Pernštejnové: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění údajů
časová posloupnost panství
Řádek 23:
Největšího rozmachu dosáhli v [[16. století]], kdy patřili spolu s [[Rožmberkové|Rožmberky]] k nejmocnějším rodům [[Země Koruny české|České koruny]]. Jen Rožmberkové a právě Pernštejnové mohli mít v areálu [[Pražský hrad|Pražského hradu]], v sousedství krále, své paláce (ten pernštejnský se dnes nazývá [[Lobkovický palác (Pražský hrad)|Lobkovický palác]]). Rozšiřováním pozemkového vlastnictví a rozumným hospodařením, včetně využití tzv. režijního hospodářství, se rod nakonec stal jedním ze tří nejbohatších v českých zemích.
 
Rodu náležela rozsáhlá panství jak ve vlastních Čechách ([[Pardubice]], [[Potštejn]], [[Rychnov nad Kněžnou]], [[Litice (hrad)|Litice]], [[Brandýs nad Labem]], [[Lanškroun]]), tak na Moravě ([[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]], [[Zubštejn]], [[Aueršperk]], [[Pyšolec]], [[Louka (hrad)|Louka]], [[Mitrov (hrad)|Mitrov]], [[Jimramov]], [[Víckov (hrad)|Víckov]], [[Lísek (hrad)|Lísek]], [[Dalečín (hrad)|Dalečín]], [[Rysov (hrad)|Rysov]], [[Helfštejn]], [[Plumlov (hrad)|Plumlov]], [[Prostějov]], [[Tovačov]], [[Lipník nad Bečvou]], [[Přerov]], [[Hranice (okres Přerov)|Hranice]], [[Drahotuše (hrad)|Drahotuše]] aj.) tak zejména od přelomu 15. a 16. století i v Čechách ([[Pardubice]], [[Kunětická hora (hrad)|Kunětická hora]], [[Potštejn (hrad)|Potštejn]], [[Rychnov nad Kněžnou]], [[Litice (hrad)|Litice]], [[Brandýs nad Labem]], [[Častolovice]], [[Lanšperk (hrad)|Lanšperk]], [[Rychmburk (hrad)|Rychmburk]], [[Lanškroun]], [[Holice]], [[Dašice]] aj.) Ve východních Čechách významně ovlivnili tamní hospodářství i utváření krajiny založením soustavy rybníků a zavodňovacích struh, z nichž mnohé přetrvaly dodnes.
 
Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí, s průměrným věkem dožití asi 70 let; někteří členové rodu měli potomky i ve více než šedesáti letech. Přesto Pernštejnové nakonec, podobně jako jiné starobylé české rody, vymřeli v neklidném [[17. století]]; po meči roku [[1631]] (rok po [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických]], dvacet let po svých velkých soupeřích Rožmbercích), po přeslici roku [[1646]]. Jejich dědici – včetně erbu – se stali [[Lobkovicové]].