Mirko Dmitrij Petrović-Njegoš: Porovnání verzí

{{Infobox panovník

|}}

'''Mirko Dmitrij Petrović-Njegoš''' ([[17. duben|17. dubna]] [[1879]] - [[2. březen|2. března]] [[1918]]) byl [[Černá Hora|černohorský]] princ, devátý potomek (druhý syn) černohorského [[Černohorské knížectví|knížete]] a později [[Černohorské království|krále]] [[Nikola I.|Nikoly I. Petroviće-Njegoše]] a jeho manželky kněžny a královny [[Milena Vukotić|Mileny Teodózie Vukotićové]].

* [[Stanislav Černohorský|Stanislav]] ([[30. leden|30. ledna]] [[1905]] - [[4. leden|4. ledna]] [[1908]])

* [[Michael Černohorský|Michael]], korunní princ, velkovévoda Grahovský a Zetský ([[14. září]] [[1908]] - [[24. březen|24. března]] [[1986]])

 

Silným zásahem do rodiny byla smrt dvou nejstarších synů v jejich ráném dětství. Princové Štěpán a Stanislav zemřeli v roce [[1908]] na závažnou dětskou chorobu a ještě toho samého roku se Natálii a Mirkovi narodil třetí syn [[Michael Černohorský|Michael]], který se po abdikaci svého strýce [[Danilo III. Petrović-Njegoš|korunního prince Danila Alexandra]] ve věku pouhých 13 let stal hlavou dynastie Petrovićů-Njegošů a korunním princem v exilu, [[pretendent]]em trůnu byl až do své smrti v roce [[1986]]; do jeho [[plnoletost]]i byla regentkou prince Michaela jeho babička [[Milena Vukotić|královna Milena Teodózie]] a po její smrti [[Anto Gvozdenović]], generál a předseda exilové vlády.

(...)Vyřiďtě prosím Jeho Výsosti knížeti Nikolovi omluvu za mou upřímnou řeč, ale musím se přiznat, že zpráva o manželství syna Jeho Výsosti s Natálií pro mě nebyla příjemnou. Jediné, co mohu slíbit je to ,že zůstanu k zamilovanému páru lhostejný. (...) Naše vztahy jsou přetrhány navždy, protože rodina Konstantinovićů hrubě urazila mě i královnu Dragu. (...) Jediné, o co prosím knížete Nikolu, mého velkého bratra a spojence, je to, aby udržel manželský pár z mého dohledu. Jeho Výsost by měla vědět, že jsem vůči němu neztratil ani špetku úcty a že jej nechci jakýmkoliv způsobem urazit - ale že nepřijmu jeho syna či snachu ve svém královském paláci. Váš Mirko se objevil v několika místních denních listech a objevuje se v tisku stále častěji. Ani já, ani můj národ nedokážeme pochopit, jakým právem dokáže pouze i snít o srbském trůně. Umíte si představit, co podnikne teď, když se prohlásil za následníka trůnu? Proto prosím jak Jeho Výsost knížete Nikolu, tak prince Mirka, aby mě ochránili před těmito novinovými příběhy...|Úryvek z dopisu, poslaného srbským králem Alexandrem I. Mirkově otci Nikolovi, [[1902]]}}

Plány svatby byly původně drženy v tajnosti. Podstatou plánu Nikoly I. bylo odcestovat do [[Rusko|Ruska]] a informovat o svatbě [[car]]a [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]], věrného spojence Černé Hory. Nikola věděl, že se tehdejší vláda srbského [[král]]e [[Alexandr I. Obrenović|Alexandra I. Obrenoviće]] pohupuje na velmi tenkém ledě a zamýšlel princi Mirkovi díky manželství s Natálií zajistit částečný nárok na trůn Srbska, přestože větší šanci uspět měl rival Obrenovićů, princ [[Petr I. Karađorđević|Petr Alexandr Karađorđević]], jemuž Nikola provdal svou nejstarší dceru, princeznu [[Zorka Černohorská|Zorku Petrović-Njegoš]] (Petr se po převratu a vyvraždění Obrenovićů opravdu stal srbským králem jako Petr I.). Tato fakta se ale dostala k srbskému ministrovi zahraničních věci, [[Gavro Vukotić|Gavru Vukotićovi]]. Když si od srbského velvyslance v Cetinje vyslechnul, že zná podstatu Nikolovy návštěvy Ruska, pokusil se zoufalý ministr promluvit s moudrou, rozumnou a chápavou kněžnou [[Milena Vukotić|Milenou Teodózií Černohorskou]], jež byla jeho sestřenicí. Od té se ale po dlouhé debatě dočkal pouze slov: ''"Co se stalo, stalo se. Sám dobře víte, jak křehká je nyní vnitřní politická situace vaší země, ministře. A ani já, ani můj manžel, ani můj syn nedokáže pomalu blížící se převrat odvrátit."''

 

Srbský král Milan I. nebyl zprávou o Natáliině seznámení s Mirkem potěšen, stejně tak i jeho nástupce [[Alexandr I. Obrenović|Alexandr I.]] (ten byl však spíše zklamán), jenž si myslel, že si Mirko mladou srbskou šlechtičnu bere pouze za účelem získat srbskou korunu. Svůj nesouhlas vyjádřil tím, že odmítal přijmout manželský pár na svém královském dvoře v [[Bělehrad]]ě. V dopise, který poslal přes černohorské velvyslanectví v Bělehradě do Cetinje Nikolovi I., se snažil zamaskovat blížící se krizi v zemi. Srbskou vládou bylo ale nakonec stejně ustanoveno, že pokud král Alexandr skoná bez mužských potomků, stane se korunním princem Mirko Petrović-Njegoš.

 

 

V roce [[1911]] se princ Mirko s Natálií Konstantinović stali členy tajné organizace [[Černá ruka]], která nejen usilovala o sjednocení [[Srbové|Srbů]] na [[Balkán]]ě, ale i předtím zabila srbského krále Alexandra I. a královnu Dragu.