Podběl lékařský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 83.240.112.151 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je 193.165.76.194 |
|||
Řádek 19:
== Popis ==
Podběl je vytrvalá bylina s podzemním plazivým šupinatým oddenkem. Podzemní výběžky oddenku dosahují nezřídka délky přes 1 metr. Květonosná [[lodyha]] je 5 až 15 cm dlouhá, za plodu se protahuje až na 30 cm. Lodyha je přímá, tenká, porostlá šupinovitými listy a je zakončena jediným [[úbor]]em. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, uspořádané v přízemní růžici a vyvíjejí se zpravidla až po odkvětu. Čepel je okrouhlá, široce vejčitá až srdčitá, mělce dlanitě laločnatá a na okraji oddáleně zubatá. Listy jsou v mládí oboustranně bíle plstnaté, na líci později olysávající. Úbory jsou zlatožluté, v průměru 2-3 cm široké, složené ze středových trubkovitých květů a hojných okrajových jazykovitých květů s plochou [[ligula|ligulou]]. [[Plod]]em je válcovitá 3-5 mm dlouhá nažka s chmýrem. Podběl kvete od března do dubna, v horských oblastech až do srpna.
<ref name="kv7">{{Citace monografie
| příjmení = Slavík
| jméno = Bohumil (editor)
| odkaz na autora =
| titul = Květena České republiky 7
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2004
| isbn = 80-200-1161-7
| kapitola =
| strany =
| jazyk =
}}</ref>
== Rozšíření ==
Podběl lékařský je rozšířen v celé Evropě, v horách severní Afriky, v Asii jeho areál sahá přes Sibiř po Dálný východ a přes Kavkaz a Írán po Indii. Jako zavlečený druh se vyskytuje i v Severní Americe.<ref name="kv7"/>
== Taxonomie ==
Podběl lékařský je jediným druhem rodu podběl.
== Lidové názvy ==
lopušnice, koňské kopyto, májík, ubytmík, mateří líčko, líčko Panny Marie, babuška a babuše.
== Obsahové látky ==
Květy obsahují [[flavonoidy]], žlutá barviva [[xanthofyly]], dále [[sliz]], glykosidové [[hořčiny]], třísloviny a malé množství silice. V listech je obsažen především sliz, [[hořčiny]], [[třísloviny]], organické kyseliny, [[cholin]], cukry a polysacharid [[inulin]]. Z minerálních látek je významný především [[zinek]] a [[draslík]]. V listu i květu byl zjištěn obsah nežádoucích látek ze skupiny pyrolizidinových [[alkaloidy|alkaloidů]]. <ref name="janca4">{{Citace monografie
| příjmení = Janča
| jméno = Jiří
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Zentrich
| jméno2 = Josef
| autor2 =
| titul = Herbář léčivých rostlin 4. díl
| vydavatel = Eminent
| místo = Praha
| rok = 2008
| isbn = 978-80-7281-378-0
| kapitola =
| strany =
| jazyk =
}}</ref>
== Sběr a zpracování ==
Sbírá se [[květ]] a [[list]]. Žluté květy se sbírají v březnu a v dubnu. Suší se ve stínu na dobře větraných místech, v tenkých vrstvách. Zdravé a nepoškozené listy se sbírají od května do června. Suší se při teplotě do 40 °C. Lístky se mohou sušit i zavěšené.
== Využití ==
| |||