Římská zahrada: Porovnání verzí

'''Římské zahrady''' byly zahrady jejichž architektonický způsob výsadby a technické metody údržby byly používány a rozvíjeny Římany. Římské zahrady se staly díky osobitému vkusu Římanů vrcholnými [[zahradnictví|zahradnickými]] díly své doby. V dobách kolem 1. století  n.l . Římané jasně odlišovali stylově, umístěním, skladbou a použitím zeleninové zahrady, užitkové sady, výsadby v okolí venkovských vil, rozsáhlé parky a malé městské zahrady. Nejvíce známé městské zahrady měly často pravidelný tvar a obvykle byly založeny jako pravidelné, [[geometrická zahrada|geometrické zahrady]]. V architektuře římských zahrad zjevně působily vlivy perské a řecké kultury. Využití zahrady jako součásti obydlí bylo ještě používanější než u Řeků. V zahradách se i spávalo. Uprostřed pravidelně členěného [[peristyl]]u stála [[kašna]] anebo [[fontána|vodotrysk]], cesty byly dlážděné, lemované květinovými záhony. Na pravidelný architektonický styl římské zahrady výrazně odkazují zahrady a zahradní styly v celé Evropě až do konce 18. století. Větší parky měly části podobné holandským a francouzským barokním zahradám, avšak v dalších částech jsou podle popisů zahrady nápadně podobné přírodně krajinářským parkům. V okrasných zahradách se obvykle nacházely ovocné dřeviny zcela výjimečně. Prakticky u každého obydlí byla zeleninová zahrada, za jejíž stav zodpovídala hospodyně. Při pěstování květin i zeleniny římanéŘímané například používali rychlení a oddalování kvetení a plodnosti, tak jak je tomu dnes.

Smysl pro nepravidelný styl je obyčejně přisuzován modernímu věku, avšak některé římské zahrady císaře Nera, například u Villa Adriana Tiburtina a Domus Aurea Nera, podle popisu od [[Suetonius|Suetonia]] musí být považován za prvním prototyp zahradního slohu, které dnes nazýváme anglické zahradnictví. Nero zemřel 68 n.l a jmenované zahrady lze tak datovat do 1.&nbsp;století &nbsp;n.&nbsp;l.<ref name=Loud group="L" />

[[Soubor:The Tusoulan villa Loudon.jpg|thumb|Románská Tusoulanská vila, 1. &nbsp;století &nbsp;n.&nbsp;l., popisovaná Pliniem starším. Nárys zahrady ukazuje podobnost s pravidelnými i přírodně krajinářskými prvky]]

Římská záliba v zahradách byla některými moderními architekty v 19.&nbsp;stol.&nbsp;n.&nbsp;l. označena jako zvrácená, pro jejich umělost. Římské zahrady však byly považované za scény umění, a vytvořené právě jako pravidelné a umělé, je zjevné, že vlastníci projevovali cit pro přírodní scenérii. Ale tam, kde všude kolem je příroda, umělé scény a dokonce ty nejvíce pravidelné a formální potěší. To může být v souladu s oprávněnou zálibou jejich novoty a kontrastu, tvrdí John Claudius Loudon. Jestliže veškerá starověká Itálie byla pokryta roztroušenými lesy, starověcí Římané obdivovali přírodní scenérii s ohromným nadšením, jako moderní. To je evidentní ze spisů jejich vynikajících básníků a filozofů.<ref name=Loud group="L" />

Plinyova Tusoulanská vila (nyní [[Frascati]]), byla situována v přírodní scenérii Apenin, jejíž velebné vrcholy byly, korunovány dubovými lesy. Plinyův popis tohoto útočiště ukazuje, co bylo vážené jako dobrý vkus v zahradách velmi uznávaného římského šlechtice a filozofa, ke konci prvního století, pod vládou císaře [[Traján]]a. Zahrada byla tři až čtyři [[akr]]y velká (1 &nbsp;akr &nbsp;= 4 &nbsp;046,873 &nbsp;m²). Hlavní cesta začíná v krytém sloupoví, nebo na terase. Blízké okolí domu pokrývá trávník a jsou zde jako ozdoby postavy zvířat ze zimostrázu. V jiné části domu, byl malý prostor země, zastíněný čtyřmi platany s fontánou ve středu, která, proudem vody přetékajícím z mramorového bazénu, zalévá stromy a zeleň pod nimi. Na opačné části byly vysazeny stromy ve tvaru arény. Tvořil ji zimostráz a [[platan]]y, střídavě zasazeny, a spojeny společně [[břečťan]]em. Za nimi byly umístěny vavříny a konce polokruhové arény byly vytvořeny cypřiši. Vnitřní chodníky byly lemovány růžovými keři v točitém směru. Zimostrázy byly k ohromného uspokojení majitele ostříhány do různorodosti tvarů a písmen, asi vyjadřující jméno pána, tu a tam byly umístěny malé obelisky, smíšené s ovocnými dřevinami.Na další cestě, zdobené stříhanými stromy, podobně jak bylo výše popisováno, byl jakýsi výklenek z bílého mramoru zastíněného vinnou révou a podepřený pilířem z mramoru. Bylo zde odpočívadlo, v jehož zákoutí vytékalo několik proudů vody, jenž se jevily jako kdyby byly vytlačený váhou toho kdo spočívala na sedadle. Voda se znovu vracela v bazénu takže se zdálo vždy plné bez přetékání. Nacházela se zde fontána, tryskající vodu do značné výše. Kolem cestiček byly roztroušené sedadla mramoru, blízko každé z nich byly malé fontány a malými praménky byla voda uměle vedena mezi chodníky, jenž sloužily k pobavení ucha jejich mumláním a k zalévání zahrady.<ref name=Loud group="L" />

Vědecké sbírky rostlin, nebo botanické zahrady byly Římanům neznámé. Nevytvořili také žádné pravidelné pojmenování pro druhy zeleniny. Plinius píše, že Anthony Castor, jeden z prvních lékařů v Římě shromáždil řadu léčivých rostlin ve své zahradě. Ale tyto zde byly, nejspíše, za účelem jeho profese. Asi 200 a 300 rostlin bylo zmíněno v Plinyově historii, jako používaných v zemědělství, zahradách, lékařství , aranžování, nebo k dalším účelům. Zdá se, že jsou to všechno druhy, které byly známy nebo měla jména všeobecně užívané. Terminus Hortus v zákonech Decemviri, o kterých se předpokládá, že jsou tak staré jako instituce Římanů jako národa, je používá jen výraz zahrada, ale později byla zelinářská zahrada charakteristická názvem ''Hortus Pinguis''. Plinius tvrdí, že hospodář nazývá zelinářskou zahradu druhým moučníkem, nebo plátem slaniny, která je vždy připravena k nakrojení, nebo salát, který je snadno uvařit a jenž je lehký k trávení. Označena musí být jako špatná, ta hospodyně (zahrada je její povinnost) v domě kde zahrada byla v špatném pořádku. Nejdůležitější plodiny přinesli podle Hirschfielda (Theorie des Jardins, sv. i. p.27.) a Sickler (Geschichte, 1 Pand.) Itálii Římané. Fíky ze Sýrie, citroníky z Médie, broskve z Persie, granátové jablko z Afriky, meruňky z Epirusu, jablka, hrušky, a švestky z Arménie a třešně z Pontu. Zahrady, které se staly nerozumně nazdobenými mnoha cizokrajnými druhy ovoce pěstovaného Římany, popisuje Plinus. S výjimkou pomerančů, ananasu, angreštu, rybízu, a malin, zahrnuje ovoce pěstvané Římany téměř všechno ovoce, které bylo do poloviny 20. &nbsp;století v Evropě pěstováno.<ref name=Loud group="L" />

Zahradničení Římanů bylo zcela založeno na zkušenosti. Bylo praktikováno se všemi pověrčivými rituály diktovanými náboženstvím, založenými na [[Polyteismus| mnohobožství]]. <ref group=P>Podobné rituály tak jak je známé na počátku prvního století, avšak založené na křesťanském monoteismu u zemědělců, zbožné motlitby, rituály žehnání polních plodin, však Loudon popisuje i v 18.stol&nbsp;století v Itálii.</ref> Téměř každá zahradnická operace měla svého boha, který byl vyvoláván nebo usmířován při všech příležitostech. Zemědělských bohů u starých Římanů bylo nejméně dvacet. Zbožňovaná [[Venuše (mytologie)|Venuše]] jako protektorka zahrady tak nabízí svoji přímluvu bohyni čerstvé vody, kterou je [[Lympha]], protože pěstování v suché půdě je bídné. Římané sledovali [[Měsíční fáze|měsíční cyklus]] a také šťastné a nešťastné dny, podle popisu od [[Hésiodos|Hesioda]].<ref group=P>Naučná báseň Práce a dni, jejíž součástí je sbírka praktických rad pro rolníky, uspořádaná podle kalendáře: kdy se co a jak má dělat.</ref> V některých dnech bylo tak podle Římanů vhodné provádět úkony na polích, když Měsíc dorůstá . Jiné lze dobře provádět pouze když Měsíc ubývá, například kosení obilí. „''Sleduji tyto věci,''“ říká Agrasius, (jeden z padesáti autorů kteří psali o hospodářství, ale jehož spisy jsou nyní ztraceny) „''nejen při stříhání mých ovcí, ale při stříhání mých vlasů, protože bych se mohl stát holohlavým, pokud bych tak nečinil, když Měsíc ubývá (pokud by si stříhal vlasy jindy).''“ Náboženství a magie také sloužila při pomoci zemědělcům. Lucius Junius Moderatus Columella říká, že zemědělci jsou více zbožní než je běžné. Když vysejí [[tuřín]]y, vždy se modlí, aby rostly. Pokud na tuříny útočí housenky, je nejlépe, jak potvrzuje [[Démokritos]], aby žena která muže doprovází, rozpustila své vlasy, a bosonohá, třikrát okolo každého záhonu procházela, zabíjejíce housenky. Ženy však mohly zřídkakdy vstoupit tam, kde byly vysázeny okurky, nebo tykve, protože by tyto obvykle zelené věci mohly umdlévat, pokud by je ženy kontrolovaly v jejich růstu a zacházely s nimi.<ref name=Loud group="L" />

Žádný římský autor nepíše výlučně o zahradničení, ale touto oblastí se více nebo méně, zabývá Kato, Varro, Virgil, Plinius a Columella. Pliniova Naturalis historia byla napsána v prvním století našeho letopočtu. Plinius se narodil blízko Říma a žil především u dvora. Některé z 37 svazků (20-2620–26) zahrnují hlavně tématiku hospodářství, zahradnictví, [[dendrologie]] a léčivých rostlin. Venkovská ekonomika od Columella je shrnuta ve dvanácti knihách, z nichž jedenáctá je o zahradnictví a je veršovaná.<ref name=Loud group="L" />

| datum aktualizace = 4.10.2009-10-4

| datum přístupu =4.10. 2009-10-4

| vydavatel = archiweb.cz 1997-20051997–2005 Jan Kratochvíl

Častým prvkem v stavbách budovaných Římany jsou oltáře a zpodobnění božstev. Stejně tak v zahradách se všude nalézaly sochy a malby božstev, například v zahradě římské vily ve Francii ([[Montmaurin]]) z 1. &nbsp;století &nbsp;n.&nbsp;l. popisované jako galsko -římská Montmaurinská vila jsou popisovány sochy [[Artemis]] a [[Adonis]]e.<ref>[http://books.google.cz/books?id=gBid9AzRFa0C&pg=PA208&lpg=PA208&dq=villa+urbana,+garden&source=bl&ots=px0LBiCgSz&sig=61AWd_1d5KIS4SKUQIQm7YnAfMw&hl=cs&ei=uD1mTr6SG4Xt-gaUsuH9CQ&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=9&ved=0CHQQ6AEwCA#v=onepage&q=villa%20urbana%2C%20garden&f=false Dumbarton oaks colloquium on the history of garden architecture -– Knihy Google]</ref>

Významným dílem byl soubor zahrad v okolí sídla [[Hadrianus|císaře Hadriana]]. Okolí [[Hadrianova vila|Hadrianovy vily]] poblíž Říma se svými letohrádky, partery, živými ploty a pergolami předchází o tisíc pět set kompozici nejbohatších barokních zahrad. Náročnou sadovou úpravou se vyznačovalo tzv. [[portici]] -– mohutné sloupové ochozy se zahradou a bazénem uprostřed. [[Vitrivius]] ve svých deseti knihách o architektuře -– "Deset knih o architektuře" (De architectura libri decem -– 1.&nbsp;století př.&nbsp;n.&nbsp;l.) hovoří i o vybavení této zahrady.

[[Soubor:Sallustiano - Horti sallustiani 1857st.JPG|thumb|Sallustiano -– Horti sallustiani ]]

[[Hadriánova vila]] je císařská rezidence u Tivoli. Je na Seznamu [[UNESCO]] od roku 1999. Byla postavena v letech 118–133 n. l. [[Peristyl]] (nádvoří) lemované sloupořadím je zdobeno květinovými [[záhon]]y a [[fontána]]mi. Chodníky zdobí geometrické tvary – čtverce, trojúhelníky, kosočtverce. K dekoraci nádvoří je použit [[mramor]] a [[slonovina]].Na stěnách jsou místy viditelné lovecké scény. V areálu vily se nachází vodní divadlo -– nádrž s ostrůvkem, velká nádrž s výklenky pro sochy, obklopená sloupořadím. Součástí vily bylo [[nympheum]] -– venkovní obytné prostory se zahradou, vyzdobené vodotrysky a nádobami s květinami.

| datum aktualizace =4.10.2009-10-4

| datum přístupu =4.10.2009-10-4