Verze z 25. 12. 2006, 19:09 editovat Japo (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 17 730 editací m + kat. ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 1. 2007, 17:18 editovat zrušit editaci JiriK (diskuse \| příspěvky) 936 editací m přidány wikiodkazy, -{{Wikifikovat}}, upraveno řazení kategorií a drobné nepřesnosti Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Dagmar Hochová''' ([[1926]], [[Praha]]) je česká dokumentární a reportážní [[Fotografie\|fotografka]].▼ ~~{{wikifikovat}}~~ ▲'''Dagmar Hochová''' (1926) je česká dokumentární a reportážní fotografka. Dagmar Hochová se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala v letech [[1942]]-[[1943]] na [[Státní grafická škola v Praze\|Státní grafické škole v Praze]], kde byla žačkou ~~Jaroslava~~[[Jaromír Funke\|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm\|Josefa Ehma]]. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 45[[1945]]/46[[1946]]. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na [[Reklama\|reklamní]] fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. [[Karel Plicka\|Karla Plicky]] na nově založené [[Filmová akademie múzických umění\|Filmové akademii múzických umění]]. Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)\|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Dagmar Hochovou proslavily cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její [[Fotoaparát\|kamera]] zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi, jeptišky. Jako fotografku ji to vždy pudilo tam, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy. Dagmar Hochová se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše. [[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletíspíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v [[Restituce\|restituci]] připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku. V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech [[1990]]-[[1992]] byla Dagmar Hochová poslankyní [[Česká národní rada\|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy\|Za zásluhy]]. [[Kategorie:Čeští fotografové\|Hochová, Dagmar]]▼ [[Kategorie:Narození 1926\|Hochová, Dagmar]] [[Kategorie:Žijící lidé\|Hochová, Dagmar]] ▲[[Kategorie:Čeští fotografové\|Hochová, Dagmar]]

Dagmar Hochová: Porovnání verzí