Sudetoněmecká strana: Porovnání verzí

Přidáno 1 067 bajtů ,  před 6 lety
+dopl.
(+dopl.)
(+dopl.)
[[Soubor:Teroristická akce sudetoněmeckého Freikorpsu.jpg|thumb|Teroristická akce sudetoněmeckého Freikorpsu]]
[[Soubor:Útoky na čs. pohraniční službu.gif|thumb|Noviny informující o útocích sudetoněmeckých teroristů na četnické stanice]]
Situace se vyhrotila dne [[12. září]] 1938, kdy na sjezdu [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] v [[Norimberk]]u Hitler nevybíravě zaútočil proti [[Československo|Československu]] a proti prezidentu [[Edvard Beneš|Benešovi]], což podnítilo sudetské Němce k vyvolání nepokojů především v západních Čechách.<ref>''Sudetští Němci v nacistickém státě'', s. 55.</ref> Množily se útoky na veřejné budovy, české školy, československé úředníky a policisty, a také německé sociální demokraty a komunisty. Někteří z nich byli zabiti, jiní odvlečeni do Německa.<ref>''Velké dějiny XIV.'', s. 621–622.</ref><ref>''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'', s. 243–248.</ref>
 
{{Citát|Po Hitlerově projevu se vyskytly dosud v 70 místech sudetských srážky, pokusy vzbouření, sabotáží, obsazení nádraží, četnických stanic, poštovních úřadů, domů a židovských obchodů, násilí na českých lidech – vše vyvoláno členy SdP. Stát je všude pánem situace. Doposud 8 mrtvých, polovic Čechů, 17 raněných. Vláda odpovídá zavedením stanného práva v 8 německých okresech, zastavením všech politických akcí a schůzí po celé republice.|Z telegramu ministra zahraničí Kamila Krofty ze dne 13. září 1938 vyslanectvím<ref name = "VD622">''Velké dějiny XIV.'', s. 622.</ref>|200}}
 
Přes očekávání radikálních vůdců SdP nenabyly nepokoje takového rozsahu, jak předpokládali, ale rozšířily se pouze do 16 z 49 pohraničních politických okresů.<ref name = "VD622"/> Po vyhlášení stanného práva v okresech postižených nepokoji a po posílení jednotek SOS a nasazení armády v pohraničí se situace mírně zlepšila.<ref>''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'', s. 251–252.</ref>
 
{{Citát|Rozšíření zprávy, že vedení SdP uprchlo, zapůsobilo na území německé menšiny drtivě. Československá vláda je v současné době skutečným pánem situace.|Z hlášení německého vyslanectví v Praze 17. září 1938<ref>''Velké dějiny XIV.'', s. 623.</ref>|200}}
 
Ještě téže noci došlo na řadě míst v pohraničí k útokům henleinovských bojůvek proti čs. policejním stanicím, celnicím, poštám, apod., při nichž bylo zavražděno několik desítek úředníků a vojáků. Vláda provedla ihned řadu vojenských opatření, avšak vedeni SdP ultimativně žádalo [[13. září]] československou vládu o jejich odvolání. Když toto vláda odmítla akceptovat, uprchla většina lídrů SdP do říše, kde ještě [[14. září]] Henlein pronesl projev v lipském rozhlase, v němž mj. deklaroval znovu touhu svých krajanů žít “ve své domovině, vrátit se do říše." V té době již [[Adolf Hitler]] a [[Konrad Henlein|Konrád Henlein]] schválili vznik Sudetoněmeckého dobrovolnického sboru ([[Sudetoněmecký sbor dobrovolníků|Sudetendeutsches Freikorps - SFK]]). Jeho úkolem bylo udržovat v českých a moravskoslezských pohraničních oblastech napětí, vyvolávat nepokoje a ozbrojené srážky. Jádro jednotek tvořili henleinovští ordneři a turneři, přičemž zbraně a střelivo dodal [[wehrmacht]] z arzenálu rakouské armády. 16. 9. 1938 Československá vláda rozpustila Sdp a vydala zatykač na Henleina a K. H. Franka. SFK zahájil svou činnost v noci z 19. na 20. září 1938 přepady československých celnic a policejních stanic. V noci z 21. na 22. září [[1938]] dokonce vstoupili na československé území říšskoněmecké oddíly [[Sturmabteilung|SA]] a [[Schutzstaffel|SS]] s cílem obsadit celou oblast i s městem {{Doplňte zdroj}}. Při těchto akcích byli stříleni jak příslušníci ozbrojených složek [[Stráž obrany státu|Stráže obrany státu (SOS)]] tak i civilní obyvatelstvo, a to převážně zbaběle ze zálohy. Celkem bylo zabito 110 Čechů a dalších 2029 jich bylo zajato a odvlečeno do [[Nacistické Německo|Německa]]. Celý SFK byl statutárně podřízen vůdci SdP Konrádu Henleinovi, přičemž výcvik zajišťovala převážně [[Sturmabteilung|SA]] a [[Schutzstaffel|SS]]. Na tuto situaci reagovala československá vláda vyhlášením civilního [[výjimečný stav|výjimečného stavu]] v rizikových oblastech vyhlášením mobilizace armády, což vedlo k uklidnění situace. Dne 29. září byla bez účasti Československa podepsána [[Mnichovská dohoda]], kterou byla nucena čs. vláda k tomu, aby se podvolila nátlaku Adolfa Hitlera a SdP a odstoupila pohraniční oblasti Německu.