DRB řada 52: Porovnání verzí

Berlínská firma Borsig dokončila 12. 9. 1942 lokomotivu 52.001, s níž vzápětí podnikla (spolu s lokomotivou 50.377, šesti nákladními a dvěma osobními vozy zjednodušené konstrukce) 5 000  km dlouhou jízdu po Evropě, při které navštívili význačné lokomotivky na obsazených územích.

Lokomotiva měla indikovaný výkon 1 620 [[Koňská síla|koní]]. Na vodorovné trati utáhla vlak o hmotnosti 635 t rychlostí 80  km/h, na stoupání 10 ^o/_oo 565 t rychlostí 40  km/h a na 20 ^o/_oo 475 t rychlostí 25  km/h.

Deutsche Reichsbahn (Německé říšské dráhy) se bez robustních strojů řady 52 dlouho nedokázaly obejít. Převzaly celkem 1150 strojů této řady a postupně je zdokonalovaly, resp. odstraňovaly některá válkou podmíněná zjednodušení konstrukce. V 50. letech prošlo 69 lokomotiv generální opravou. Při ní byl dosazen nový, svařovaný skříňový kotel a směšovací předehřívač před komín - dýmnice byla o 200  mm prodloužena. Lokomotivy s plechovými rámy obdržely stavěcí klíny, které byly do té doby použité jen u lokomotiv s trámcovými rámy.

Některé parní lokomotivy DR byly kvůli poválečnému nedostatku černého uhlí vybaveny vytápěním hnědouhelným prachem. Na počátku 50. let bylo takto upraveno v dílnách ve [[Stendal]]u i 25 lokomotiv řady 52.

Tyto lokomotivy se nápadně odlišovaly od původního provedení dozadu otevřenou budkou strojvedoucího a upraveným vanovým tendrem se zvýšenou vanou a nádrží na uhelný prach usazenou v uhláku. Pro zvýšení akčního rádia a z důvodů omezeného počtu výtopen vybavených zařízením pro zbrojení práškovým uhlím mohly být tendry propojeny s připojeným nádržkového vozem s uhelným prachem. Se zavedením nového značení byla těmto lokomotivám určena zvláštní řada 52.90, přičemž první číslice původního čtyřmístného pořadového čísla byla nahrazena devítkou.

Poslední zachovaný stroj této řady – 52 9900-3 (ex 52 4900) vlastní [[Dopravní muzeum v Drážďanech]] a je v neprovozním stavu zapůjčen muzeu DB v Halle, kde o něj pečují dobrovolníci.

[[Deutsche Bundesbahn]] převzaly téměř 700 lokomotiv řady 52. Jelikož ale po roce 1945 převzaly i většinu moderních lokomotiv přesunutých do východního Německa, mohly se brzy válečných lokomotiv vzdát. Poslední lokomotiva řady 52 z poválečné produkce zde byla vyřazena již v říjnu 1962.

Jelikož při přechodu na nový systém značení lokomotiv byly již prakticky všechny lokomotivy řady 52 vyřazené, rozhodly se DB přečíslovat řadu 50 na řady 050 – 053 tak, že původní první číslice čtyřmístného inventárního čísla se stala poslední číslicí řadového označení. Tak vznikla i řada 052, kterou byly označeny lokomotivy původních čísel 50 2000 – 50 2999 (resp. ty z nich, které se dočkaly přečíslování), nikoli lokomotivy původní řady 52. K omylům v identifikaci přispívá i skutečnost, že DB dosazovaly jako náhradu za kotle lokomotiv řady 50 postižené stárnutím materiálu nevyužité kotle vyřazených lokomotiv řady 52.

V Rakousku se po skončení války nacházelo přes 700 lokomotiv řady 52. Poté, co byly mnohé z nich zrušeny, vráceny, vyměněny a zabaveny, zůstalo jich 307 [[Österreichische Bundesbahnen|Rakouským spolkovým drahám]]. Rakouským lokomotivám zůstala původní řada '''52''' i původní inventární čísla, pouze 37 lokomotiv s trámcovými rámy bylo přeznačeno na řadu '''152'''. Jednalo se o zdaleka nejrozšířenější typ parní lokomotivy v poválečném Rakousku a sloužily nejen v nákladní, ale i v osobní dopravě v čele všech druhů vlaků, včetně mezinárodních rychlíků.

Rakouské dráhy prováděly na mnoha těchto lokomotivách výrazné rekonstrukce – asi polovina z nich dostala dyšnu Giesl, třetina kabinový tendr (ve vlaku nemusel být řazen služební vůz), čtyřicet strojů bylo vybaveno Heinlovým směšovacím předehřívačem napájecí vody.

V současné době se na území Francie nachází 5 lokomotiv řady 52, které jsou většinou využívány pro vozbu nostalgických vlaků.

Lokomotivy řady 52 se začaly v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] objevovat již od roku 1943 tak, jak je na zpátky dobytých územích zanechávala německá armáda. Po válce získal Sovětský svaz další lokomotivy, jako válečnou trofej, takže jejich celkový počet dosáhl cca. 2200 kusů, z toho asi 2000 provozuschopných. Lokomotivy byly označeny řadou '''ТЭ''' – trofejní, svými charakteristikami odpovídající řadě Э. Většina z nich byla [[rozchod koleje|přerozchodována]] na 1524  mm, zbytek zůstal pro obsluhu normálněrozchodných kolejí v pohraničních stanicích, zejména v [[Kaliningradská oblast|Kaliningradské oblasti]]. Po válce bylo ještě dalších 36 strojů této řady postaveno z dílů zničených lokomotiv v [[Ivano-Frankivsk|ivano-frankovských]] železničních dílnách. Tyto stroje dostaly inventární čísla od 8001 výše.

Lokomotivám určeným pro provoz na rozchodu 1524 &nbsp;mm byl rozchod změněn jednoduchým způsobem. Hvězdice kol byly přelisovány na nápravách tak, že nebyly dotlačeny až do koncové polohy a obruče byly nasazeny v posunuté poloze. Kromě toho musely být podloženy bloky válců a upraveny závěsy [[lokomotivní rozvody|rozvodu]] a brzda.<ref>Obrázek úpravy rozchodu ТЭ na stránkách modelové železnice [http://bergs.su/uploads/58_4c1f88416bada.jpg bergs.su]</ref>

Nasazení řady 52 na území Československa se datuje od 1.1. 1943 kdy si ČMD pronajaly stroje 52.7475 a 52.7494. Dalších 15 strojů bylo pronajato od 16.10. 1944, Slovenské železnice měly pronajato celkem 29 lokomotiv této řady.

Po skončení války se v [[Československo|Československu]] nacházelo 185 lokomotiv řady 52. ČSD je označily řadou '''555.0''' a jejich tendry řadou 932.1 a po úpravě vodních přepadů je přeznačily na řadu 930.2. Ve srovnání s předválečnou [[ČSD řada 534.0|řadou 534.0]] měly vyšší výkon i lepší jízdní vlastnosti, na druhou stranu trpěly stárnutím materiálu kotle i tendru.

Poslední uhelná 555.0259 byla zrušena 15.5.1973 v České Lípě. <ref>Řada 555.0 na [http://lokomotivy.webzdarma.cz/555_0.htm lokomotivy.webzdarma.cz]</ref>

Výhodná cena ropných produktů v 60. letech a dobré zkušenosti s mazutovým topením u SŽD vedly k rozhodnutí o přestavbě lokomotiv řady 555.0 na vytápění mazutem. První přestavba se uskutečnila u lokomotivy 555.0274 ve spolupráci se Slovnaftem v RD Bratislava. Tato lokomotiva byla předána do zkušebního provozu 25. září 1963 a ještě do konce roku se v PLD Most a v ŽOS Nymburk přestavělo dalších 29 lokomotiv. Lokomotivy dostaly novou řadu 555.3, ale zůstala jim zachována původní inventární čísla. Další rekonstrukce byly prováděny na Ukrajině v depu Kovel a v dílnách v Ivano-Frankovsku. Celkem 199 lokomotiv bylo takto rekonstruováno do konce roku 1964.

Lokomotivy nebyly v provozu dlouho, poslední byla vyřazena v roce 1970 v Kralupech nad Vltavou. K brzkému vyřazení přispěl nejen růst cen ropy, ale i tři výbuchy kotlů s tragickými následky. <ref>Řada 555.3 na [http://lokomotivy.webzdarma.cz/555_3.htm lokomotivy.webzdarma.cz]</ref>

V roce 1963 využily, podobně jako ČSD, i [[Magyar Államvasutak|MÁV]] možnosti získání lokomotiv ТЭ ze Sovětského svazu a pořídily 100 těchto lokomotiv. Z nich u 94 byl změněn rozchod na normální a šest zůstalo v přechodové stanici Zahony. Lokomotivy byly označeny řadou '''520''', širokorozchodné obdržely čísla 520 5001 – 520 5006. Lokomotivám zůstala ruská dýmniční vrata. Stroje 520.018, 020, 050, 079, 083 a 094 byly bezprostředně předány [[Raab-Oedenburg-Ebenfurter Eisenbahn|GySEV]]. Lokomotiva 520.034 je zachována v železničním muzeu v Budapešti.

V letech 1969-71 bylo deset lokomotiv (1010, 17, 24, 27, 43, 51, 62, 70, 82 a 89) přerozchodováno pro provoz na rumunských širokorozchodných tratích.

}}</ref>

Do zemí poválečné Jugoslávie se dostaly lokomotivy řady 52 již během války. Patnáct strojů bylo dodáno přímo z výroby slovinským železnicím, které je označily řadou '''33'''. Dalších 24 lokomotiv bylo taktéž z výroby dodáno chorvatským drahám, které je označily řadou 30. Po válce zůstalo slovinským lokomotivám označení 33-001 - 33-015 a chorvatské stroje obdržely čísla 33-016 - 33-040, přičemž lokomotiva 33-040 nebyla patrně vůbec vyrobená.<ref name="Ty2">Řada Ty2 na [http://www.locomotives.com.pl/Freight%20Steam%20Locomotives/Ty2.htm locomotives.com.pl] {{en}}</ref><ref name="Pospichal">Statistika řady 33 JDŽ Josefa Pospichala [http://www.pospichal.net/lokstatistik/20033-jdz33.htm pospichal.net]</ref> Dalších 137 strojů DR řady 52 (33-041 - 33-177) získala Jugoslávie jako válečnou náhradu v roce 1945. V letech 1947-48 dodal Jugoslávii Sovětský svaz celkem 50 svých trofejních lokomotiv (33-180 - 33-229). V roce 1952 rozšířilo řadu 33 dalších 35 lokomotiv, tentokrát ze Spolkové republiky Německo (33-231 - 33-265). V letech 1962 a 1964 byl naposledy rozšířen park lokomotiv řady 33, tentokrát opět dodávkou lokomotiv ze Sovětského svazu (55, resp. 21 lokomotiv označených 33-266 - 33-320 a 33-321 - 33-341). Lokomotivy řady 33 byly vyřazeny z provozu v polovině 80. let.

Lokomotivy byly nasazovány na všechny druhy výkonů, zvláště na starých tratích s lehčím svrškem v okolí [[Izmir]]u, Afyonu a v evropské části. Poslední byly vyřazené z pravidelného provozu v 80. letech 20. století.<ref>56501 TCDD na [http://www.trainsofturkey.com/w/pmwiki.php/Steam/56501 trainsofturkey.com]</ref>

[[Soubor:Modern Steam Dampflokomotive DLM 52 8055.JPG|náhled|vpravo|Nejmodernější 52 po rekonstrukci v roce 1998 ]]