Jan Křížek (malíř): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m styl, typo |
doplnění Života |
||
Řádek 2:
== Život ==
Narodil se v [[Dobroměřice|Dobroměřicích]] u [[Louny|Loun]] v rodině
V roce [[1949]] se Křížkovi vrátili do Paříže, kde žili s přestávkami až do roku [[1962]]. Bydleli velmi prostě, až do roku [[1957]] v pokojíku pro služky. Zatímco Křížek tvořil, jeho žena byla zaměstnána nejprve u řeckého lékaře, od roku [[1955]] pak v luxusní čajovně v [[Latinská čtvrť|Latinské čtvrti]]. V té době navázali Křížkovi přátelství s [[Toyen]], která bydlela nedaleko odtud. Roku [[1953]] poznal Křížek vlivného kritika [[Charles Estienn|Charlese Estienna]], který ho začal propagovat. V důsledku toho měl Křížek v roce [[1955]] možnost účastnit se hned čtyř kolektivních výstav s takovými umělci, jako byli např. [[Man Ray]], [[Yves Tanguy]] nebo [[Francis Picabia]]. Ke Křížkově samostatné výstavě v roce [[1956]] napsal Estienn úvodní text do katalogu. V témže roce získali Křížkovi statut uprchlíků.
V roce [[1956]] se Křížek začal blíže stýkat s [[André Breton]]em (jejich známost se datuje už od jeho první výstavy roku [[1948]]) a občas docházel na schůzky [[surrealismus|surrealistické]] skupiny. Rozdíly v jejich chápání podstaty umělecké tvorby odhaluje vzájemná korespondence z února až dubna [[1959]].<ref>Naposledy editována v Pravdová, A., ''Mně z toho nesmí zmizet člověk,'' s. 225–234</ref> Roku [[1956]] navštívili Křížka v [[Paříž]]i [[Václav Boštík]] a malíř [[Jiří John]]. Od roku 1956 trávili Křížkovi prázdniny mimo Paříž, většinou v domech svých přátel. Pro Křížka to bývaly pracovní pobyty spojené se sochařskou tvorbou, k níž v pařížském bytě neměl podmínky. Za pobytu v [[Gordes]] v jižní Francii roku [[1955]] vytvořil asi 16 kamenných soch. O rok později strávili Křížkovi léto v [[Bretaň|Bretani]], [[1957]] v [[Cheverny]] u [[Blois]] a v letech [[1960]] a [[1961]] v [[
V roce [[1962]] dospěl Křížek k názoru, že ve svém díle vyřešil všechny problémy, které ho zajímaly, a s uměleckou tvorbu skončil. Manželé se rozhodli žít na venkově. Finanční situace jim neumožňovala zakoupit domek. Křížkovi proto koupili pozemek v kraji [[Corrèze (departement)|Corréze]] nedaleko vesnice [[Goulles]] v místě jménem Le Bartheil. Křížek tam vlastnoručně postavil dřevěný domek a začal se živit včelařením, pěstováním zeleniny a chovem králíků. V roce [[1968]] ho zde navštívil [[Václav Boštík]]. V roce [[1972]] obdrželi Křížkovi od obce finanční příspěvek a zavedli si do domku elektřinu. Výstava, věnovaná roku [[1984]] činnosti [[Charles Estienne|Charlese Estienna]], byla poslední za Křížkova života, které se zúčastnil svými pracemi. Roku 1985 zemřel na [[infarkt]], pohřben je v [[Gordes]]. Vdova Jiřina Křížková domek i s pozemkem odkázala nadaci abbé Pierra, která jim roku [[1956]] pomohla vyřešit bytové problémy.<ref>Pravdová, A., ''Mně z toho nesmí zmizet člověk,'' s. 171</ref>
|