Werckmeisterovo ladění: Porovnání verzí

prakticky nejširšího uplatnění nalezlo právě Werckmaisterovo ladění číslo III, avšak nikoli jeho původní

teoretický postup, ale jeho modifikovaná forma.

 

a proto na místě Werckmeisterových kvint (užších o 1/4 pythagorejského komma) užili - možná nevědomky -

kvint středotónových (užších o 1/4 syntonického komma). Velkého odchýlení se přitom nedopustili;

uvědomíme-li si, že pythagorejské komma obnáší přibližně 23,5 centu, zatímco syntonické komma pouze 21,5 centu,

 

Tato zřejmě nevědomá záměna pythagorejského kommatu za syntonické měla ovšem významný důsledek pro ladičskou praxi.

Není těžké si představit, že přivést teoretické ladění Werckmeisterovo do praxe bylo prakticky velmi obtížné:

znamenalo by to ladit v kvintovém kruhu a přitom střídat čísté kvinty s Werckmeisterovými a po dvanácti tónech

použít již nacvičené postupy ladění středotónového. Přitom se postupovalo přibližně následovně:

 

Tato tercie se potom obvyklým způsobem rozdělila na čtyři středotónové kvinty F-C, C-G, G-D a D-A.

A nyní - pozor - se středotónová kvinta F-C zpětně přeladila na čistou kvintu F-C, jak to požadoval Werckmeister.

byla ještě o něco (teoreticky o rozdíl pythagorejského a syntonického kommatu, tedy o cca 2 centy) užší

než původní Werckmeisterova kvinta, tedy byla ještě o něco více rozladěná na rozdíl od čisté (cca o 6 centů),

 

== Werckmeister IV ==