Bakteriální infekce: Porovnání verzí

'''Bakteriální infekce''' či '''bakterióza''' je obecné označení pro [[Infekční onemocnění|infekční]] [[Nemoc|onemocnění]] způsobené '''patogenními [[bakterie]]mi''', bez ohledu na to, zda napadají člověka a jiné [[Živočichové|živočichy]], [[houby]] nebo [[rostliny]]. Bakterie patogenního typu jsou v rámci celé bakteriální domény spíše výjimečné, většina bakterií je neškodná (či dokonce [[mutualismus|prospěšná]]).

Rozlišujeme ''striktní'' (obligátní) patogeny, které působí nemoc zpravidla vždy (jsou však méně hojné, patří mezi ně například ''[[Mycobacterium tuberculosis]]'', ''[[Neisseria gonorrhoeae]]'', a jiné), a ''oportunistické'' patogenní bakterie, které jsou běžně přítomné jako součásti [[mikroflóra|mikroflóry]], ale v určitém případě začnou škodit. Mezi oportunní patogeny patří například ''[[Escherichia coli]]'' nebo ''[[Staphylococcus aureus]]''.<ref name="microbio">{{Citace monografie

[[Kochovy postuláty]], navržené [[Robert Koch|Robertem Kochem]] v roce 1890, jsou kritéria navržená k prokazování souvislosti mezi patogenní bakterií a chorobou. Někdy trvá objevení bakterie, zodpovědné za danou chorobu, velmi dlouho, jak tomu bylo v případě bakterie ''[[Helicobacter pylori]]''.

Známe mnoho tzv. '''fytopatogenních bakterií''', tedy bakterií, které způsobují infekční choroby rostlin. Podle některých údajů se tyto bakterie podílí na celkovém počtu hospodářsky důležitých infekčních chorob 8% (více je jen [[viróza|viróz]] a [[mykóza|mykóz]]). K nejznámějším bakteriálním infekcím plodin patří například [[měkká hniloba brambor]], skvrnitost a [[spála]] u [[bobovité|bobovitých]] a skvrnitost a vadnutí [[lilkovité|lilkovitých]] rostlin. Zvláštní skupinou jsou navíc [[fytoplazmóza|fytoplazmózy]] (způsobuje ''[[Fytoplasma]]'') a [[spiroplazmóza|spiroplazmózy]] (původem je ''[[Spiroplasma]]'').<ref>{{citace monografie | příjmení = Kůdela | jméno = Václav | příjmení2 = Novacky | jméno2 = Anton | příjmení3 = Fucikovsky | jméno3 = Leopold |titul = Rostlinolékařská bakteriologie | rok = 2002 | vydavatel = Academia | strany = 346 }}</ref>

Primárním cílem bakterií je najít vhodné prostředí k životu, kde se [[rozmnožování|rozmnoží]] a posléze rozšíří dál. Lidské tělo je vhodnou [[ekologická nika|ekologickou nikou]] zejména proto, že nabízí stabilní podmínky, přijatelnou [[teplota|teplotu]], [[vlhkost]] a dostatek potravy. Průběh bakterióz u člověka se dá rozdělit na několik fází.

Existuje značné množství možností, jak proniknout z vnějšího prostředí dovnitř, skrz bariéry, jimiž je například [[kůže]], [[hlen]], [[řasinkový epitel]] či různé sekrety obsahující enzymy. Bakterie mohou buď prolomit tyto bariéry, nebo si najít způsob, jak se jim vyhnout<ref name="microbio" />, případně však zůstanou na pokožce (i tam však mohou být patogenní).

Pokud se bakterie chtějí kožní bariéře vyhnout, zpravidla bývají místem průniku následující části těla: [[ústa]], [[nos]], [[dýchací soustava]], [[uši]], [[oči]], [[urogenitální trakt]] a [[řitní otvor]]m, případně [[rána|rány]]. S potravou (alimentárně) se do těla dostává například ''[[Salmonella]]'', ''[[Shigella]]'', ''[[Brucella]]'' nebo ''[[Listeria]]'', vdechem zase například ''[[Mycobacterium]]'' nebo ''[[Chlamydophila psittaci]]''. Ranami se do těla dostane například původce [[tetan]]u, ''[[Clostridium tetani]]''. Speciální případ jsou přenosy přes [[členovci|členovce]], vyskytující se například u bakterií ''[[Borrelia]]'', ''[[Rickettsia]]'' a další. Přes urogenitální trakt se bakterie mohou dostat do těla pohlavním stykem, jako například ''[[Neisseria gonorrhoae]]'' či ''[[Treponema pallidum]]''.<ref name="microbio" />

Po úspěšném vstupu do těla bakterie musí najít vhodné útočiště. Na tomto místě se uchytí ([[adheze]]), a to například díky speciálním látkám, [[adhezin]]ům, které mohou být přítomné na povrchu [[fimbrie|fimbrií]]. Některé bakterie mohou vytvořit na určitém povrchu [[biofilm]], tvořený převážně [[Polysacharidy|polysacharid]]y.<ref name="microbio" />

Při snaze bakterií žít, přijímat potravu a rozmnožovat se ale dochází u patogenních bakterií k narušení [[hostitel]]ského organismu, a to právě určitou činností bakterií (mechanickým narušováním, atp.) či zplodinami jejich [[metabolismus|metabolismu]]. Symptomy však způsobuje velmi často i [[imunitní reakce]] hostitele, mezi ně patří například [[sepse]].<ref name="microbio" />

Lidské tělo bojuje s bakteriemi pomocí některých složek [[imunitní systém|imunitního systému]]. Je velký rozdíl, zda se jedná o bakterie žijící uvnitř nebo vně lidských buněk. Proti extracelulárním bakteriím (žijícím mimo lidské buňky; namátkou [[streptokok]]y či [[neisseria|neisserie]]) v těle bojují hlavně buňky [[neutrofilní granulocyt|neutrofily]]. K tomu jim však pomáhá i tzv. [[komplement (biologie)|komplement]] a různé [[protilátka|protilátky]], které [[opsonizace|opsonizují]] povrch bakterie a usnadní její [[fagocytóza|fagocytózu]].<ref name="ferencik">{{citace monografie| příjmení=Ferenčík|jméno=M| příjmení2=Rovenský|jméno2=J|příjmení3=Shoenfeld| jméno3=Y| příjmení4=Maťha | jméno4=V| titul=Imunitní systém; informace pro každého| vydavatel=Grada Publishing| místo=Praha| rok=2005| vydání=1. české}}</ref>

Vnitrobuněčné bakterie jsou cílem aktivovaných [[makrofág]]ů, vyšší stupeň obrany proti nim představují [[cytotoxický T-lymfocyt|T_C-lymfocyty]].<ref name="ferencik" />

Nejčastější chorobou vyvolanou bakteriemi je pravděpodobně [[tuberkulóza]], která především v subsaharské Africe způsobuje smrt asi 2 miliónů lidí za rok.{{Doplňte zdroj}} Známé však i jiné závažné nemoci, jako jsou bakteriální [[zápal plic|pneumonie]] (''[[Streptokok|Streptococcus]]'', ''[[Pseudomonas]]''). Jídlem se přenáší bakterie ''[[Shigella]]'', ''[[Campylobacter]]'', ''[[Salmonella]]'' a další. Bakterie však způsobují i infekce, jako [[tetanus]], [[tyfus]], [[syfilis]] a [[lepra]].<ref name="microbio" />