Kornština: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m tyypo |
||
Řádek 17:
}}
'''Kornština''' (kornsky {{Cizojazyčně|cor|''Kernowek'' či ''Kernewek''}}) je [[keltské jazyky|keltský]] [[britanské jazyky|britanský]] jazyk. V novověku téměř vymřela, v posledním století však dochází k jejímu pozvolnému znovuoživení. Kornštinou se stále více hovoří na území britského [[Cornwall]]u; ten byl znám v
Kornština sdílí více než 80 % slovní zásoby s [[bretonština|bretonštinou]] a 75 % s [[velština|velštinou]], přičemž s prvně jmenovaným jazykem sdílí nejvíce znaků.
Řádek 33:
Jak vidno, většina středokornských děl měla edukativní charakter a vznikla pro účely přiblížení [[Bible]] a ctnostného života světců obyčejným (tj. negramotným) lidem. Místy vzniků těchto děl byly hlavně cornwallské kláštery, jejichž násilným zánikem v polovině 16. století byla kornštině uštědřena tvrdá rána; zejména zničení aktivní ''Kollji Glasneth'' (Glasney College) v roce 1548 spolu se zákazem mnoha kornských tradic a obyčejů Tudorovci napáchalo mnoho škod. Koncem středokornského éry došlo k definitivnímu ústupu jazyka v jádru Cornwallu; po krvavě poraženém povstání Cornwallanů a úřední dominanci angličtiny v nové éře unifikace země za [[Tudorovci|Tudorovců]] zažil Cornwall sestup k poslední fázi vývoje tradiční kornštiny. Stopy odporu a nenávisti vůči anglifikaci Cornwallu lze nalézt v jasných náznacích v mnoha dílech vzniknuvších v té době.
Čtvrté údobí kornštiny (tj. '''pozdní kornština''') lze datovat přibližně od roku 1600 do pozdního 18. století; nicméně vzhledem k faktu, že tento jazyk nikdy úplně nevymizel lze mluvit o přechodné fázi mezi pozdní a moderní kornštinou mezi roky 1800 a 1900. Pozdní kornština je stádiem úpadku; jazykem se postupně přestávalo mluvit i v západní části Cornwallu. Odhady hovoří o 14 000 mluvčích v polovině 17. století a o pouhých 5 000 na konci toho samého století. Poslední mše v kornštině se celebrovaly přibližně v letech 1667/1678 patrně v Ludewanu, Lanndewynneku či Tewennoku na poloostrově Lizard jižně od města [[Helston]]. Ve stejné době se přestalo hovořit kornštinou na souostroví [[Scilly|Syllan]]. Nejzápadnější část pevninského Cornwallu přestala mluvit tímto jazykem kolem poloviny 18. století, jazyk sám ovšem zůstal u dílčích rodin ve sféře náboženské, u tradičních řemesel (např. v rybářství) či v počítání dále v používání až do 19. a počátku 20. století. Tato doba je také érou silného vystěhovalectví Cornwallanů do zámoří; někteří odhadují počet lidí v zámoří s místními kořeny na 5 milionů, tj. na desetinásobek dnešní celkové populace poloostrova. Je jisté, že vystěhovalectví silně poškodilo kornštinu podobně jako v [[Irsko|Irsku]] či [[Skotsko|Skotsku]]. Pozdní kornština začala silně přejímat slova, gramatické jevy a fonetiku z dominantní angličtiny. Děl psaných v pozdní kornštině je málo; Nicholas Boson napsal tři významné spisy, jmenovitě ''Nebbaz gerriau dro tho Carnoack'' (Několik slov o kornštině) vzniklé někdy mezi 1675–1708, dále ''Jowan Chy-an-Horth, py, An try foynt a skyans''(Jan Chyannorský neboli tři podstaty moudrosti, původ před rokem 1707) a ''Pokroky vévodkyně cornwallské''. Z roku 1778 se dochoval prostý dopis psaný rodilým mluvčím Wiliamem Bodinarem, zajímavý i popisem tehdejší situace kornštiny. Nejpozdnější známou památkou je píseň ''Krankův rým'' od Jana Daveyho (samý konec 19. století). Poslední osobou znající opravdu výborně kornštinu (a minimálně hovořící anglicky) byla známá Dolly Pentreath (zemřela 1777). O tomto údaji se vedou spekulace, protože hrstka rodilých mluvčích je známa i z mnohem
== Oživení ve 20. – 21. století – éra moderní kornštiny ==
|