Vojenská hranice: Porovnání verzí

Přidáno 9 bajtů ,  před 7 lety
m (Bot: Odstranění 22 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q221242))
V roce [[1881]] (tři roky poté, co byla na [[Berlínský kongres|Berlínském kongresu]] [[Bosna a Hercegovina]] dána pod správu [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]) byla Vojenská hranice připojena k [[Chorvatsko|Chorvatsku]]. Tím se značně zkrátila jižní a východní chorvatská hranice (např. připojeny byly oblasti okolo [[Pakrac]]e, celá [[Lika]], [[Kordun]] a další místa) a také značně rozšířilo chorvatské území. Znamenalo to ovšem také, že se chorvatská společnost národnostně rozrůznila, neboť se její součástí stal nemalý počet [[Srbové|Srbů]]. V Záhřebu politická reprezentace (převážně [[Strana práva]]) tento proces uvítala, ovšem i dále kritizovala, že některé oblasti, které jsou osídleny převážně chorvatským obyvatelstvem, se nacházejí i nadále mimo území Chorvatského trojjediného království.{{chybí zdroj}}
 
Vojenská hranice byla (převážně ve své [[Dalmácie|dalmatské]] části) velmi chudou a nerozvinutou oblastí. Venkovské oblasti byly navíc přelidněné. Krasové podloží nedávalo příliš dobré podmínky pro [[zemědělství]] a tak obyvatelstvo, převážně [[Srbové|srbské]] odcházelo do větších měst. Tím začal být v chorvatských městech postupně, avšak pozvolna, zastupován srbský prvek. Podobný problém byl ovšem typický pro nemalou část chorvatského venkova; špatné životní podmínky byly také i např. v oblasti [[Chorvatské Záhoří|Záhoří]] (Zagorje) i jinde.
 
Vojenská hranice jako převážně Srby osídlená oblast značně strádala během [[Druhá světová válka|Druhé světové války]]. Nedlouho po vyhlášení [[Nezávislý stát Chorvatsko|NDH]] byly přijaty první protisrbské zákony, které byly podobné, či ještě přísnější jako [[Německo|německé]] protižidovské. Několik měsíců po vyhlášení fašistického Chorvatska začalo místní obyvatelstvo vést organizovaný odpor. Kromě [[četnici|pozůstatků královské armády]] se k odporu rozhodlo i venkovské obyvatelstvo. Jeho potenciál velmi rychle dokázala využít [[Komunistická strana Jugoslávie|komunistická strana]] a zorganizovat [[jugoslávští partyzáni|partyzánské povstání]]. Po celé období [[druhá světová válka|druhé světové války]] tak byla oblast Vojenské hranice místem, kde se koncentrovaly partyzánské síly a kde neměla chorvatská fašistická vláda fakticky žádnou moc, či vliv.{{chybí zdroj}}
Ze stěhování pravoslavného obyvatelstva a jejich usídlením na tomto území vyplynuly v 90. letech 20. století některé problémy spojené s [[Rozpad Jugoslávie|rozpadem Jugoslávie]]. Území bývalé Vojenské hranice bylo místem, kde vypukly první střety, ([[Balvanová revoluce]], vyhlášení válečného stavu v [[Knin]]u v [[srpen 1990|srpnu 1990]], tzv. [[Krvavé velikonce]] v březnu 1991). Srbské obyvatelstvo rázně odmítlo politické změny v Chorvatsku; namísto demokratizace společnosti po 40 letech [[Svaz komunistů Jugoslávie|komunistické vlády]] v nich vidělo pokus o obnovení [[Nezávislý stát Chorvatsko|Nezávislého státu Chorvatsko]]. Ke konci roku [[1991]] se nakonec oblast odtrhla od Chorvatska, a znovu připojila k Jugoslávii jako [[SAO Krajina]], později [[Republika Srbská Krajina]]. V této chvíli však již byly jak Jugoslávie, tak i Chorvatsko, prakticky ve [[válečný stav|válečném stavu]].
 
Válku na území Vojenské hranici ukončila až [[Operace Oluja]], po které řada [[Srbové|Srbů]] z území Krajiny buď odešla dobrovolně, či byla nucena odejít.{{chybí zdroj}} I tak jedna z nejzaostalejších oblastí Chorvatska byla po válce zpustošena a její obnova probíhala jen velmi pomalu.
 
== Reference ==
Neregistrovaný uživatel