Emily Brontëová: Porovnání verzí

Narodila se v Thorntonu u Bradfordu Patricku Brontëovi a Marii Branwellové jako jejich čtvrté dítě. Když bylo Emily šest let, rodina přesídlila na faru v Haworthu, kde její otec začal působit jako vikář. Patrick Brontë, vlastním jménem Brunty, pocházel z chudé irské rolnické rodiny. Vystudoval teologii v Cambridgi a změnil si jméno na vznešeněji znějící Brontë. Matka Maria Branwell naopak pocházela ze zámožné rodiny, která bydlela v jihozápadní části Anglie. Za necelých osm let Maria porodila šest dětí – dcery Mary, Elizabeth, [[Charlotte Brontëová|Charlotte]], Emily, [[Anne Brontëová|Anne]] Brontëovi a syna [[Patrick Branwell Brontë|Patricka Branwella Brontë]]. Velmi mladá zemřela a její místo v rodině zaujala Mariina sestra, pro děti tetička Branwellová.

Celý život měly sestry zdraví oslabené pobytem ve škole i drsným podnebím doma. Emily zemřela [[|19. prosinec|19. prosince]] [[1848]] krátce po [[smrt]]i svého bratra, když nastydla na jeho pohřbu. Dva roky po její smrti vydala sestra Charlotte knihu ''[[Na Větrné hůrce]]'' znovu jako samostatný román pod jejím skutečným jménem. Teprve v této době bylo její dílo objeveno a doceněno. Román Na Větrné hůrce kritikové začali srovnávat s takovými díly, jakými jsou ''[[Ztracený ráj]]'' nebo ''[[Cesta poutníka]]''. Ona sama je oslavována jako „geniální“, „nesrovnatelná“, či „nadlidská“ a básně i [[romány]] sester Brontëových se řadí k nejcitovějším dílům, které v anglické literatuře za tzv. [[Viktoriánská éra|viktoriánské éry]] vznikly.

Její kniha nebyla ve své době čtenářstvem přijata kladně. Až moderní odborníci/ce ocenili/y literární význam tohoto originálního díla. Tvořila sice v době [[romantismus|romantismu]], ovšem nejrozporuplnější postavu románu, Heathcliffa, neidealizovala a neromantizovala. Vykreslovala jej současně jako člověka, který dokázal být stejně tak citlivý, milující a zranitelný jako krutý, vypočítavý a mstivý. Heathcliff po celou dobu zůstává nahlížen jako rozervaná osoba. Ani na konci knihy nedojde k opětovnému odhalení citlivého nitra postavy a k ospravedlnění jeho negativního chování tak, jako tomu u klasických romantických děl bývá.

Druhým velmi výrazným jedinečným rysem románu jsou netradiční charaktery hlavních postav a jejich ztvárnění. Emily Brontë ve svém románu porušuje klasický pohled na ženství a mužství. Její postavy nemají stereotypně přiděleny vlastnosti podle svého pohlaví a překračují tak hranice (nejenom) tehdejších představ o [[gender|genderové]] struktuře společnosti.