Paul Ariste: Porovnání verzí

Po absolvování obecní školy v [[Tõikvere]] a odešel na studia nejprve na [[Tallinn]]ské chlapecké humanitní gymnázium ({{cizojazyčně|et|''Tallinna Poeglaste Humanitaargümnaasium''}}), a poté studoval 1925–1929 [[Estonština|estonskou]] [[Filologie|filologii]] a [[Germanistika|germanistiku]] na [[Univerzita v Tartu|Tarbatské univerzitě]], kde následně roku 1931 získal magisterský titul. Během studií pracoval v letech 1925–27 v Archivní knihovně Estonského národního muzea ({{cizojazyčně|et|''Eesti Rahva Muuseumi Arhiivraamatukogu''}}) a v letech 1927–31 v Archivu estonské lidové poezie ({{cizojazyčně|et|''Eesti Rahvaluule Arhiiv''}}).<ref name="eblt" /><ref name="virumaa" />

Ve letech 1931–33 pobýval Paul Ariste na [[stipendiát]] Tarbatské univerzity na univerzitách v [[Helsinki|Helsinkách]], [[Uppsala|Uppsale]] a [[Hamburg|Hamburku]]. Roku 1933 pak začal přednášet fonetiku na domácí Tarbatské univerzitě, kde také 1939 obhájil [[Disertace|disertaci]] na téma „Hlásky hiijských nářečí“ ({{cizojazyčně|et|''Hiiu murrete häälikud''}}) a získal titul doktora filologie. V letech 1934–1938 souběžně pracoval jako odborný asistent v Archivu estonského jazyka ({{cizojazyčně|et|''Eesti keele archiiv''}}).<ref name="eblt" /><ref name="virumaa" />

Roku 1946 mu bylo svěřeno vedení Katedry ugrofinských jazyků na Tarbatské univerzitě, 1949 pak i [[profesura]]. Roku 1954 byl přijat do [[Akademie věd]] [[Estonská SSR|Estonské SSR]]. V letech 1957–1960 v Akademii vedl oddělení ugrofinských jazyků v Institutu jazyka a literatury. Od roku 1955 řídil redakci ročenky Společnosti pro mateřský jazyk ({{cizojazyčně|et|''Emakeele Selts''}}). V roce 1965 pak inicioval založení fennougristického časopisu {{cizojazyčně|ru|''Советское финно-угроведение''}} (''Sovětskoje finno-ugrověděnije'') a stal se jeho vedoucím redaktorem.<ref name="virumaa" />