Vrchní soud v Praze: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m podle NS i VS Olomouc |
m oprava data |
||
Řádek 29:
Vrchní soud se sídlem v Praze byl s názvem ''Vrchní zemský soud v Praze'' a s působností pro celé území [[České království|království Českého]] (tedy s působností vůči tehdejším krajským soudům v Praze, Mladé Boleslavi, Kutné Hoře, Táboře, Českých Budějovicích, Písku, Plzni, Chebu, Mostě, Litoměřicích, České Lípě, Liberci, Jičíně, Hradci Králové a Chrudimi) zřízen již roku [[1850]] jako nástupce po zrušeném všeobecném [[Rada nad apelacemi|apelačním soudu]].<ref>Nařízení ministra práv ze dne 6. dubna 1850, č. 138/1850 ř. z.</ref> Po vzniku [[Československá republika|Československé republiky]] byl roku 1928 v rámci správní reformy přejmenován na ''Vrchní soud v Praze'',<ref>§ 1 odst. 1 zákona č. 201/1928 Sb., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví</ref> sídlil tehdy na Malostranském náměstí 27, zrušen byl v rámci „zlidovění soudnictví“ roku [[1949]].<ref>§ 141 zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví</ref>
V důsledku [[federalizace Československa]] v roce [[1969]] pak vznikl vedle [[Nejvyšší soud Československa|Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky]] se sídlem v Praze<ref>§ 33 odst. 1 zákona č. 36/1964</ref> i Nejvyšší soud České socialistické republiky také se sídlem v Praze.<ref>§ 33 odst. 2 zákona č. 36/1964</ref> Zákon o soudech a soudcích z roku 1991 změnil s účinností nejpozději do 31. prosince 1992 sídlo Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky opět do Brna.<ref>§ 33 odst. 1 a § 74 odst. 2 zákona č. 335/1991 Sb.</ref> Roku 1993 byl tento federální nejvyšší soud transformován na [[Nejvyšší soud České republiky]]<ref>Čl. 3 odst. 5 ústavního zákona č. 4/1993 Sb.</ref> a dosavadní republikový Nejvyšší soud České republiky byl novelizačním zákonem s účinností od 1. ledna [[
Až do roku [[1996]], kdy byl zřízen Vrchní soud v Olomouci,<ref>Zákon č. 241/1995 Sb., o zahájení činnosti Vrchního soudu v Olomouci</ref> vykonával pražský vrchní soud i jeho agendu, měl tedy v tomto období celostátní působnost.<ref>Čl. II odst. 2 zákona č. 17/1993 Sb.</ref> V této době se také vnitřně členil na trestní, občanskoprávní, obchodní a správní [[kolegium (soud)|kolegium]],<ref>§ 17 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění do 31. 12. 1995</ref> mohl zaujímat stanoviska k výkladu zákonů a v obecném soudnictví řešil i mimořádné opravné prostředky – [[dovolání]] proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů odvolacích<ref>§ 10a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 1995</ref> a [[stížnost pro porušení zákona|stížnosti pro porušení zákona]].<ref>§ 266a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění do 31. 8. 1995</ref> Svou judikaturu publikoval v ''Bulletinu Vrchního soudu v Praze''. Nejvyšší soud České republiky rozhodoval o mimořádných opravných prostředcích jen tam, kde vrchní soud rozhodl o [[odvolání]]. Poté však tato agenda přešla zcela na [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyšší soud]].
| |||