Špilberk: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+ Kulturní akce
Nikos (diskuse | příspěvky)
vytvořen odkaz na Jean Baptiste Drouet
Řádek 55:
Roku [[1783]] rozhodl císař [[Josef II.]] o přeměně na civilní věznici pro nejtěžší zločince. Kromě starší vězeňské budovy bylo přebudováno horní patro severních [[kasematy|kasemat]] (Josefínský trakt). Po dokončení sem byli přesunuti první vězni v červnu [[1784]]. V prosinci [[1784]] pak byl proveden další císařův příkaz, aby do nejhorších kasemat v dolním patře byli vsazeni zločinci odsouzení na doživotí. Proto zde bylo postupně vytvořeno 29 jednotlivých kobek, sbitých ze silných trámů i prken, k nimž byli vězňové trvale přikováni. Ve druhé polovině roku [[1785]] bylo na vězení upraveno i horní patro jižních kasemat, které však začal využívat až Josefův nástupce [[Leopold II.]] (Leopoldův trakt). Leopold však v květnu [[1790]] zrušil celé vězení doživotně odsouzených v dolních kasematech včetně trestu přikování a zavedl i další zmírnění pro všechny odsouzence. Horní patro kasemat nadále sloužilo jako vězení až do počátku 30. let [[19. století]].
[[Soubor:Spilberk - casemate (2).jpg|náhled|vstup do kasemat]]
Od konce [[18. století]] se v nadzemních prostorách špilberské pevnosti začínají objevovat i „političtí“ vězni, např. francouzský revolucionář [[Jean B.-Baptiste Drouet]], uherský jakobín a spisovatel [[Ferenc Kazinczy]], později italský vlastenec a básník [[Silvio Pellico]], který svou knihou „Mé žaláře“ proslavil špilberské vězení po celé Evropě.
 
Francouzská armáda císaře [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] při svém odchodu z okupovaného Brna roku [[1809]] zničila některé důležité části opevnění.