Tasemnice bezbranná: Porovnání verzí

Tasemnice bezbranná se vyskytuje po celém světě. Nejvyšší [[prevalence]] je v rozvojových zemích. Mezi oblasti s nejvyšší prevalencí u lidí patří oblasti [[Střední Afrika|Centrální]] a [[Východní Afrika|Východní Afriky]], země jako je [[Etiopie]], [[Zaire|Zair]] a [[Keňa]]. Hyperendemická oblast je také v [[Kavkaz (region)|Kavkazském regionu]] a státech bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] ve Střední Asii. Z Evropských států seje taenióza nejvíce rozšířená v oblastech kolem Středozemního moře. Například v některých částech [[Srbsko|Srbska]] ([[Montenegro]]) byla hlášena až 65% prevalenece u dětí.<ref name=OIE_epidemi>{{Citace monografie | autor = Murrell, K. D | titul = Epidemiology of Taeniosis and Cysticercosis | vydavatel = OIE | místo = Paris | rok = 2005 | počet stran = | url = http://www.oie.int/doc/ged/d11245.pdf}}</ref>

Na území ČR se výskyt taniózy lidí i cysticerkózy skotu zhruba od 70. let 20. století stále snižuje. Zatímco v letech 1976-1985 záchyt uhřivosti v ČR nepřesahoval 2%, v roce 2000 celorepublikový průměr uhřivosti skotu senebyl pohybovalvyšší donež 0,2%. Za období 1983-1988 bylo v ČR nakaženo tasemnicí bezbrannou celkem 2 360 lidí, v letech 1992-1994 to bylo jen 315 případů.<ref name=dvorakova>{{Citace periodika

Na počátku vlastní diagnostiky se vychází z [[anamnéza|anamenstických údajů]] pacienta: např. nález článků ve [[stolice|stolici]], nevolnost, průjem, pacient si je vědom konzumace tatarského bifteku, krvavého steaku atd. Mezi základní diagnostické metody patří výtěr z [[konečník]]u a [[koprologie|koprologické metody]], při nichž se detekuje přítomnost vajíček. Vajíčka tasemnice bezbranné, ''T. solium'' a ''T. asiatica'' jsou morfologicky neodlišitelná. V případě pozitivního nálezu vajíček ''Taenia'' spp. je nutno přistoupit k dalším metodám. Přesná druhová diagnostika taeniózy je nezbytná z důvodu vysoké nebezpečnosti ''T. solium'' (riziko neurocysticerkózy). V případě, že je k dispozici zralý proglotid uvolněný z pacienta, je možno rozlišit ''T. saginata'' a ''T. solium'' na základě počtu větví dělohy. V mnohých případech lze s jistotou určit, zda o jaký druh se jedná. V případě, že počet větví se pohybuje mezi 11-16, je doporučováno potvrzení druhu tasemnice [[molekulární biologie|molekulárními]] ([[PCR]], nebo [[PCR-RFLP]]) nebo enzymatickými metodami. Pro [[izolace DNA|izolaci DNA]] a následnou PCR metodu lze použít vzorek trusu, proglotid či vajíčka. Mezi další používané metody patří [[westernblot]] a [[ELISA]]. ELISA existuje ve třech typech: detekce [[antigen]]u ze [[sérum|séra]], detekce specifických [[protilátka|protilátek]] ze séra a detekce koproantigenu ze stolice.<ref name=OIE_diagnosis>{{Citace monografie | autor = Dorny, P., Brandt, J., Geerts, S | titul = Detection and diagnosis | vydavatel = OIE | místo = Paris | rok = 2005 | počet stran = | url = http://www.oie.int/doc/ged/d11245.pdf}}</ref>

Bovinní cysticerkóza se diagnostikuje nejčastěji až postmortálně na játkách při veterinární prohlídce masa (Viz Kapitola Prevence). Při epidemiologickém screeningu u živých zvířat se používá ELISA. Podobně jako u lidí, lze detekovat z antigen či protilátky ze séra či protilátky. Přestože se uvádí citlivost ELISA metod až 10 vyšší než při prohlídce na jatkách, senzitivita testu je nízká u slabých infekcí. Například sensitivita antigen-ELISA je až 100% při 50 a více cysticercích v jatečném těle. Při nižším počtu cysticerků je však nižší než 50%. Proto ELISA hraje větší roli spíš na úrovni chovů než na individuální diagnostice.<ref name=OIE_diagnosis/>