Václav Baumann: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
mBez shrnutí editace
Řádek 10:
Mezníkem v jeho životě se stal [[15. březen]] roku [[1939]] – den, kdy Němci obsadili zbytek [[Československá republika|Československé republiky]], den, kdy v jeho mysli uzrálo zásadní rozhodnutí. Věren své přísaze se rozhodl opustit republiku a dát se do služeb zahraničnímu odboji. V květnu [[1939]] dostal od Svazu letců v Praze pokyny, aby přešel česko-polskou hranici obvyklou trasou přes [[Jablunkovský průsmyk]]. Marně však [[20. květen|20. května]] čekal na průvodce, který jej měl přes hranici převést. Vrátil se tedy domů a obrátil se do Prahy pro nové instrukce. Ty obdržel společně s [[Josefem Koukalem]] – bývalým pilotem Mrázovy továrny v Chocni – a pilotem Havlíčkem z Prahy. Společně pak překročili za pomoci českého finančního úředníka hranici s Polskem mezi [[Ostrava|Ostravou]] a [[Bohumín]]em. Stalo se tak [[14. srpen|14. srpna]] 1939. V polském Bohumíně se přihlásili polským úřadům a byli transportování do [[Frynštát]]u a odtud (stále ještě 14. srpna) dále do [[Krakov]]a, kde byli prezentováni u Východní skupiny [[Československá armáda|československé armády]], Baumann v hodnosti [[svobodník]]a.
 
Ubytováni byli, tak jako všichni českoslovenští uprchlíci, ve vojenském táboře v [[Malé Bronowice|Malých Bronowicích]]. Tam setrvávali v nečinnosti společně s asi dalšími třemi sty spolubojovníky a tam je také zastihl začátek [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Pro rychlý vývoj válečných událostí se již Baumann nestihl zapojit do bojů v [[Polsko|Polsku]], ba právě naopak. S československou vojenskou jednotkou, vedenou Kpt. Divokým, ustupoval před Němci směrem na [[Lvov]]. Šli pěšky, neboť železnice již byly rozbity německým letectvem. Za deset dní došli do Lvova, odtud pokračovali dál do [[Baranovice|Baranovic]] a pak podél sovětských hranic, až se [[19. říjen|19. října]] dostali do [[Rumunsko|Rumunska]], kam jich dorazila pouze polovina z původního počtu, protože druhá polovina přešla do [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Za devatenáct dní ušli 350 kilometrů (za poslední dva 95 km). Pro nedobrovolné překročení hranic byli rumunskými pohraničníky zadrženi a tři týdny internováni. Po čtrnácti dnech získali francouzské pasy, rumunské úřady je však přesto nechtěly propustit. Považovaly je totiž za váleční zajatce. Proto se Čechoslováci rozhodli pro hromadný útěk. Ze 120 uprchlíků jich však byla polovina chycena, byl mezi nimi i Baumann. Po intervenci francouzských úřadů, které viděly v našich vojácích posilu v boji s Německem, však byli i oni propuštěni a odvezeni do [[Bukurešť|BukureštBukurešti]]i a odtud do přístavu [[Constance]]. Zde se jich ujal vysoký český úředník a s jeho pomocí a francouzským pasem odjeli [[26. říjen|26. října]] 1939 lodí do [[Istanbul]]u. Jejich další cesta vedla do [[Řecko|řeckých]] [[Athény|Athén]], [[Egypt|egyptské]] [[Alexandrie]], přes [[Palestina|palestinskou]] [[Heifa|Haifu]] do [[Bejrút]]u, kde je očekával československý konzul. Po nezbytných formalitách – odvodu a lékařské prohlídce – vypluli českoslovenští vojáci, teď již ve službách Francouzské republiky, do [[Francie]]. A tak Baumann vyplul [[11. listopad]]u 1939 na palubě lodi Maršál Foche do francouzského přístavního města [[MarseillMarseille]]e.
 
== Ve Francii ==