Dekompozice: Porovnání verzí

'''Dekompozice''' ('''rozklad''') je postupná dezintegrace [[smrt|mrtvé]] [[organická látka|organické]] hmoty, vrcholící '''mineralizací''', tedy úplnou přeměnou na látky [[anorganická látka|anorganické]], jako je [[voda]], [[oxid uhličitý]] a různé [[soli]]. Rozkladu podléhají jak části těl (spadané [[list]]í, mrtvé kusy kůže), tak i celé organizmy poté, co zemřou. Příčinou rozkladu jsou nejen fyzikální, ale zejména také biologičtí činitelé, kteří mrtvou biologickou hmotu [[konzument|konzumují]].<ref name="ekologie">{{citace monografie| titul=Ekologie; jedinci, populace a společenstva| příjmení=Begon|jméno=Michael| příjmení2=Harper|jméno2= John L.|příjmení3=Townsend|jméno3=Colin R.| vydavatel=Univerzita Palackého| rok=1997| místo=Olomouc}}</ref>

Organizmy se obvykle vzápětí po smrti rozkládají samovolně, a to díky procesu tzv. [[autolýza|autolýzy]]. Tělo trpí nedostatkem [[kyslík]]u, v buňkách se hromadí odpadní produkty a nekontrolovaně začnou pracovat i různé [[hydrolýza|hydrolytické]] trávicí [[enzym]]y ([[lipáza|lipázy]], [[proteáza|proteázy]] a podobně). K popisu stavu těla se používá několika termínů: [[algor mortis]] označuje vyrovnání teploty těla s okolím, [[livor mortis]] představuje blednutí pokožky, [[rigor mortis]] (ztuhlost) je způsobeno gelovatěním [[cytoplazma|cytoplazmy]] buněk. Nakonec se vylijí z buněk živiny a ke slovu se následně dostává spíše biologický rozklad.<ref name="beyondgrave">{{citace periodika| příjmení= Vass | jméno=Arpad A.| periodikum= Microbiology Today | ročník=28| měsíc=Nov| rok=2001 | titul=Beyond the grave - understanding human decomposition | url=http://www.sgm.ac.uk/pubs/micro_today/pdf/110108.pdf}}</ref>

V dekompozici jsou asi nejvýznamnějším činitelem právě organizmy, v této souvislosti nazývaní [[rozkladač]]i (zejména pokud se jedná o [[houby]] a [[bakterie]]) nebo [[detritovor]]ové (pokud se jedná o [[Živočichové|živočich]]y),<ref name="ekologie" /> případně [[saprotrof]]ové a [[saprofyt]]y (pokud se jedná o [[houby]] a živočichy). Speciálním případem jsou též [[koprofág]]ové, živící se [[trus]]em.

Obvykle neprobíhá rozklad jednotlivých stavebních látek zároveň, nýbrž v jednotlivých fázích. Nejprve se rozkládají jednoduché [[cukr]]y, následně [[škrob]], [[hemicelulóza|hemicelulózy]], dále [[pektin]]y a [[Bílkovina|protein]]y, a až v posledních fázích [[celulóza]], [[lignin]]y, [[suberin]]y a [[kutin]]y.<ref name="ekologie" />

Udává se, že rozklad např. lidského těla začíná již asi 4 minuty po smrti, a to díky chemickým a fyzikálním procesům v těle ([[autolýza]]), při nichž začnou nekontrolovaně pracovat různé trávicí enzymy. Nejdříve tyto enzymy zasáhnou orgány, kde je enzymů velké množství ([[játra]]) nebo obsahují mnoho vody ([[mozek]]), postupně však enzymy natráví celé tělo. Nejprve není tento proces patrný, ale po několika dnech se na kůži vytvoří [[puchýř]]e a popraská kůže.<ref name="beyondgrave" />

Brzy se však začnou uplatňovat i organizmy a začíná biologický rozklad. Tělo [[obratlovci|obratlovců]] nejdříve kolonizují rozkladači – [[bakterie]] a dále tzv. [[cukrové plísně]] (známé rody ''[[Mucor]]'', ''[[Penicillium]]''). Obě skupiny jsou v těle přítomny již za života (bakterie v [[trávicí soustava|trávicím traktu]], [[plísně]] na [[sliznice|sliznicích]] a na [[kůže|kůži]]), ale k masovému šíření do těla jim obvykle brání [[imunitní systém]]. Po smrti rychle využívají vzniklé situace. Cukrové plísně se živí, jak název naznačuje, převážně volně přítomnými [[cukr]]y, ale i [[aminokyselina]]mi.<ref name="smrt">{{citace monografie | příjmení = Baláž |jméno=Vojtech|spoluautoři =et al.|titul =Smrt jako součást života |vydavatel=NIDM| místo=Praha| rok=2008| url=http://www.biologickaolympiada.cz/files/pripravne_texty/PT2008.pdf}}</ref>

V přírodě brzy následují i další fáze. Těkavé látky lákají k tělu zástupce [[hmyz]]u ([[bzučivkovití]], [[masařkovití]]), které nakladou [[vajíčka]], z nichž se brzy vylíhnou [[larva|larvy]] a živí se [[Bílkovina|protein]]y ve [[sval]]ech a [[tuk]]y. Další skupiny živočichů se poměrně záhy specializují na konzumaci nikoliv těla samotného, ale rozkladačů v něm usídlených (tzv. [[mikrobivor]]ové živící se [[hyfa]]mi hub a bakteriemi). Jiné druhy loví [[kořist]] větší velikosti: larvami much a podobně.<ref name="smrt" />

V poslední fázi na těle mrtvého obratlovce obvykle zbývá jen kůže, [[kost]]i a některé další tuhé a tím pádem těžko stravitelné části. Někteří jsou však schopní konzumovat i tento typ potravy: konkrétně [[kožojedovití|kožojedi]] (Dermestidae), [[molovití|moli]] (Tineidae), určité skupiny [[roztoči|roztočů]] (Acari) a podobně.<ref name="smrt" />

Za zmínku také stojí rozklad rostlinného materiálu. Obecně platí, že odolné části se rozkládají pomaleji. [[Dřevo]] se rozkládá obvykle činností hub, a to dvojího typu. Takzvané celulózovorní houby rozkládají [[celulóza|celulózu]] a způsobují, že má zbylý materiál červenou barvu ([[červená hniloba]]), zatímco ligninovorní houby rozkládají [[lignin]] a způsobují, že zbylé dřevo dostává bílou barvu ([[bílá hniloba]]). Například [[dřevomorka domácí]] (''Serpula lacrymans'') patří mezi houby celulózovorní.<ref name="smrt" /> Na rozkladu listí se rovněž podílí dvě skupiny organizmů: nejen ti schopní rozkládat celulózu, ale dále také ti rozkládající [[kutin]].

Specifickým příkladem je dekompozice [[nektar]]u a jiných sladkých částí u rostlin: ty obvykle kolonizují jako první [[kvasinky]], které jsou schopné [[kvašení|kvasit]] cukry (někdy za vzniku [[alkohol]]ů, tímto procesem se totiž vyrábí např. [[víno]] a [[pivo]]). [[Zelená píce]] je obvykle zpracovávána na [[siláž]], k tomu slouží skupina bakterií (zejména z okruhu [[Lactobacillus|laktobacilů]]), které z [[glycid]]ů tvoří [[kyselina mléčná|kyselinu mléčnou]] a další [[organické kyseliny]].<ref name="ekologie" /> Listový opad, který spadne do vody, zase obvykle jako první osídlí [[vřeckovýtrusné houby]] ze skupiny [[Hyphomycetes]].<ref name="ekologie" />