Wikipedie

Balduin I. Jeruzalémský: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
G3robot (diskuse | příspěvky)
138 738 editací
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 716 287 editací
m Přebírání commonscat z Wikidat; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox panovník
| jméno = Balduin I.
| titul = Král jeruzalémský
| obrázek = [[Soubor:Baldwin I of Jerusalem.jpg|Král Balduin I.]]
| popisek =
| vláda = [[1100]]–[[1118]]
| korunovace = [[25. prosinec|25. prosince]] 1100
| tituly = hrabě edesský, král jeruzalémský
| celé jméno =
| předchůdce = [[Godefroy z Bouillonu|Godefroi z Bouillonu]]
| následník = [[Balduin II. Jeruzalémský]]
| partner1 = I. Godvera z Toeni
| partner2 = II. [[Arda Arménská]]
| partner3 = III. [[Adéla del Vasto|Adelheida del Vasto]]
| potomstvo =
| rod =
| rod dynastie =
| dynastie hymna =
| hymna motto =
| matka otec = [[IdaEustach II. z Boulogne]]▼
| motto =
| otec matka = [[Eustach II.Ida z Boulogne]]
| narozen = mezi [[1061]] a [[1066]]▼
▲| matka = [[Ida z Boulogne]]
| místo narození = ▼
▲| narozen = mezi [[1061]] a [[1066]]
| úmrtí = [[2. duben|2. dubna]] [[1118]]
▲| místo narození =
| místo úmrtí = [[2. dubenAl-Ariš|2. dubnaEl-Aríš]], dnešní [[1118Egypt]]
| pochován = ▼
| místo úmrtí = [[Al-Ariš|El-Aríš]], dnešní [[Egypt]]
| místo pochování = [[Chrám Božího hrobu]] v [[Jeruzalém]]ě▼
▲| pochován =
▲| místo pochování = [[Chrám Božího hrobu]] v [[Jeruzalém]]ě
}}
'''Balduin I.''' ({{vjazyce|la}}: ''Balduinus'', {{vjazyce|fr}}: ''Baudouin'', {{vjazyce|de}}: ''Balduin'',{{#tag:ref|Při transkripci jména ''Balduin'' se historikové přidržují německého ekvivalentu.<ref name="hroch301">{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | příjmení2 = Hroch | jméno2 = Miroslav | odkaz na autora2 = Miroslav Hroch | titul = Křižáci v Levantě | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1975 | isbn = | poznámka = Dále jen ''Hrochová'' | strany = 301}}</ref>|group="pozn."}} {{vjazyce|en}}: ''Baldwin'', někdy zván jako '''Balduin Lotrinský''',<ref name="hrochovakroniky54">{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | rok = 1982 | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství| místo = Praha | poznámka = Dále jen ''Hrochová.'' Kroniky | strany = 54}}</ref>''' z&nbsp;Boulogne''',<ref name="baldwin672">{{Citace monografie | příjmení = Baldwin | jméno = Marshall W. | spoluautoři = a kol. | titul = A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years | vydavatel = University of Wisconsin Press | místo = Madison | rok = 1969 | počet stran = 707 | isbn = | jazyk = anglicky | poznámky = Dále jen ''Baldwin'' | url = http://digicoll.library.wisc.edu/cgi-bin/History/History-idx?type=header&id=History.CrusOne&isize=M | strany = 672}}</ref> '''z&nbsp;Bouillonu'''<ref name="hroch38">''Hrochová'', str. 38</ref> či '''z&nbsp;Flander''',{{#tag:ref|Informace od J.E.R.Doméneca o „dobytí Jeruzaléma vojsky Godefroie z Bouillonu a Balduina z Flander“<ref name="Gabrieli6">{{Citace monografie | jméno=Francesco| příjmení=Gabrieli | odkaz na autora = | titul=Křížové výpravy očima arabských kronikářů|vydavatel=Argo | místo= Praha | rok=2010 |strany=6 | isbn = 978-80-257-0333-5|poznámka = Dále jen ''Gabrieli''}}</ref> je dvojznačná. První význam je, že se na dobytí Jeruzaléma podílela i&nbsp;Balduinova vojska, přičemž on sám se akce nezúčastnil. Toto vyvození se však nejeví pravděpodobným, přestože vyjížděl k&nbsp;Edesse od syrské hranice s&nbsp;menším oddílem, než s&nbsp;jakým k hranicím přišel od pohoří Antitaurus.<ref name="baldwin302">''Baldwin'', str. 302</ref> Pravděpodobnější je však druhá verze, tj. záměna jména ''Balduin'' se jménem ''Robert'', protože Robert II. Flanderský se skutečně obléhání Jeruzaléma se svým kontingentem zúčastnil.<ref name="hroch48">''Hrochová'', str. 48</ref><br /> O Balduinovi z Flander mluví i F. Gabrieli v poznámkách, zde se již musí jednat o Balduina z Bouillonu (hovoří se zde o „analogii Balduinů z Flander a z Jeruzaléma“).<ref name="gabr301">''Gabrieli'', str. 301</ref> Flandry a Boulogne leží ve stejném geografickém regionu.<br / >O „Baldvinovi, hraběti Flanderském a budoucím knížeti Edesském“ však mluví i V. Černý ve svých poznámkách.<ref name="cerny54">{{Citace monografie | příjmení = Černý | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Černý | titul = Staré francouzské kroniky | vydavatel = SNKLU | místo = Praha | rok = 1962 | poznámka = Dále jen ''Černý'' | strany = 54}}</ref> Zde se zřejmě jedná o&nbsp;faktografický omyl, protože míněn je pravděpodobně Balduin z&nbsp;Bouillonu, nikoli Robert Flanderský, protože Černý zmiňuje ''Baldvina'' jako jednoho z&nbsp;vůdců křižáckého kontingentu, který se „od polovice srpna 1096 bral pochodovým směrem Petra Poustevníka, tj. jižním Německem, Uhrami a Balkánským poloostrovem“. Čas i&nbsp;trasa by odpovídaly skutečné Balduinově cestě.<ref name="hroch21–22">''Hrochová'', str. 21–22</ref> Robert Flanderský se přeplavoval po moři přes Jadran.<ref name="hroch32">''Hrochová'', str. 32</ref>|group="pozn."}} narozen mezi léty [[1061]] a [[1066]],<ref name="zacourhazard297">{{Citace monografie | příjmení = Zacour | jméno = Norman P. | příjmení2 = Hazard | jméno2 = Harry W. | spoluautoři = a kol. | titul = The impact of the Crusades on the Near East | vydavatel = University of Wisconsin Press | místo = Madison | rok = 1985 | počet stran = 599 | isbn = | jazyk = anglicky | poznámky = Dále jen ''Zacour, Hazard'' | url = http://digicoll.library.wisc.edu/cgi-bin/History/History-idx?type=header&id=History.CrusFive&isize=M | strany = 297}}</ref> † [[2. duben|2. dubna]] [[1118]], [[Al-Ariš|El-Aríš]]) byl jeden z&nbsp;prvních, kteří táhli do Svaté země ve znamení kříže, [[Edesské hrabství|edesský hrabě]] a [[Seznam jeruzalémských králů|jeruzalémský král]].
 
Byl jedním z&nbsp;[[feudál]]ů, kteří se po [[Clermontský koncil|clermontské výzvě]] [[seznam papežů|papeže]] [[Urban II.|Urbana II.]] rozhodli k&nbsp;[[První křížová výprava|prvé křížové výpravě]] připojit a pevně se v&nbsp;[[Palestina|Palestině]] usadit. Jako vůbec první z&nbsp;vojevůdců [[Křížové výpravy|kruciáty]] se stal samostatným panovníkem – roku [[1098]] se ujal vlády v&nbsp;[[Şanlıurfa|Edesse]] a přijal titul hraběte a o&nbsp;dva roky později, po předčasné smrti bratra [[Godefroy z Bouillonu|Godefroie]] roku [[1100]], se stal druhým křižáckým vládcem [[Jeruzalém]]a a prvním, který přijal [[Král| královský titul]]. Balduin jeruzalémský stát vnitřně i&nbsp;navenek upevnil a na konci jeho vlády bylo [[Jeruzalémské království]] pevným státním útvarem.
 
Ačkoli byl pravděpodobně homosexuál, třikrát se oženil.<ref name="tyerman202">{{Citace monografie | příjmení = Tyerman | jméno = Christopher | odkaz na autora = | titul = Svaté války : dějiny křížových výprav | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 926 | isbn = 978-80-7422-091-3 | poznámky = Dále jen ''Tyerman'' | strany = 202}}</ref> Neměl však legitimní potomky, kteří by ho přežili. Když se stal jeruzalémským králem ([[1100]]), jmenoval [[Edesské hrabství|hrabětem z Edessy]] svého stejnojmenného příbuzného [[Balduin II. Jeruzalémský|Balduina Le Bourg]],{{#tag:ref|Názory historiků na stupeň příbuzenského stavu mezi Balduinem z Bouillonu a Balduinem Le Bourg liší. Hovoří se o nich buď jako o bratrancích,<ref name="hroch76">''Hrochová'', str. 76</ref><ref name="hrochovakroniky72">''Hrochová–kroniky'', str. 72</ref> či se vyskytuje názor, že Balduin Le Bourg (Balduin II.) byl synovcem Balduina I.<ref name="br316">{{Citace monografie | příjmení = Brooke | jméno = Christopher | titul = Evropa středověku v letech 962–1154 | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2006 | isbn = | poznámka = [Dále jen ''Brooke''] | strany = 316}}</ref> Možná také byl Balduin Le Bourg synem bratrance Balduina I. Huga z Rethelu.<ref name="runcimanII525">{{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = A History of the Crusades | vydavatel = Cambridge University Press | rok = 1965 | svazek = II. The kingdom of Jerusalem and the frankish east | typ svazku = díl | kapitola = Appendix III. | strany = 525 | isbn = | jazyk = anglicky | poznámka = Dále jen ''Runciman II.''}}</ref>|group="pozn."}} jenž Balduina I. vystřídal i na trůně v Jeruzalémě.
 
== Mládí ==
[[FileSoubor:Ida syni.jpg|thumb|upright=1.0|left|Rozloučení s&nbsp;matkou ''(středověká iluminace z Písně o Antiochii)'']]
Balduin se narodil pravděpodobně po roce [[1060]] a pocházel z rodu vznešeného: jeho otec [[Eustach II. z Boulogne]] i matka [[Ida z Boulogne]], dědička dolnolotrinského vévodství, byli z rodu [[Karel Veliký|Karla Velikého]]. Měl minimálně dva sourozence – bratry [[Eustach III. z Boulogne|Eustacha]] a [[Godefroy z Bouillonu|Godefroie]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Heller | jméno = Johannes | spoluautoři = | titul = Genealogia ducum Brabantiae heredum Franciae | vydavatel = | místo = Hannover | rok = 1880 | počet stran = | isbn = | jazyk = latinsky | url = http://www.dmgh.de/de/fs1/object/display/bsb00000865_00399.html?sortIndex=010%3A050%3A0025%3A010%3A00%3A00&sort=score&order=desc&context=Genealogia+ducum+Brabantiae+heredum+Franciae&subSeriesTitle_str=&hl=false&fulltext=Genealogia+ducum+Brabantiae+heredum+Franciae| strany = 389}}</ref> Podnikavý a energický Balduin byl nejmladším z&nbsp;bratrů<ref name="runcimanI146">{{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = A History of the Crusades | vydavatel = Cambridge University Press | rok = 1965 | svazek = I. The First Crusade and the Foundation of the Kingdom of Jerusalem | typ svazku = díl | kapitola = The princes and the Emperor | strany = 146 | isbn = 0-521-34770-X | jazyk = anglicky | poznámka = Dále jen ''Runciman I.''}}</ref> a měl se stát [[duchovní]]m – byl kanovníkem v [[Lutych]]u, [[Remeš]]i a [[Cambrai]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Balard | jméno = Michel | titul = Encyclopedia of the Middle Ages | editoři = André Vauchez, Barrie Dobson, Michael Lapidge | místo = Chicago | vydavatel = Fitzroy Dearborn Publishers | rok = 2000 | svazek = 1: A-J | typ svazku = díl | kapitola = Baldwin I of Jerusalem | typ kapitoly = heslo | strany = 142 | isbn = 9781579582821 | jazyk = anglicky}}</ref> Před rokem [[1086]] se změnila jeho životní dráha a stal rytířem, protože již roku 1086 spolu s Eustachem organizoval pomoc pro Godefroie, jenž byl obléhán v pevnosti Stenay.<ref>{{Citace monografie |příjmení = Andressohn | jméno = John Carl | titul = The ancestry and life of Godfrey of Bouillon | místo = Freeport | vydavatel = Books for Libraries Press | rok = 1972 | kapitola = Godfrey's Life before the Crusades | strany = 39-40 | isbn = 0-8369-8114-6 | jazyk = anglicky}}</ref> V roce [[1095]] získal Balduin od verdunského biskupa hrabství [[Verdun]] (které Godefroi získal patrně po bitvě u Stenay, ale později jej biskupovi prodal).<ref>{{Citace monografie | příjmení = Murray | jméno = Alan V | titul = The Crusader Kingdom of Jerusalem : a dynastic history 1099-1125 | místo = Oxford | vydavatel = Unit for Prosopographical Research | rok = 2000 | edice = Occasional publications of the Oxford Unit for Prosopographical Research | svazek edice = 4 | kapitola = The Origins of the Bouillon-Boulogne Dynasty | strany = 35 | isbn = 1900934035 | jazyk = anglicky}}</ref><ref name="Kovarik112">{{citace monografie | příjmení = Kovařík | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Kovařík (spisovatel) | titul = Meč a kříž : (1066–1214) : rytířské bitvy a osudy I | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 278 | isbn = 80-204-1289-1 | strany = 112 | poznámka =Dále jen ''Kovařík''}}</ref> Téhož roku (1095) byla papežem [[Urban II.|Urbanem II.]] vyhlášena na [[Clermontský koncil|clermontském koncilu]] [[první křížová výprava]]<ref name="hroch7">''Hrochová'', str. 7</ref> a krátce poté Balduin spolu se svými staršími bratry Godefroiem a Eustachem přijal kříž,<ref name="hroch22">''Hrochová'', str. 22</ref> který měli jako symbol jednoty účastníci výpravy přišitý na oděvech.<ref>{{citace monografie | příjmení = Contamine | jméno = Philippe | odkaz na autora = | titul = Válka ve středověku | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 485 | isbn = 80-7203-615-7 | strany = 81 | poznámka = Dále jen ''Contamine''}}</ref>
 
== Kruciáta ==
Řádek 53:
Oba oddíly putující skrz průsmyky byly samostatné a jejich vůdci spolu moc dobře nevycházeli. Spor se přiostřil poté, co Tankred dobyl město Tarsos a Balduin ho vyhnal, poněvadž měl početnější vojsko než Tankred.<ref name="hroch38">''Hrochová'', str. 38</ref> Krátce po Balduinově příjezdu do Tarsu bylo před městem pobito asi 300 [[Normané|Normanů]], příchozivších na pomoc Tankredovi, jež Balduin nepustil do města.<ref name="baldwin300">''Baldwin'', str. 300</ref> Poté Balduin předal správu města pirátovi Guynerovi z&nbsp;Boulogne, který připlul v&nbsp;čele flotily křížáků z&nbsp;Evropy a který se prohlásil za jeho vazala.<ref name="hroch39">''Hrochová'', str. 39</ref> Z&nbsp;Tarsu se Balduin vydal za Tankredem. V&nbsp;Mamistře Tankred, patrně z popudu svého příbuzného Richarda ze Salerna, na Balduina zaútočil, ten ale jeho útok s&nbsp;přehledem odrazil. Oba křižáčtí vůdci se usmířili a každý šel svou cestou.<ref name="baldwin301">''Baldwin'', str. 301</ref>
 
Balduin se nakrátko připojil k&nbsp;„hlavnímu“ vojsku, protože se dozvěděl o&nbsp;těžké nemoci své ženy a dětí.{{#tag:ref|Úmrtí Balduinových potomků a neplodnost dalších dvou Balduinových manželství způsobily, že po něm dědil jeho příbuzný Balduin Le Bourg.<ref name="hrochovakroniky72">''Hrochová – kroniky'', str. 72</ref>|group="pozn."}} Po úmrtí svých nejbližších příbuzných<ref name="hroch39" /> Balduin táhl v&nbsp;čele asi sta jezdců a hrstky přidavších se bojechtivých [[Arméni|Arménů]] dále na východ, kde získal několik pevností na pravém břehu [[Eufrat]]u.<ref name="baldwin302" /> V&nbsp;zimě roku 1097/8 k&nbsp;Balduinovi, dlícímu ve městě [[Turbessel]]u,<ref name="hroch46">''Hrochová'', str. 46</ref>{{#tag:ref|Podle Matouše z Edessy (in: V.Hrochová, ''Křížové výpravy ve světle soudobých kronik'', str. 56–57) se však Balduin zmocnil Turbesselu až v době od 25. února 1098 do 2. února 1099<ref name="hrochovakroniky56">''Hrochová.'' Kroniky, str. 56</ref>, což je ale vyvráceno V. Hrochovou v ''Křižácích v Levantě'' (již na počátku února 1098 Balduin vstupoval do Edessy).<ref name="hroch47">''Hrochová'', str. 47</ref> Zde se však může jednat o mylný převod letopočtů.|group="pozn."}} přišli poslové z&nbsp;města [[Şanlıurfa|Edessy]], od místního vládce, kuropalata Thorose, dříve úředníka Byzance, toho času vazala [[Seldžucká říše|Seldžuků]] a předložilo mu nabídku, pokud přitáhne k&nbsp;Edesse a vyžene Seldžuky, stane se Thorovým spoluvládcem a i&nbsp;nástupcem.<ref name="hroch47" />
 
== Edesským hrabětem ==
[[Soubor:Baldwin of Boulogne entering Edessa in Feb 1098.JPG|thumb|upright=1.0|Balduin z&nbsp;Bouillonu vstupuje do Edessy ''(obraz [[Joseph-Nicolas Robert-Fleury|J.-N. Roberta-Fleuryho]] z roku 1840)'']]
Balduin byl pro přijetí Thorovy nabídky, ale jeho arménští rádcové nesouhlasili. Arméni nenáviděli Thorose proto, že byl ortodoxního vyznání, nikoli monofysitického jako většina Arménů{{#tag:ref|Na čtvrtém ekumenickém koncilu konaném roku 451 v&nbsp;Chalkedonu bylo usneseno, že Kristus má dvě odlišné přirozenosti, které jsou však spojeny v jedné osobě. Monofysitismu (''monos'' – jediný, ''fysis'' – podstata, přirozenost), učení o tom, že se po Kristově vtělení z jeho tělesné a božské podstaty stala jediná přirozenost, která nebyla stejná s lidskou tělesností,<ref name="zast53-54">{{Citace monografie | příjmení = Zástěrová | jméno = Bohumila | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Byzance | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1992 | poznámka = Dále jen ''Zástěrová'' | stránky = 53–54 | isbn = 80-200-0454-8}}</ref> se však Arméni drželi i po jeho oficiálním odsouzení.<ref name="hroch40">''Hrochová'', str. 40</ref>|group="pozn."}} a to mohlo Balduinovi přijít vhod. Odporující rádcové byli vyhnáni, Balduin nabídku přijal a&nbsp;[[6. únor|6.&nbsp;února]] roku [[1098]] se dostavil do Edessy jako spoluvladař a následník trůnu. Thoros se však Balduina [[osvojení|adoptovat]], ke slavnostnímu, pro křesťana nezvyklému obřadu došlo ještě téhož dne. Při ceremoniálu byli Balduin a Thoros svlečeni do pasu a pod košilí třeli nahou hrudí o&nbsp;hruď. Stejnou proceduru Balduin zopakoval se svou adoptivní matkou. Poté se Balduin vydal na výpravu na sever od nového sídelního města, k&nbsp;městu Samosatum, avšak tažení nemělo úspěch.<ref name="hroch47" /><ref name="baldwin303">''Baldwin'', str. 303</ref>
{{Citát|Poté, co se hrabě [Balduin] vrátil do Edessy, našli se zrádci, špatní rádci, kteří se s ním spikli, aby zahubili Thora. Ten si zajisté zdaleka nezaslouží takový osud poté, co vykonal tolik služeb pro město. (...) Čtyřicet spiklenců, kteří se sdružili k tomuto Jidášovu dílu, se v noci odebralo k Balduinovi, bratru Godefroie, a když jej zasvětili do svých zločinných záměrů, slíbili mu vydat Edessu. Balduin jim dal svůj souhlas...|[[Matouš z Edessy]]<ref name="hrochovakroniky56" />|200}}
Na počátku března se Arméni pokusili Thora zajmout. [[7. březen|7. března]] zaútočili a Thoros žádal o&nbsp;pomoc svého adoptivního syna.<ref name="hroch47-48">''Hrochová'', str. 47–48</ref> Balduin slavnostně přísahal, že Thorovi neublíží. Kuropalat přislíbil, že odejde z&nbsp;města.<ref name="hrochovakroniky57">''Hrochová.'' Kroniky, str. 57</ref> Balduin jej nechal zavřít v&nbsp;paláci, a když se Thoros pokusil o útěk, byl davem na ulici [[8. březen|8. března]], či spíše [[9. březen|9. března]] roku 1098 roztrhán.<ref name="hroch48">''Hrochová'', str. 48</ref><ref name="baldwin304">''Baldwin'', str. 304</ref>{{#tag:ref|Podle Arména Matouše z Edessy se Thoros stal obětí útoku obyvatelů města.<ref name="hrochovakroniky57" />|group="pozn."}} Dne [[10. březen|10. března]] se k&nbsp;Balduinovi dostavili zástupci Edessy s&nbsp;prosbou, aby se zde ujal vlády.<ref name="runcimanI206">''Runciman I.'', str. 206</ref> Balduin nabídku přijal a získal své vlastní panství jako první z&nbsp;velitelů výpravy a tituloval se jako [[Edesské hrabství|hrabě z&nbsp;Edessy]]. Jednal jako [[suverén]] a porušil lenní přísahu byzantskému císaři Alexiovi I., jelikož Edessa a okolí byly původně na byzantském území. Balduin poté sobě podřídil státní aparát: na některá místa dosadil lotrinské rytíře, někde ponechal sobě oddané Armény a ty úředníky, kteří jej nepodporovali, si koupil.<ref name="hroch48" /> V&nbsp;květnu roku 1098 oblehl Edessu mosulský [[atabeg]] [[Körburgha]],<ref name="baldwin316">''Baldwin'', str. 316</ref> avšak po třech týdnech marné snahy přestal útočit a odtáhl k&nbsp;[[Antiochie|Antiochii]], kterou [[3. červen|3. června]] dobyla zbylá křižácká vojska.<ref name="hroch44">''Hrochová'', str. 44</ref> Körburgha Antiochii oblehl až [[9. červen|9. června]] a šest dnů, jenž hlavnímu kontingentu poskytl Balduin třítýdenním zdržením Körburghy, stačily křižákům ke zformování se a Körburghův útok stejně jako Balduin odrazili dne [[28. červen|28. června]] 1098.<ref name="hroch44–45">''Hrochová'', str. 44–45</ref>
 
=== První kroky samostatného vládce a druhý sňatek ===
[[FileSoubor:Balduin1 turci.jpg|thumb|upright=1.0|left|Balduin bojuje s Turky ''(středověká iluminace z Písně o Antiochii)'']]
Za zlato nashromážděné svým předchůdcem mohl Balduin od seldžuckého emíra Balduka, který vstoupil do Balduinových služeb, koupit město Samosatum, kde bylo mj. i&nbsp;velké množství křesťanských vězňů, jejichž osvobození mu přineslo mezi místními křesťany popularitu.<ref name="hroch48" /><ref name="baldwin304" />
 
Balduin se patrně roku 1098 oženil s&nbsp;urozenou Arménkou, která je v literatuře obvykle nazývána Arda<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Hodgson | jméno = Natasha | titul = Conflict and cohabitation: Marriage and diplomacy between Latins and Cilician Armenians, c. 1097-1253 | příjmení sestavitele = Kostick | jméno sestavitele = Conor | sborník = The Crusades and the Near East | vydavatel = Taylor & Francis | rok vydání = 2010 | isbn = 978-0-415-58040-3 | strany = 88 | jazyk = anglicky}}</ref> (ač pro toto jméno chybí opora v pramenech), dcerou jakéhosi Arména Thatula,<ref name="runcimanI209">''Runciman I.'', str. 209</ref>{{#tag:ref|Mohl se jmenovat také Taphnuc, Tafroc nebo Thoros.<ref name="runcimanI209">''Runciman I.'', str. 209</ref>|group="pozn."}} a svým rytířům doporučoval totéž. Byla to součást Balduinovy politiky splynutí s&nbsp;místním obyvatelstvem a s&nbsp;tím souvisejícím posílením vlivu křižáků.<ref name="hroch48" />{{#tag:ref|Stejnou taktikou se řídili i dva Balduinovi nástupci v Edesse, Balduin Le Bourg a [[Joscelin I. z Courtenay]].<ref name="hroch98">''Hrochová'', str. 98</ref>|group="pozn."}}
 
V téže době požádal turecký vládce města Serudž Balduina o&nbsp;vojenskou pomoc proti vzbouřencům a Balduin vyhověl. Baldruk jenž byl vyslán proti Serudži, však neplnil Balduinovy pokyny, a tak byl popraven.<ref name="runcimanI209–210">''Runciman I.'', str. 209–210</ref> Balduin město získal a ponechal islamistům volně přístupnou mešitu.<ref name="duggan47">{{Citace monografie | příjmení = Duggan | jméno = Alfred | rok = 1973 | titul = Křižácké výpravy | vydavatel = Orbis | místo = Praha | stránky = 47 | poznámka = Dále jen ''Duggan'' | isbn = }}</ref> Tento čin svědčil o&nbsp;jeho politické prozíravosti, která však u&nbsp;některých Balduinových soukmenovců nedošla pochopení.<ref name="bridge60">{{Citace monografie | jméno = Antony | příjmení = Bridge | titul = Křížové výpravy |vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1995 |strany = 60 | isbn = 80-200-0512-9 | poznámka = Dále jen ''Bridge''}}</ref> Ještě roku 1098 Balduin odhalil spiknutí namířené proti své osobě. Povstalci chtěli místo Balduina dosadit jeho arménského tchána<ref name="runcimanI211">''Runciman I.'', str. 211</ref>{{#tag:ref|Thatul se raději spasil útěkem, směřoval nejdříve „do hor“,<ref name="runcimanI209" /> poté se však usadil v Konstantinopoli, kam časem přibyla i Arda.<ref name="hroch93">''Hrochová'', str. 93</ref>|group="pozn."}} a byli potrestáni po evropském způsobu:<ref name="hroch48" />
 
{{Citát|Když o tom přesvědčil přední obyvatele, nechal Balduin jedněm usekat nohy, jiným ruce, dalším nosy a uši, několika pak uřezat jazyky a rty; všichni byli krom toho podrobeni eunušskému zmrzačení [kastraci] a posláni do vyhnanství na všechny strany...|[[Guibert z Nogentu]]<ref name="kovařík119">''Kovařík'', str. 119</ref>|200}}
Řádek 85:
=== Boje s&nbsp;Egyptem, dobývání muslimských přístavů ===
Mladé království nebylo ještě úplně zabezpečeno, zejména při pobřeží,<ref name="hroch77">''Hrochová'', str. 77</ref> mnoho účastníků výpravy se po dosažení cíle v podobě dobytí Jeruzaléma vydalo zpět do vlasti a s Balduinem zůstalo odhadem dvě stě rytířů a tisíc pěšáků.<ref name="tate53">''Tate'', str. 53</ref> Do Levanty se v letech 1100–1101 vydalo několik pomocných výprav, z nichž do cíle však dospěl jen nepatrný zlomek mužů.<ref name="hroch80–81">''Hrochová'', str. 80–81</ref> I přesto se postupně zvyšoval počet osadníků díky pomoci flotil italských městských států a přicházejícím poutníkům.<ref name="tate53">''Tate'', str. 53</ref>
[[FileSoubor:Baldwin 1 of Jerusalem.jpg|upright=1.0|thumb|left|Korunovace Balduina jeruzalémským králem ''(středověká iluminace z Historie zámoří)'']]
Krátce po své korunovaci Balduin zaútočil na bohatý arabský kmen, kde pobil spoustu mužů a ženy a děti přikázal zajmout. Mezi zajatci byla i&nbsp;[[Těhotenství|těhotná]] žena jednoho z&nbsp;[[Šajch|šejchů]], která posléze byla Balduinem propuštěna, a když ji její manžel našel, pospíchal za králem, aby mu poděkoval.<ref name="runcimanII72">''Runciman II.'', str. 72</ref> Jižní hranice království však byly ohrožovány nájezdy [[Egypt|Egypťanů]], kteří v&nbsp;letech 1101–1105 podnikli několik útoků na Balduinův stát.<ref name="hroch84">''Hrochová'', str. 84</ref> Roku 1101 se Balduin zmocnil nátlakovou dohodou za pomocí [[janov]]ských lodí města [[Arsuf|Arsúf]]<ref name="fulcher67–68">''Fulcher'', str. 67–68</ref>{{#tag:ref|V muslimských kronikách se udává, že se křesťané města zmocnili pravděpodobně roku 1100 dohodou.<ref name="gabr41-42">''Gabrieli'', str. 41–42</ref>|group="pozn."}} a téhož roku dobyl [[Caesarea Maritima|Caesareu]].<ref name="fulcher68–69">''Fulcher'', str. 68–69</ref>{{#tag:ref|Dle muslima Ibn al-Athíra se Caesarey zmocnili v květnu patrně roku 1100,<ref name="gabr42">''Gabrieli'', str. 42</ref> podle S. Runcimana v 17. května 1101 (což v podstatě souhlasí s Fulcherovým létem 1101).<ref name="runcimanII73">''Runciman II.'', str. 73</ref><ref name="fulcher69">''Fulcher'', str. 69</ref>|group="pozn."}} Egypťané se však formovali k&nbsp;útoku a s&nbsp;mnohem větším vojskem (prý&nbsp;s&nbsp;více než třiceti tisíci muži; Balduinova armáda čítala údajně devět set pěšáků a asi 260 rytířů), než jakým disponoval Balduin, zaútočili na křižáky.<ref name="fulcher70">''Fulcher'', str. 70</ref> Ti velkou přesilu Egypťanů [[9. září]] roku 1101 u&nbsp;[[Aškelon|Askalonu]] porazili.<ref name="hroch82">''Hrochová'', str. 82</ref><ref name="fulcher73">''Fulcher'', str. 73</ref> Tím Balduinovo vojenské štěstí skončilo, byť jen nakrátko…
 
Řádek 103:
Balduin byl z&nbsp;jihu i&nbsp;nadále ohrožován Egypťany, kteří proti němu roku [[1105]] vypravili velmi silné a početné vojsko, které se nejdříve zastavilo ve městě [[Aškelon|Askalon]]. Balduin nejdříve svolal své vojáky do Jaffy a vydal se k Ramle. Egyptská armáda čítala asi 15&nbsp;000 pěších a jezdců, Balduin měl k dispozici méně než 2&nbsp;500 vojáků. Když se k&nbsp;''Frankům'' připojil se svou armádou mladý následník trůnu z&nbsp;[[Damašek|Damašku]] jménem Irtaš,{{#tag:ref|Irtaš se k Balduinovi připojil i přesto (nebo možná právě proto), že zbytek armády z Damašku bojoval na straně Egypťanů; v Damašku zemřel vládce města Dukak a jeho dvanáctiletý bratr Irtaš se hlásil o vládu po měm. Nakonec na ni však dosáhl atabeg Tughtikin.<ref name="gabr301">''Gabrieli'', str. 301</ref><ref name="hroch84" /><ref name="runcimanII89">''Runciman II.'', str. 89</ref>|group="pozn."}} byly šance křesťanů větší a nakonec byli v&nbsp;bitvě [[27. srpen|27. srpna]] 1105 u&nbsp;města [[Ramla|Ramly]] Egypťané poraženi. Křesťané utrpěli těžké ztráty a proto nepokračovali v&nbsp;pronásledování prchajícího vojska islamistů. Touto porážkou Egypťanů byly jižní hranice království zabezpečeny.<ref name="hroch84–85">''Hrochová'', str. 84–85</ref><ref name="runcimanII8990">''Runciman II.'', str. 89–90</ref><ref name="fulcher8689">''Fulcher'', str. 86–89</ref> Egypťané se sice dále pokoušeli proniknout do vnitrozemí, žádného výraznějšího úspěchu však nedosáhli.<ref name="runcimanII9091">''Runciman II.'', str. 90–91</ref>{{#tag:ref|Na podzim roku 1106 vtáhla několikatisícová egyptská armáda do království a zmasakrovala poutníky dlící mezi Arsúfem a Jaffou; když táhli směrem k Jeruzalému, vyrazil král proti nim a zahnal je do na jih Askalonu. Roku 1107 Egypťané oblehli město [[Hebron]] a téměř ho dobyli, včasný příchod krále Balduina však jeho pádu zamezil. O tři roky později pronikli až k Jeruzalému.<ref name="runcimanII9091">''Runciman II.'', str. 90–91</ref>|group="pozn."}} V letech [[1106]] a [[1108]] se král pokusil dobýt přístav [[Sidón|Sidon]], ale nebyl úspěšný.<ref name="baldwin386">''Baldwin'', str. 386</ref>
 
=== Dobývání dalších pobřežních měst a boj s muslimy ===
[[FileSoubor:Baldwin I of Jerusalem depart.jpg|thumb|upright|left|Balduin Jeruzalémský ''(středověká iluminace z Románu o Godefroiovi z Bouillonu)'']]
V [[únor]]u roku 1105 zemřel jeden z&nbsp;vůdců kruciáty, [[Raimond IV. z Toulouse|Raimond ze Saint-Gilles]].<ref name="baldwin396">''Baldwin'', str. 396</ref> Jeho nástupcem se ve Svaté zemi a [[Tripolské hrabství|tripolským hrabětem]] se stal nemanželský syn [[Bertrand ze Saint-Gilles|Bertrand]], jenž připlul z [[Francie]]. Fakt, že se Bertrand objevil v Levantě jako Raimondův dědic, byl příčinou nového sváru mezi křesťanskými vůdci. Na jedné straně stál právě připluvší Bertrand, na druhé [[Vilém Jordan z Cerdagne]], syn Raimondovy sestřenice, jenž po Raimondově smrti převzal pozici velitele obléhání Tripolisu. Situaci nakonec musel řešit Balduin; přijel k Tripolisu a v jeho táboře se Bertrand s Vilémem Jordanem usmířili{{#tag:ref|V Balduinově táboře se také za jeho účasti smířil edesský Balduin Le Bourg a Tankred z Antiochie.<ref name="hroch91" />|group="pozn."}} – Bertrand se ujal otcova dědictví, Vilém byl odškodněn městem Tortosa.<ref name="hroch91">''Hrochová'', str. 91</ref><ref name="gabr50">''Gabrieli'', str. 50</ref><ref name="gabr302">''Gabrieli'', str. 302</ref><ref name="fulcher93">''Fulcher'', str. 93</ref>
 
Řádek 120:
 
Na konci roku 1111 se Balduin rozhodl zaútočit na přístav [[Týros|Tyros]],<ref name="gabr55">''Gabrieli'', str. 55</ref> poslední výspu muslimského panství na palestinském pobřeží.<ref name="hroch92" /> Když zjistil, že damašský atabeg Tughtikin spěchá městu na pomoc, snažil se útok urychlit.<ref name="gabr55" /> Dobývání začalo na sklonku listopadu roku 1111…
[[FileSoubor:Baldwin1.jpg|left|upright=1.0|thumb|Král Balduin přijímá posla ''(středověká iluminace z Románu o Godefroiovi z Bouillonu)'']]
{{Citát|Do města [Tyru] přijíždělo i mnoho dobrovolných pěších bojovníků z okolí hory Ámil, stejně jako z Damašku, zatímco atabeg [Tughtikin] posílal další posily. Když se na druhé straně Balduin dozvěděl o spojenectví mezi atabegem a Tyrem, spěchal a zaútočil na město s veškerou silou dvacátého pátého dne první džumády roku 505 (29. listopadu 1111). Přikázal pokácet stromy a palmy a postavit trvalá obydlí přímo pod hradbami. Pak na město několikrát zaútočil, aniž by dosáhl nějakého výsledku. Říkalo se, že obránci Tyru za pouhý den bojů vystřelili dvacet tisíc šípů. (…) Stavba dvou věží a jejich vnitřního vybavení trvala asi sedmdesát pět dní. Desátého ša'bánu (11. února 1112) je [Frankové] rozhýbali a dovezli ke hradbám. Okolo věží se rozpoutala bitva…|Ibn al-Qalánisí<ref name="gabr55-56">''Gabrieli'', str. 55–56</ref>|200}}
 
Řádek 130:
 
=== Třetí sňatek ===
Království jeruzalémské bylo zabezpečeno, avšak nebyla zabezpečena vláda rodu z&nbsp;Boulogne, neboť Balduin neměl se svou druhou ženou Ardou potomky. Proto manželku zapudil.<ref name="hroch93" />{{#tag:ref|Jeho druhá choť byla původně poslána do kláštera svaté Anny v Jeruzalémě. Dostala se však do byzantské Konstantinopole, kde se stala známou díky bezstarostnému a marnotratnému užívání života.<ref name="hroch93" /><ref name="hazard93">{{Citace monografie | příjmení = Hazard | jméno = Harry W. | spoluautoři = a kol. | titul = The art and architecture of the crusader states | vydavatel = University of Wisconsin Press | místo = Madison | rok = 1977 | počet stran = 414 | isbn = | jazyk = anglicky | poznámky = Dále jen ''Hazard'' | url = http://digicoll.library.wisc.edu/cgi-bin/History/History-idx?type=header&id=History.CrusFour&isize=M | strany = 93}}</ref>|group="pozn."}} Jako třetí žena byla králi vybrána [[Adéla del Vasto|Adelheida del Vasto]], vdova po sicilském hraběti [[Roger I. Sicilský|Rogerovi I.]] (zemřel [[1101]]) a matka [[Roger II. Sicilský|Rogera II.]] Adelheida byla králi doporučena částečně proto, že byla považovaná za nejbohatší nevěstu ve Středomoří<ref>''Hrochová – kroniky'', str. 72</ref> a částečně proto, že by tím mohl Balduin získat významného spojence – vládnoucí sicilské Normany.<ref name="hroch93" />{{#tag:ref|Sicilskými Normany z rodu [[Hautevillové|Hauteville]]<ref name="br303">''Brooke'', str. 303</ref> byli i Bohemund a Tankred, knížata z Antiochie, se kterými však Balduin příliš dobře nevycházel.<ref name="hroch39">''Hrochová'', str. 39</ref>|group="pozn."}} Sňatek se slavil v Akkonu roku [[1113]]<ref name="fulcher101">''Fulcher'', str. 101</ref> a nevěstino věno posloužilo k zaplacení královských dluhů. Toužebně očekávané početí následníka se nezdařilo a král, považovaný papežem [[Paschalis II.|Paschalisem II.]] za bigamistu, posléze dal na naléhání jeruzalémského patriarchy [[Arnoul z Chocques|Arnoula z Chocques]] a Adelheidu zapudil.<ref name="hroch93" /><ref name="baldwin406">''Baldwin'', str. 406</ref>
{{Citát|Když se blížil konec roku [1116], králi přikvačila nemoc a poněvadž se obával smrti, propustil ženu svou (...) sicilskou totiž hraběnku jménem Adelaidu, poněvadž neprávem ji byl pojal, ana žila ještě manželka jeho, kterou dříve zákonitě byl pojal u města Edessy.{{#tag:ref|Z Fulcherova vyprávění logicky vyplývá, že Balduin svou choť zapudil již roku 1116; jeho tvrzení potvrzuje kupř. Harold S. Fink (in: Baldwin W. Marshall, ''A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years''),<ref name="baldwin406">''Baldwin'', str. 406</ref> naopak Steven Runciman uvádí jako datum Balduinova onemocnění (tedy i rozvodu) březen 1117.<ref name="runcimanII104105">''Runciman II.'', str. 104–105</ref>|group="pozn."}}|''Fulcher ze Chartres''<ref name="fulcher106">''Fulcher'', str. 106</ref>|200}}
Návrat zklamané Adelheidy, jež opustila Palestinu [[25. duben|25. dubna]] roku [[1117]], na mnoho let poznamenal vztah mezi sicilskými panovníky a křižáckými státy.<ref name="fulcher106">''Fulcher'', str. 106</ref><ref name="runcimanII105">''Runciman II.'', str. 105</ref>
 
== Poslední léta, smrt a dědictví ==
[[FileSoubor:Funeral of Baldwin I.jpg|thumb|upright=1.2|Pohřeb krále Balduina I. ''(detail miniatury v Zámořských cestách Franků proti Turkům a ostatním Saracénům a Maurům ze zámoří od Sebastiena Mamerota)'']]
Roku 1115 se na severu opět objevili Turci a utábořili se u města Chezar, jež leží mezi [[Antiochie|Antiochií]] a [[Damašek|Damaškem]]. Podle dohody, uzavřené králem Balduinem s antiochijským regentem [[Roger ze Salerna|Rogerem]] a s damašským vládcem [[Zahír ad-Dín Tughtikin|Tughtikinem]], se král připravil k boji a vytáhl na sever, kde na něj již čekali spojenci. Příjezdem Balduinova vojska byli Turci zastrašeni a stáhli se; stejně učinil i král se svou armádou a odjel do [[Tripolis]]u. Absence králova vojska využili muslimové z Aksalonu a oblehli přístav Jaffa. Obyvatelům přístavního města se nadvakrát podařilo útok odrazit.<ref name="fulcher102–103">''Fulcher'', str. 102–103</ref>
 
Řádek 191:
 
== Odkazy ==
{{Commonscat}}
{{commonscat|Baldwin I of Jerusalem}}
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>
Řádek 201:
* {{Citace monografie | příjmení = Baldwin | jméno = Marshall W. | spoluautoři = a kol. | titul = A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years | vydavatel = University of Wisconsin Press | místo = Madison | rok = 1969 | počet stran = 707 | isbn = | jazyk = anglicky | url = http://digicoll.library.wisc.edu/cgi-bin/History/History-idx?type=header&id=History.CrusOne&isize=M}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bridge | jméno = Antony | titul = Křížové výpravy | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1995 | počet stran = 228 | isbn = 80-200-0512-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Brooke | jméno = Christopher | titul = Evropa středověku v letech 962-1154 | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 480 | isbn = 80-7021-831-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Černý | jméno = Václav | odkaz na autora = | titul = Staré francouzské kroniky | vydavatel = SNKLU | místo = Praha | rok = 1962 | počet stran = 414 | isbn = }}
* {{Citace monografie | příjmení = Duggan | jméno = Alfred | odkaz na autora = | titul = Křižácké výpravy | vydavatel = Orbis | místo = Praha | rok = 1973 | počet stran = 214 | isbn = }}
* {{Citace monografie | příjmení = Gabrieli | jméno = Francesco | odkaz na autora = | titul = Křížové výpravy očima arabských kronikářů | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-257-0333-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | příjmení2 = Hroch | jméno2 = Miroslav | odkaz na autora2 = Miroslav Hroch | titul = Křižáci ve svaté zemi | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1996 | vydání = 2 | počet stran = 289 | isbn = 80-204-0621-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 255 | isbn = }}
* {{Citace monografie | příjmení = Chatresský | jméno = Fulcher | odkaz na autora = Fulcher ze Chartres | titul = Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě | vydavatel = Družstvo přátel studia | místo = Praha | rok = 1920 | počet stran = 158 | isbn = }}
* {{Citace monografie | příjmení = Komnéna | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Komnéna | titul = Paměti byzantské princezny | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 565 | isbn = 80-207-0527-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kovařík | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Kovařík (spisovatel) | titul = Meč a kříž : (1066-1214) : rytířské bitvy a osudy I | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 278 | isbn = 80-204-1289-1}}
Řádek 216:
* {{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = A history of the Crusades. vol. 1, The first Crusades and the foundation of the Kingdom of Jerusalem | vydavatel = Cambridge University Press | místo = Cambridge | rok = 1999 | počet stran = 376 | isbn = 0-521-06161-X | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = | titul = A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187 | vydavatel = Penguin Books | místo = London | rok = 1990 | počet stran = 536 | isbn = 0-14-013704-1 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Tanner | jméno = Heather | titul = Families, Friends, and Allies : Boulogne and Politics in Northern France and England, c. 879-1160 | vydavatel = Brill | místo = Leiden ; Boston | rok = 2004 | isbn = 9004132430 | počet stran = 399 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Tate | jméno = Georges | titul = Křižáci v Orientu | vydavatel = Slovart | místo = Praha | rok = 1996 | isbn = 80-85871-15-7}}
* {{Citace monografie |příjmení = Tyerman | jméno = Christopher | odkaz na autora = | titul = Svaté války : dějiny křížových výprav | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 926 | isbn = 978-80-7422-091-3}}
* {{Citace monografie | příjmení = Zástěrová | jméno = Bohumila | příjmení2 = | jméno2 = | spoluautoři = a kol. | rok = 1992 | titul = Dějiny Byzance | vydavatel = Academia | místo = Praha | stránky = | poznámka = | isbn = 80-200-0454-8}}
 
{{Panovník|co=[[Seznam jeruzalémských králů|Jeruzalémský král]]|kdy=[[1100]]–[[1118]]|pred=[[Godefroy z Bouillonu|Godefroi z Bouillonu]] jako Ochránce Svatého hrobu|po=[[Balduin II. Jeruzalémský|Balduin II.]]|soubor=Armoiries de Jérusalem.svg}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Balduin_I._Jeruzalémský“