Oběhová soustava: Porovnání verzí

'''Oběhová soustava''' ('''kardiovaskulární systém''', '''cévní soustava''') je jedna z [[orgánová soustava|orgánových soustav]] [[Živočichové|živočichů]]. Slouží zejména k transportu [[Živina|živin]], [[plyn]]ů a [[odpadní látka|odpadních látek]] z [[tkáň|tkání]] nebo do tkání. Transportním médiem je [[krev]] nebo [[hemolymfa]]. Člověk a ostatní [[obratlovci]] mají uzavřenou oběhovou soustavu. Někteří jiní [[živočichové]] však mají otevřenou oběhovou soustavu. Primitivní [[kmen (biologie)|kmeny]] však nemají vůbec žádnou.

S kardiovaskulárním systémem úzce souvisí i [[lymfatická soustava]]. O embryonálním vývoji oběhové soustavy referuje článek [[embryonální vývoj kardiovaskulární soustavy člověka]].

Hlavním účelem oběhové soustavy živočichů je rozvádět živiny, dýchací plyny a hormony. Soustava bývá často úzce spjata se soustavou [[trávicí soustava|trávicí]] a [[dýchací soustava|dýchací]], ale navazuje na ni i [[vylučovací soustava|soustava vylučovací]].<ref name="rocek13">{{citace elektronické monografie| url=http://rocek.gli.cas.cz/Courses/Microsoft%20Word%20-%20Morfologie13def.pdf | titul= Obecná morfologie živočichů, Oběhová soustava |jméno=Zbyněk |příjmení=Roček}}</ref>

Oběhovou soustavu nemají jednobuněčné organismy podobné živočichům, jako jsou [[prvoci]] – u nich funkci cévní soustavy obstará pouhá [[difuze]] látek v buněčné [[cytoplazma|cytoplazmě]]. Také někteří mnohobuněční živočichové nemají cévní soustavu: např. [[žahavci|žahavcům]] a [[ploštěnci|ploštěncům]] stačí tzv. [[gastrovaskulární dutina|gastrovaskulární soustava]], kde se odehrává trávení i rozvod látek. Touto dutinou se látky určitým způsobem distribuují po celém těle a pronikají do tkání, kde následuje jejich difuze [[mimobuněčná tekutina|mimobuněčnou tekutinou]]. U hlístů je to vyřešeno jinak: mají tzv. [[pseudocoel]]om, což v podstatě znamená, že se živiny mohou volně pohybovat celým tělem vyjma uzavřené trávicí soustavy.<ref name="rocek13" />

U mnoha skupin bezobratlých se vyvinuly různé jednoduché, nebo i důmyslné oběhové systémy. K nejjednodušším patří např. oběhová soustava [[pásnice|pásnic]], která se omezuje na několik dutin (lakun) vzniklých odškrcením od [[coelom|tělní dutiny]]. Promyšlenější systém cév vzniká v rámci uzavřené oběhové soustavy [[kroužkovci|kroužkovců]], u nichž krev proudí na břišní straně těla dozadu a na hřbetní straně směrem dopředu. Příčné spojky mezi břišní a hřbetní cévou jsou stažitelné a plní funkci [[srdce|srdcí]]. Oběhová soustava kroužkovců představuje základní schéma oběhové soustavy vůbec: ostatní cévní systémy vznikají vlastně úpravou tohoto základního schématu s ohledem na tvar a velikost těla.<ref name="rocek13" />

U [[členovci|členovců]] však je uzavřená část cévní soustavy redukována na malé úseky cév a tekutina (tzv. [[hemolymfa]]) se rozlévá do tkání, takže se jedná spíše o otevřenou cévní soustavu. Srdce členovců je velmi velké, což umožňuje pumpovat hemolymfu s dostatečnou silou, aby mohla proudit po celém těle i bez potřeby cév. Podobnou (otevřenou) cévní soustavu mají však i (jinak spíše nepříbuzní) [[měkkýši]]: srdce opět pumpuje hemolymfu přímo do tkání a ta se až následně sbírá pomocí cév zpátky do srdce. Výjimkou jsou v tomto ohledu [[hlavonožci]], kteří mají druhotně uzavřené cévní řečiště.<ref name="rocek13" />

Všichni obratlovci mají určité společné rysy ve stavbě své (uzavřené) oběhové soustavy. Tyto rysy nejvíce vyniknou u primitivních zástupců, jejichž oběhová soustava si zachovává většinu původních znaků. Krev je pumpována srdcem do ventrální (břišně umístěné) [[aorta|aorty]]. Z ní se odštěpuje řada cév směřujících do [[žaberní oblouk|žaberních oblouků]], kde dochází k okysličování. Část okysličené krve putuje [[vnějšími karotida]]mi do hlavy. Cévy žaberních oblouků se spojují do párové [[dorzální aorta|dorzální aorty]], která směřuje posteriorním směrem („směrem k ocasu“). Ještě předtím se nicméně z dorzální aorty odštěpují bohatě okysličené [[vnitřní karotida|vnitřní karotidy]], které vedou do hlavy a obvykle zásobují [[mozek]]. Párová dorzální aorta se přibližně v úrovni jater spojuje do jedné cévy a následně zásobuje tkáně na ocasním konci těla. V průběhu dorzální aorty se ovšem odštěpuje celá řada malých či větších tepen – například [[tepna podklíčková]], jež zásobuje krví horní končetiny či přední [[ploutev|ploutve]], či [[kyčelní tepna|tepna kyčelní]], která vede do dolních končetin. Krev se vrací do srdce systémem předních a zadních kardinálních [[véna|žil]], které se sbíhají ze všech částí těla do [[žilní splav|žilního splavu]]. Důležitou složkou oběhové soustavy obratlovců je jaterní [[portální oběh]], který přivádí krev ze střev.<ref name="kardong">{{citace monografie| titul = Vertebrates: Comparative Anatomy, Function, Evolution| vydání=5| vydavatel=The McGraw−Hill Companies|rok= 2009| příjmení=Kardong| jméno=Kenneth V}}</ref>

Srdce [[ryby|ryb]] je sinusovitě zahnutá céva přepažená [[chlopeň|chlopní]] a obklopená svalovinou. Má jednu síň a jednu komoru. Krev je z něj vytlačována do žaberních tepen, kde dochází k okysličování. Okysličená krev se sbírá do dalších tepen a rozvádí se po celém těle, načež se [[vlásečnice|kapilární systémy]] spojují do žil, jimiž krev odchází [[žilní splav|žilním splavem]] do srdeční síně.<ref name="rocek13" />

U [[obojživelníci|obojživelníků]] dochází k redukci žaberních oblouků v souvislosti s přechodem k suchozemskému stylu života. Míra jejich redukce závisí na příslušnosti ke konkrétní skupině ([[ocasatí]], [[žáby]]) a na vývojovém stadiu ([[pulec]] či dospělec).<ref name="rocek13" /> Roli dýchacího orgánu přejímají do značné míry [[plíce]], z nichž se okysličená krev vrací do levé síně srdce. V pravé síni je krev odkysličená. Existence dvou síní je anatomickým přizpůsobením, které souvisí se vznikem [[malý krevní oběh|plicního (malého) oběhu]]. Komora je však stále jedna a krev se v ní mísí: jen někteří obojživelníci mají určité záhyby či nedokonalé přepážky, jež omezují míšení krve okysličené a neokysličené. Zajímavostí je, že malá část plicních artérií neprochází plícemi, nýbrž směřuje do kůže, kde dochází k doplňkovému [[kožní dýchání|kožnímu dýchání]].<ref name="linzey">{{citace monografie| titul=Vertebrate Biology| jméno=Donald W., et al| příjmení=Linzey | vydavatel=The McGraw−Hill Companies| rok= 2003}}</ref>

U plazů byl doveden do dokonalosti suchozemský způsob života, čemuž odpovídá i stavba cévní soustavy. Ve srovnání s obojživelníky dochází ke vzniku výraznějších přepážek uprostřed původní srdeční komory, čímž se postupně vyvíjí pravá a levá komora srdeční. Krev však stále může mezi komorami proudit a zpravidla dochází ke značnému míšení okysličené krve (z levé komory) s krví odkysličenou (v komoře pravé). Výjimkou jsou [[krokodýli]]: u nich je vytvořena mezi komorami úplná přepážka a krev se již nemůže mísit.<ref name="linzey" /> Pokračuje přestavba původních žaberních oblouků v souvislosti s tím, že plazi nemají [[žábry]]. Krev opouští srdce hned třemi cévami, které jsou deriváty původní ventrální aorty ryb: těmito třemi cévami jsou [[pravá aorta]], [[levá aorta]] a [[plicní kmen]]. Pravá aorta zásobuje krví pravou část těla, levá aorta směřuje do levé části těla.<ref name="linzey" /> V typickém případě je pravá aorta poněkud větší, než ta levá.<ref name="kardong" /> V krvi putují oválné [[červené krvinka|červené krvinky]] obsahující [[buněčné jádro|buněčná jádra]].<ref name="linzey" />

[[Ptáci]] jsou blízcí příbuzní plazů (zejména krokodýlů) a oběhová soustava tomu jen nasvědčuje. Dochází k úplnému rozdělení komory na levou a pravou část. Levá síň je spojena s levou komorou, pravá síň s pravou komorou. Z pravé komory vychází plicnice směřující do plic. Z levé komory vychází aorta – jedná se vlastně o původní levou aortu plazů. Původní pravá aorta plazů je u ptáků zcela redukována. Červené krvinky ptáků jsou oválné a obsahují jádra.<ref name="linzey" />

Také [[savci]] mají kompletně oddělené srdeční komory a jsou tedy nositeli dvoukomorového a dvousíňového srdce. I u savců došlo k redukci mnohých žaberních oblouků. Krev ze srdce rozvádí do těla [[aorta]], která však vzniká z levé větve šestého aortálního oblouku (na rozdíl od pravé větve, jako tomu je u ptáků). Jinak jsou savci spíše jen vyvrcholením trendů, které započaly u plazů,<ref name="rocek13" /> ačkoliv k dílčím změnám dochází (např. ve způsobu zakládání [[podklíčková tepna|podklíčkových tepen]]).<ref name="kardong" /> Červené krvinky jsou až na výjimky ([[velbloud]]) bezjaderné.<ref name="linzey" />

Přibližně uprostřed třetího týdne života [[embryo]] již není schopné dodávat živiny do všech částí těla pomocí prosté pasivní [[Difuze|difúze]] a objeví se potřeba vytvořit specializovaný [[cévní systém]]. Buňky, které jsou určeny pro vznik cévní soustavy, se rekrutují z řad [[mezoderm]]u [[laterální destička|laterální destičky]]. Některé se postupně mění v [[myoblast]]y budoucího [[srdce]], jiné se oplošťují a vytváří tzv. [[krevní ostrůvek|krevní ostrůvky]] – duté útvary, které postupně dávají vzniknout prvním [[céva|cévám]] i [[krvinka|krevním buňkám]]. Srdce prochází velmi komplikovaným embryonálním vývojem samo o sobě, je potřeba správně vytvořit všechny základní vrstvy a dutiny, [[chlopeň (anatomie)|chlopně]] mezi nimi, ale i třeba [[převodní srdeční systém]]. Co se týče cévního řečiště, to v podstatě kopíruje evoluční historii. V určité fázi je tak v lidském embryu možno najít artérie vedoucí k jednotlivým [[žaberní oblouk|žaberním obloukům]]. Během dalšího vývoje však samozřejmě většina těchto tepen (tzv. [[aortální oblouk|aortálních oblouků]]) zakrňuje či podléhá značným změnám a dává vzniknout některým z nejdůležitějších cév v lidském těle (například z nich vznikají [[karotida|karotidy]] nebo [[podklíčková tepna|podklíčkové tepny]]).<ref name="Langmann">{{citace monografie | příjmení = Sadler | jméno = Thomas W. | titul = Langman's Medical Embryology | rok = 2009 | vydavatel = Lippincott Williams & Wilkins | strany = 73}}</ref>

Důležitý přelom v uspořádání cévní soustavy je narození dítěte, kdy zaprvé přestane proudit krev z placenty a zadruhé tělo začne využívat [[plíce]] k dýchání. Zavře se zkratka zvaná [[ductus arteriosus]], což umožní vyšší průtok krve plícemi. Vlivem následných tlakových změn uvnitř srdce se také zavírá [[foramen ovale]] (otvor mezi síněmi) a u většiny jedinců dojde do jednoho roku k úplnému srůstu. Samozřejmě dojde také k zániku [[pupečníková tepna|pupečníkových tepen]], [[pupečníková žíla|pupečníkové žíly]] a také cévy známé jako [[ductus venosus]], které měly význam jen pro plod napojený na placentu.<ref name="Langmann" />