předopatrovým ''i/í''.

Rovněž přední ''e'' a, zejména pak ''é'', se v určitých případech kombinuje se zadními samohláskami (například přivlastňovací koncovka -é, přípona -ért), jindy se však pravidelně střídá se zadním ''a/á'' nebo ''o/ó'' (přípony -ás/-és, -ság/-ség).

Se samohláskovou harmonií souvisí skutečnost, že se na rozdíl od němčiny se v maďarštině při skloňování nikdy nepřehlasuje ''o, u'' na ''ö, ü'', každé slovo zachovává svůj harmonický charakter. Může oproti tomu docházet k alternaci ö/e, (např. ''fölött/felett'' = "(nad"), což. jeTento jev označovanýse označuje jako [[labializace|labiální]] vokalická harmonie]] -– na rozdíl od výše uvedené palatální, (patrové) samohláskové harmonie.