Frédéric Demontfaucon: Porovnání verzí

V roce [[1994]] se rozloučil s bohatou kariérou [[Pascal Tayot]] a byla otázka kdo ho v kategorii středních vah nahradí. Francie měla dva stejně staré (* 1973), výkonnostně podobné zápasníky v judu, Dmonfokua a [[Vincenzo Carabetta|Vinčenza Karabetu]]. Karabeta startoval v roce [[1995]] na mistrovství Evropy a Dmonfoku na mistrovství světa. V olympijském roce [[1996]] si to oba měli rozdat o nominaci na [[Letní olympijské hry 1996|olympijské hry v Atlantě]]. Jenže trenéři se rozhodli využít potenciál talentovaného, ale zlobivého dítěte francouzského juda [[Darcel Yandzi|Darsela Jadziho]]. Ten bojoval v polostřední váhové kategorii, kde však vládl pevnou rukou [[Djamel Bouras|Džamil Buras]]. Rozhodl se proto přejít v olympijském roce do střední váhy a zajistil si nominaci na úkor Dmonfokua a Karabetou.

Rok [[1997]] byl pro něho kritický. V sezóně měl vážné problémy s koleny a ty se zhoršovaly. V roce [[1998]] stál nad otázkou ukončení kariéry, jenže zabojoval a dokázal se vrátit.

Nominaci na [[Letní olympijské hry 2004|olympijské hry v Athénách]] si zajistil s předstihem. Na turnaj odjížděl s vážným úmyslem získat zlatou medaili. V prvním a druhém kole upáčil několik sekund po začátku Mexičana a Američana a ve čtvrtfinále se utkal s Gruzíncem [[Zurab Zviadauri|Zviadaurim]]. Oba se velmi dobře znali a zápas podle toho vypadal. Francouz si byl vědom toho, že nemůže hrát s Gruzíncem otevřenou partii. Gruzínec pro změnu věděl, kde je síla Francouze (kontry) a po každém nezdařeném útoku se okamžitě stahoval. Snad právě za to obdržel 2 minuty před koncem napomenutí (šido). Dmonfoku však konec zápasu nezvládl. Místo toho aby si pohlídal těsnou výhru aktivnímaktivní judemobranou tak v závěru vysloveně utíkal od soupeře. 4 sekundy před koncem rozhodčí přerušil akci a napomenul ho za pasivitu. Zápas šel do prodloužení a rozhodla ho silnější vůle Zviadauriho. Propásnutá šance na postup do semifinále ho psychicky srazila dolů a v opravách podlehl Rusovi [[Chasanbi Taov|Taovovi]].