Verze z 17. 8. 2013, 15:48 editovat Jiří Pokorný (diskuse \| příspěvky) 68 editací Vyprázdnění stránky ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 17. 8. 2013, 16:10 editovat zrušit editaci Gumruch (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 37 723 editací m Editace uživatele Jiří Pokorný (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Mario7 Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox umělec \|jméno = Miroslav Pangrác \|rodné jméno = \|obrázek = Sochař a malíř Miroslav Pangrác (foto Ivo Mička).jpg \|šířka obrázku = 200 \|popisek = Miroslav Pangrác v roce [[2009]] \|datum narození = [[16. říjen\|16. října]] [[1924]] \|místo narození = [[Rakovník]], {{Vlajka a název\|Česko}} \|datum úmrtí = [[19. červen\|19. června]] [[2012]] \|místo úmrtí = [[Rakovník]], {{Vlajka a název\|Česko}} \|národnost = [[Češi\|česká]] \|vzdělání = \|povolání = [[sochař]], [[malíř]] \|příbuzní = \|hnutí = \|reprezentativní díla = \|mecenáši = \|ovlivněný = \|vliv na = \|ocenění = \|podpis = \|citát = }} '''Miroslav Pangrác''' ([[16. říjen\|16. října]] [[1924]], [[Rakovník]] – [[19. červen\|19. června]] [[2012]], [[Rakovník]]) byl český akademický [[sochař]] a [[malíř]], [[čestný občan]] Královského města [[Rakovník\|Rakovníka]] a [[Praha 11\|Prahy 11]]. == Život == Otec – Jan Pangrác, narozený 21. listopadu 1895, matka – Emilie Pangrácová, rozená Fialová, narozená 5. února 1899. Sourozenci – František – 1922-2009, Anička – 1940. Mirkův talent rozpoznal učitel Mostecký, pořadatel školních malířských soutěží, které jeho žák s přehledem vyhrával, a díky vyhraným cenám, temperovým barvám a čtvrtkám, měl dostatek materiálu pro malování. Prvním vzorem se stal akademický malíř [[Alois Kalvoda]] a Mirek maloval podle pohlednic s jeho obrazy. Na půdě rodinného domu pořádal první výstavy, nejlepší díla vystavoval v oknech dílny svého otce, Pangrácova [[pohřební ústav \|pohřebního ústavu]], a některé z obrázků i prodával. Roku [[1941]], po ukončení měšťanky, nastoupil do [[keramická dílna \|keramické dílny]] rakovnického sochaře [[František Nonfried \|Františka Nonfrieda]], maloval ornamenty na hrnky a vázičky. Jeho dalším pracovním materiálem se stala hlína, začal modelovat své první plastiky a portréty. Přesto, že jeho chuť a talent přerušil v roce dvaačtyřicátém nucený nástup na důl [[Loužek]], nedaleko [[Lužná na Rakovnicku\|Lužné na Rakovnicku]], byl v září přijat na [[keramická školu v Bechyni\|keramickou školu v Bechyni]] a již zde se pro své zkušenosti stal uznávaným učněm. Němci ale roku [[1944]] školu zavřeli a Mirek opět nastoupil do Nonfriedovy dílny. S koncem druhé světové války se Miroslav Pangrác chystal zdolat metu nejvyšší, [[akademie výtvarných umění v Praze\|akademii výtvarných umění v Praze]]. Na školu byl přijat, ze solidarity k nepřijatému kamarádovi [[Jiří Kodym\|Jiřímu Kodymovi]] ale nástup o jeden rok odložil a společně se vrátili do [[Bechyně]], kde získal absolventské vysvědčení. Ke studiu na akademii nastoupil pod vedením profesorů [[Jan Lauda\|Jana Laudy]] a [[Karel Pokorný\|Karla Pokorného]] (žáka [[Josef Myslbek\|Josefa Myslbeka]]). Studium úspěšně po pěti letech ukončil s vyprofilovaným směrem – láskou k [[české realistické umění\|českému realistickému umění]] a kumštýřskou poctivostí. Stal se členem spolku [[Mánes]], zázemí našel v ateliéru pražského hotelu [[Gráf]]. Mimo portrétování řady významných osobností kulturního života se Pangrácovou doménou staly dětské portréty. Mezi nejznámější patří „Dítě v šátečku – Víťánek“ (1955), Pangrácův syn z prvního manželství, a „Gábinka“ (1977), dcera z manželství druhého, vystavená na výstavě [[Grand Palais]] v [[Paříž\|Paříži]]. Později, v letech devadesátých, tvořil v ateliéru na pražském [[Újezd\|Újezdě]], ale i v nově vybudovaném ateliéru v rodném domě v [[Rakovník\|Rakovníku]]. V šedesátých letech byl osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském [[Rotterdam\|Rotterdamu]] místem posledního odpočinku [[František Škroup\|Františka Škroupa]]. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrála a dodnes náhrobek autora naší [[národní hymna\|národní hymny]] zdobí. Svým celoživotním dílem navazoval na odkaz [[Josef Václav Myslbek\|Josefa Václava Myslbeka]] a [[Jan Štursa\|Jana Štursy]], který rozvíjel do vlastních osobitých poloh. Jeho dílo se řadí do trvalých přínosů novodobé české výtvarné kultury. Za svoji práci získal mnoho odborných ocenění a čestných uznání. V roce [[1983]] obdržel výroční cenu SČVU a ČVFU a byl jmenován [[zasloužilý umělec\|zasloužilým umělcem]]. Pracovní nasazení vydrželo Miroslavu Pangrácovi do pozdního věku, i přes ubývající fyzickou sílu a zdravotní potíže. Ani tak se ale nenechával od práce odradit, a, nemohl-li vytvářet těžké sochy a bysty, maloval. A to jak obrazy ve svém osobitém stylu, tak i malby abstraktní. Uznával a ctil díla ostatních umělců. Svůj život zasvětil lásce k umění a vlastenectví. Zemřel dne [[19. červen\|19. června]] [[2012]] v rodném domě v [[Rakovník\|Rakovníku]]. == Dílo (výběr) == * Josef Kopřiva (1948) (Rabasova galerie v Rakovníku) * Ředitel, archivář a spisovatel Jan Renner (1949) (Muzeum TGM Rakovník) * Vystěhovalci (1949) (Klauzurní práce na AVU) * Pionýrka (1951) (Lomnice nad Popelkou) * Podobizna otce (1951) (Národní galerie v Praze) * Národní umělkyně, herečka Otýlie Beníšková (1954) (Tylovo divadlo v Rakovníku, Divadlo na Vinohradech Praha) * Král Jiří z Poděbrad (1954) (Obřadní síň Poděbrady) * Lidická žena (1957-59) (Památník Terezín) * Hudba (1961) (Náhrobek Františka Škroupa v Rotterdamu) * Novinář Karel Havlíček Borovský (1962) (Panteon Národního muzea v Praze) * Zasloužilá umělkyně, herečka Julie Charvátová (1964) (Lyra Pragensis) * Houslista Ladislav Štibor (1966) (Galerie moderního umění Roudnice nad Labem, hřbitov Rakovník) * Dívka s jablkem (1967) (Nadace Český fond umění) * Akademický malíř Arnošt Folprecht (1970) (autor) * Lidická žena (1973) (Rabasova galerie v Rakovníku) * Pomník Gustava Klimenta (1974) (Město Třebíč) * Emil Burian (1976) pamětní deska na pěvcově rodném domě (Nová výstavní síň Rabasovy galerie v Rakovníku) * Herec Stanislav Neumann (1977) (Národní galerie v Praze) * Gábinka (1977) (Francie, USA) * Malíř František Ženíšek (1979) (Národní divadlo v Praze) * Spisovatelé Eduard Bass a Jan Drda (1985) (pamětní deska, Jiráskovo náměstí v Praze) * Pomník Klementa Gottwalda (1985) Rakovník (nezvěstný) * Architekt Josef Zítek (1986) (Karlovy Vary – Mlýnská kolonáda) * Pomník armádního generála Ludvíka Svobody (1988) (Město Třebíč) * Marie Sklodowská – Curie, Pierre Curie (1990) (Elektrárna Temelín) * Malíř Antonín Pelc (1990) (Lišany) * Akademická malířka Julie Bérová (1991) (Galerie Zirc, Maďarsko) * Architekt Bohumil Ullrich (1993) (autor) * Pomník Tomáše Garrigue Masaryka (1997) (Čermákovy sady v Rakovníku, město Slaný) * Spisovatel a novinář Karel Čapek (1998) (Panteon Národního muzea v Praze) * Malíř Antonín Slavíček, spisovatel Karel Václav Rais (2002) (Kameničky) * Malíř a grafik Vladimír Komárek (2003) (Muzeum TGM Rakovník, Lomnice nad Popelkou, Semily) * Skladatel Antonín Dvořák (2004) (Čermákovy sady v Rakovníku) * Dramatik a novinář Josef Kajetán Tyl (2010) (Tylovo divadlo v Rakovníku) * Spisovatel Miloslav Švandrlík (2010) (Chodov, Praha 4) * Pamětní deska generála Karla Klapálka (2010) (Praha 11) * Milan Kotál (2011) (Zimní stadion TJ HC Rakovník) == Výstavy (výběr) == * Účast na výstavách: na členských výstavách Mánesa, na všech přehlídkách československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu od roku 1951 a na všech tematických výstavách SČVU, dále společné výstavy s Vilmou Vrbovou – Kotrbovou a svým synem Miroslavem Pangrácem (1967), tvořícím pod pseudonymem Grác. * 1959 Moskva - SSSR * 1975 Havana - Kuba * 1977 Káhira, Alexandria - Egypt * 1970 Gostynin – Polsko (s malířkou Blankou Velovou) * 1970 Budapešť – Maďarsko (se sochařkou Zinou Koulovou, grafikem Jiřím Mádlem a malířkou Helenou Slavíkovou) * 1972 Dzintari – Lotyšsko * 1975 Budapešť – Maďarsko * 1976 Sofia – Bulharsko * 1977 Budapešť – Maďarsko * 1982 Bukurešť - Rumunsko (s malířkou Blankou Velovou) * 1983 Berlín – NDR (Dny československé kultury) * 1986 Wismar – NDR (s výtvarnicí Květou Hamsíkovou) * 1986 Praha – Zasloužilý umělec Miroslav Pangrác, výběr z tvorby (vystaveno 95 sochařských děl a 99 obrazů) * 1988 Paříž – Francie (společně s ostatními umělci ČSSR) * 1999 Rakovník (u příležitosti 75. narozenin) * 2004 Rakovník (u příležitosti 80. narozenin) * 2009 Rakovník – Malující sochař Miroslav Pangrác (u příležitosti 85. narozenin) == Galerie == <gallery> File:Národní umělkyně Otýlie Beníšková (1954).JPG\|Národní umělkyně Otýlie Beníšková (1954) File:Víťánek (1955).JPG\|Víťánek (1955) File:Gábinka (1977).JPG\|Gábinka (1977) File:Prokopova ulice v Rakovníku (1958) olej, lepenka, 48 x 63.JPG\|Prokopova ulice v Rakovníku (1958) olej, lepenka, 48 x 63 File:Fantastické objekty 10 (2008) kombinovaná technika, papír, 28 x 38.JPG\|Fantastické objekty 10 (2008) kombinovaná technika, papír, 28 x 38 File:Sochař a malíř Miroslav Pangrác při práci na bystě Josefa Kajetána Tyla (foto Jiří Pokorný).jpg\|Sochař a malíř Miroslav Pangrác při práci na bystě Josefa Kajetána Tyla (foto Jiří Pokorný) </gallery> == Odkazy == === Literatura === * Miroslav Pangrác – PhDr. Vlastimil Vinter, CSc., Miroslav Pangrác, Ivo Mička, Václav Zoubek (Rabasova galerie Rakovník, 2004) * Být sochařem – o životě a práci s Miroslavem Pangrácem (Ivo Mička, 2000) * Malující sochař Miroslav Pangrác (Ivo Mička, 2009) * Slovník výtvarníků z Rakovníka a okolí (Ivo Mička, 2010) === Externí odkazy === * http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095889602-barvy-zivota/206562221200018/video/ * http://www.grac-gallery.cz/venovano-otci/ * http://rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/odesel-sochar-miroslav-pangrac-20120623.html {{Portály\|Umění}} {{DEFAULTSORT:Pangrác, Miroslav}} [[Kategorie:Čeští sochaři]] [[Kategorie:Čeští malíři]] [[Kategorie:Narození 1924]] [[Kategorie:Úmrtí 2012]] [[Kategorie:Narození 16. října]] [[Kategorie:Úmrtí 19. června]] [[Kategorie:Muži]] [[Kategorie:Osobnosti z Rakovníka]]

Miroslav Pangrác: Porovnání verzí