Rangherka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odkaz |
|||
Řádek 25:
'''Rangherka''' (také '''Vršovický zámeček'''), je bývalá továrna na výrobu [[hedvábí]], dnes novorenezanční reprezentativní budova z poloviny 19. století, která stojí ve [[Vršovice|Vršovicích]] v [[Praha 10|Praze 10]]. Pojmenovaná je podle svého prvního majitele [[Giuseppe Rangheri|Giuseppe Rangheriho]]. Budova je státem chráněnou [[kulturní památka|kulturní památkou]]. Do roku 1974 zde sídlil [[Obvodní národní výbor]] Prahy 10.
Budova stojí v [[Městská památková zóna Vinohrady, Žižkov, Vršovice|Městské památkové zóně Vinohrady, Žižkov,
==Historie místa==
Před několika stoletími byla na místě dnešního zámečku Štočkovská vinice a [[viniční usedlost]] nazývaná [[Špendlíkářka]]. V 70. letech 18. století se zde usadil italský obchodník Giuseppe Rangheri z [[Lombardie]]. Tento muž se zasloužil o rozvoj upadajícího hedvábnictví tím, že obnovil starší [[moruše|morušové]] sady pod pražskými městskými hradbami a vysadil nové zejména v oblasti dnešních [[Vinohrady_(Praha)|Vinohrad]]. Za [[Koňská brána|Koňskou branou]] založil morušovou školku.
Po jeho smrti pokračoval v jeho díle syn Enrico (Jindřich) Rangheri, který koupil rozsáhlý pozemek za kostelem sv. Mikuláše a usedlost Špendlíkářka. Ve 40. letech 19. století zde vystavěl dvoupatrovou stavbu, která sloužila k chovu [[bourec morušový|bource morušového]]. Po Rangheriho smrti budova i sad několikrát vystřídaly majitele, až se jím v roce [[1882]] stala vršovická obec. Na místě vykáceného morušového sadu zřídila dnešní [[Heroldovy sady]]. Továrna na hedvábí prošla v letech [[1899]]
V průběhu času byla v budově umístěna škola, různé úřady a také sídlo Národního výboru Prahy 10, který tu sídlil do roku [[1974]], kdy se přestěhoval do nové budovy na [[sídliště Vlasta|sídlišti Vlasta]] ve Vršovické ulici. V 80. letech 20. století byla budova Rangherky opuštěna a sloužila jako skladiště.<ref>[http://www.5plus2.cz/25015 Vyrábělo se zde hedvábí, teď tu bude domov za čtvrt miliardy]</ref> Pro veřejnost byla přístupná pouze obřadní síň.<ref>{{Citace elektronické monografie
| |||