Zemské volby v Čechách 1883: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
článek založen
 
.doplněny výsledky, etnické poměry
Řádek 56:
}}</ref>
 
Ve volbách v etnicky českých obvodech jasně zvítězila staročeská strana, zatímco mladočeši získali jen 12 mandátů.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 370-371</ref> Obě tyto hlavní české politické strany ovšem svůj volební postup koordinovaly a kandidovaly ve shodě jako státoprávní klub. Ten navrhl 84 kandidátů, z nichž bylo zvoleno 83. Jedinou výjimkou byl obvod Sušice, Horažďovice v kurii venkovských obcí, ve kterém státoprávního kandidáta porazil klerikál [[Jan Duben]]. V pěti etnicky českých obvodech pak státoprávní klub nenavrhl oficiálního kandidáta a zvoleni zde byli nezávislí kandidáti svobodomyslného (mladočeského) ražení. Z hlediska etnické rivality mezi Čechy a Němci přinesly volby úspěch českým pozicím. V kurii venkovských obcí a měst a komor bylo zvoleno 89 Čechů (v předchozích volbách 85) a 62 Němců (předtím 66). Němci nadále disponovali slabou většinou v kurii měst (44:43 poslancům), ovšem v kurii venkovských obcí byla silná česká většina (49:30). České etnikum ovládlo všechny volební obvody v Praze, německý kandidát nicméně uhájil mandát v městské kurii v obvodu České Budějovice (byť početní rozdíl mezi českým a německým voličským táborem se zde od předchozích voleb snížil).<ref>{{Citace periodika
Ve volbách v etnicky českých obvodech jasně zvítězila staročeská strana, zatímco mladočeši získali jen 12 mandátů.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 370-371</ref> Ve velkostatkářské kurii získala většinu [[Strana konzervativního velkostatku]], která sdružovala šlechtu a velké pozemkové vlastníky odmítající centralistické pojetí rakouského státu. V kombinaci se staročeskými uspěchy tak měl zemský sněm poprvé od počátku 70. let 19. století federalistickou (nebo alespoň autonomistickou) většinu. V menšině se naopak ocitli německorakouští centralisté. Ti postupně přecházeli na defenzivní strategii, v roce 1884 neúspěšně navrhli administrativní rozdělení Čech podle etnické hranice a od roku 1886 zahájili pasivní rezistenci a po zbytek funkčního období se nezapojovali do činnosti sněmu.<ref name="dějinyvdatech"/><ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Volby do sněmu zemského
| periodikum = Národní listy
| odkaz na periodikum = Národní listy
| rok = 1883
| měsíc = červen
| ročník = 23
| číslo = 153
| strany = 1
| url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7311504&picp=&it=0&s=djvu&p_ind=1
| issn =
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Po volbách
| periodikum = Národní listy
| odkaz na periodikum = Národní listy
| rok = 1883
| měsíc = červenec
| ročník = 23
| číslo = 156
| strany = 2
| url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7311532&picp=&it=0&s=djvu
| issn =
}}</ref>
 
VeVýraznější volbáchpřesuny vpolitických etnickysil českýchproběhly obvodechve jasněvelkostatkářské zvítězila staročeská stranakurii, zatímco mladočeši získali jen 12 mandátů.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 370-371</ref> Ve velkostatkářské kuriikde získala většinu [[Strana konzervativního velkostatku]], která sdružovala šlechtu a velké pozemkové vlastníky odmítající centralistické pojetí rakouského státu. V kombinaci se staročeskými uspěchy tak měl zemský sněm poprvé od počátku 70. let 19. století federalistickou (nebo alespoň autonomistickou) většinu. V menšině se naopak ocitli německorakouštícentralisticky centralistéorientovaní čeští Němci. Ti postupně přecházeli na defenzivní strategii,; v roce 1884 neúspěšně navrhli administrativní rozdělení Čech podle etnické hranice a od roku 1886 zahájili pasivní rezistenci a po zbytek funkčního období se nezapojovali do činnosti sněmu.<ref name="dějinyvdatech"/><ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Československé dějiny v datech
| vydavatel = Svoboda