Němý film: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m drobnost, interní odkazy |
m interní odkazy, upřesnění |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Safetylast-1.jpg||thumb|right|220px|Harold Lloyd ve filmu [[O patro výš]] z roku 1923.]]
Výrazem '''němý film''' se označují [[film]]y, které neměly žádnou synchronizovanou [[zvuk]]ovou stopu, byly „němé“, tedy zejména bez [[Řeč|mluvených]] [[dialog]]ů, byly ale i bez doprovodných ruchů, postrádaly [[Filmová hudba|filmovou hudbu]] či filmový [[zpěv]]
Jako předělový snímek mezi němou a [[Zvukový film|zvukovou]] érou kinematografie se tradičně označuje film ''[[Jazzový zpěvák]]'', který měl premiéru v roce 1927 a zaznamenal značný finanční úspěch. Většina filmu byla natočena jako němá, obsahuje pouze několik málo mluvených a zpívaných pasáží, čímž se obecně vyznačují i následující nejranější [[Zvukový film|zvukové filmy]]. Během dekády se potom celosvětově přestalo s výrobou němých filmů jako hlavního kinematografického produktu.
Řádek 16:
[[Repertoár]] pro rané němé filmy byl jednak improvizovaný a jednak sestávající z [[Klasická hudba|klasické hudby]]. Když začaly být běžné dlouhé filmy, tak býval hudební doprovod určený a vybraný předem. V roce [[1915]] napsal skladatel Joseph Carl Breil původní hudbu k filmu [[D. W. Griffith]]a ''[[Zrození národa]]'' a následně začalo být relativně běžné, že pro ty největší filmové trháky byla doprovodná hudba originální. Nicméně originální hudba byla pro film psána již dříve, například v roce [[1908]] od [[Camille Saint-Saëns]]a ke klasickému filmu ''d´Art'' [[Zavraždění vévody Guiese]], či skladatele [[Michail Michajlovič Ippolitov-Ivanov|Michaila Ippolitov-Ivanova]] k prvnímu ruskému filmu ''[[Stěnka Razin (film)|Stěnka Razin]]'' z téhož roku.
Během vrcholného období němé éry byl [[filmový průmysl]] největším zdrojem zaměstnanosti pro instrumentální [[Hudebník|muzikanty]], hlavně pro pianisty, rozšíření zvukového filmu potom znamenalo, že mnoho těchto muzikantů přišlo o práci. Období zavádění zvuku do kinematografie se navíc časově krylo s [[Velká hospodářská krize|Velkou hospodářskou krizí]] na počátku 30. let.
V některých zemích se přinášel zvuk do filmu i jinými způsoby než instrumentální hudbou. Rané zpívající filmy v Brazílii například využívaly [[zpěvák]]y, kteří zpívali za plátnem. V Japonsku měly filmy nejen živou hudbu, ale také benshi, umělecké vypravěče, kteří poskytovali komentáře k filmům, případně obstarávaly dialogy postav. Benshi se stali ústředním elementem [[Japonská kinematografie|japonského filmu]] a jejich popularita byla jednou z příčin, proč se němý film v Japonsku udržel až do 30. let.
Řádek 26:
[[Soubor:Lillian_Gish-edit1.jpg||thumb|right|220px|Lillian Gish byla jednou z největších hvězd němého filmu, proslavila se zejména spoluprací s režisérem D. W. Griffithem.]]
Specifický typ [[herectví]] v němém filmu, zvláště toho raného, kdy herci zdůrazňovali řeč těla a výrazy tváře, sloužil tomu, aby diváci lépe chápali to, co [[Filmová postava|postava]] pociťovala či konala na plátně. V některých případech byl tento způsob herectví zvykem herců přešlých z [[Divadlo|divadla]]. Převládající přítomnost divadelních herců ve filmu byla mimo jiné příčinou k výroku amerického režiséra Marshalla Neilana z roku 1917: ''„Čím dříve herci přešlí z divadla odejdou, tím lépe pro film.“''
Specifické médium filmu však začalo postupně ovlivňovat herecký styl, který se stal střídmějším a zaměřeným spíše na jemné nuance ve výrazu tváře. Herečky jako [[Mary Pickfordová|Mary Pickford]] či [[Greta Garbo]] ve většině jejich hereckých kreací měli zdrženlivý herecký styl a více přirozené herectví.
Řádek 34:
== Materiál filmového pásu ==
Celá éra němého filmu se potýkala z prudce hořlavou [[Nitrocelulóza|nitrocelulózovou]] podložkou filmového pásu. [[Promítací stroj]]e byly opatřeny uzavřenými bubny pro cívky [[Filmová kopie|filmových kopií]], aby se zabránilo přístupu vzduchu a rozšíření požáru. [[Oheň|Vzplanutí]] filmu v promítací kabině v té době nebylo žádnou výjimkou, zpočátku často docházelo k [[požár]]ům. [[Voda]] nitrocelulózu neuhasila, u každého promítacího stroje byly umístěny nádoby s pískem, na udušení ohně. Nejrozšířenějším formátem němé éry byl klasický 35 mm film.
== Projekční rychlost ==
Předtím, než došlo ke standardizaci projekční rychlosti na 24 okének za vteřinu (frames per second - fps) pro zvukový film mezi roky 1926 a 1930, byly němé filmy
▲Předtím, než došlo ke standardizaci projekční rychlosti na 24 okének za vteřinu (frames per second - fps) pro zvukový film mezi roky 1926 a 1930, němé filmy byly natáčeny různou rychlostí mezi 12 a 26 fps. Běžná projekční rychlost němého filmu byla potom 16 fps, která postačovala pro vyvolání iluze pohybu na plátně. Důvodem pro zvýšení projekční rychlosti v pozdních 20. letech bylo nejenom zvýšení kvality iluze pohybu, ale hlavně nutnost zvýšit rychlost posunu filmu na zvukovém snímači. Při rychlosti 16 fps nebyl dosažen požadovaný kmitočet a kvalita zvuku.
Bez pečlivého promítání v jejich zamýšlené rychlosti mohou být němé filmy nepřirozeně rychlé. Nicméně, některé filmy či pouze jednotlivé scény byly záměrně natáčeny nižší rychlostí, aby při promítání byla akce rychlejší - obzvláště se tak dělo u komedií a akčních filmů. Klasickým příkladem tohoto "zrychlovacího" jevu jsou například [[Charlie Chaplin|Chaplinovy]] grotesky z 10. let.
| |||