Svátost smíření: Porovnání verzí

Soukromá zpověď je vykonávána pod tzv. [[zpovědní tajemství|zpovědním tajemstvím]], podle kterého kněz nejenže nesmí (pod trestem [[exkomunikace]]) vyjevit, co se dozvěděl při zpovědi (a to ani před [[stát]]ními orgány), ale nesmí informace, které získal, zohledňovat a využívat ve svém konání (kupř. tedy není možné, aby kněz poté, co se mu [[kostelník]] vyzpovídá, že zpronevěřuje farní peníze, kostelníkovi poté správu nad financemi odebral nebo na základě zpovědi začal zkoumat účetní knihu). To se týká nejen běžných [[hřích]]ů, ale i těžkých [[zločin]]ů, které jinak podléhají [[ohlašovací povinnost]]i. Vyzná-li penitent ve zpovědi některý těžký zločin, zpovědník jej obvykle vyzve, aby se v rámci [[pokání]] k zločinu doznal; teprve tehdy (nebo s touto podmínkou) mu obvykle udělí rozhřešení. Zpovědní tajemství je uznáváno většinou států – uznávají je i zákony [[Česko|České republiky]] – avšak kněží mají povinnost je dodržovat i na území států, které toto tajemství neuznávají. Některé kněží, kteří raději zemřeli, než aby zpovědní tajemství vyzradili státní moci, církev ctí jako světce, což se týká i dvou významných českých světců, sv. [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] a sv. [[Jan Sarkander|Jana Sarkandera]]; jsou to takzvaní mučedníci zpovědního tajemství.