Magnus VI. Norský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 21 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q334673)
m tpo
Řádek 26:
==== Nový zákoník ====
[[Soubor:Md apr2004 4.jpg|thumb|250px|Kopie zákoníku Magnuse VI. Exemplář z období kolem roku [[1590]] uložený v norském královském archivu.]]
Přídomek ''Lagabøte'' znamená ''ten, kdo zlepšil zákony''. Magnus realizoval zásadní změny zákonů království. Na prvním místě provedl revizi starého místního práva a později vypracoval právo nové. Toto nové právo bylo schváleno [[thing]]em roku [[1274]] (státní právo), v roce [[1276]] byl učinenučiněn dodatek, právo městské; bylo aplikováno rovněž na [[Island]]u a na [[Faerské ostrovy|Faerských ostrovech]]. Existencí právního kodexu platného pro celou zemi se Norsko stalo v tomto směru nejpokročilejší zemí v Evropě, vyjma [[Kastilské království|Kastilského království]].
 
Zákoník krále Magnuse považoval [[zločin]] za újmu státu, nikoli jedince, a proto bylo právem státu zločince trestat, čímž byly současně vyloučeny osobní msty. Vzrostla moc krále, jenž se stal garantem spravedlnosti. Městské právo zaručovalo svobody měst. Specifická část národního práva ustavila legitimitu následníka krále jako nezbytnou podmínku a [[primogenitura|primogenituru]] jako prioritu v následnictví trůnu, v souladu se shodou, ke které dospěl král Haakon IV. s katolickou církví v době, kdy v Norsku panovalo nejednoznačné nástupnické právo. V roce [[1273]] Magnus udělil [[Erik II. Magnusson|Erikovi]], svému staršímu synovi (v té době pětiletému), titul [[princ]] a svému mladšímu synovi [[Haakon V.|Haakonovi]] titul [[vévoda]].
Řádek 37:
Magnus VI. pokračoval v politice svého otce zavádět v Norsku kulturu evropských panovnických dvorů. V roce [[1277]] nahradil staré severské [[titul]]y [[lendmann]] a [[skutilsvein]] evropskými tituly [[baron]] a [[rytíř]] (''riddar'') a současně udělil [[šlechta|šlechtě]] další privilegia. Magnus je také první norský král, který ke svému jménu připojil pořadové číslo a nazýval se tak ''Magnus VI.''
 
Bezprostředně po smrti svého otce dal pokyn islanskémuislandskému historikovi [[Sturla Þórðarson]]ovi napsat jeho [[biografie|biografii]], ''Ságu o Haakonu Håkonssonovi''. V roce [[1278]] nechal vydat svou vlastní [[sága|ságu]], čímž pověřil rovněž Sturlu. Sága o Magnusovi Zákonodárci je poslední z norských královských ság; bohužel se však dochoval jen nepatrný fragment.
 
Se zahraniční politikou, kterou Magnus zavedl, vznikl poprvé norský diplomatický aparát, s misemi do zahraničí a výměnou dopisů. [[Diplomacie]] vedla ke vzniku skupiny prominentních osobností (např. [[Lodin Lepp]]), které vysoce převyšovaly své okolí svým širokým vzděláním.