Amedeo Molnár: Porovnání verzí

Roku [[1947]] se stal asistentem na Husově teologické fakultě v Praze a v březnu [[1948]] zde obhájil doktorskou práci o [[Lukáš Pražský|Lukáši Pražském]]. V květnu téhož roku získal i doktorát univerzity ve Štrasburku (o druhé generaci Jednoty bratrské). Roku [[1949]] se [[Habilitace|habilitoval]] na Husově fakultě pro obor [[Dějiny církve|církevních dějin]] (Boleslavští bratři) a – po rozdělení bohosloveckých fakult na husitskou a evangelickou – v roce [[1950]] se stal docentem historické symboliky na [[Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Komenského evangelické bohoslovecké fakultě]]. Tehdy se oženil s bohoslovkou Marií, rozenou Harantovou, která od roku [[1952]] působila jako vikářka, resp. farářka Českobratrské církve evangelické na sborech [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 1 - Nové Město|Praha-Kliment]], [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 9 - Horní Počernice|Horní Počernice]] a [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Kladně|Kladno]]). V roce [[1964]] se jim narodila dcera Marie.

 

[[Řím]]ě. V letech [[1982]]-[[1990]] pak vyučoval církevní dějiny a dějiny [[dogma]]tu paralelně dokonce i na [[Husova československá bohoslovecká fakulta|Husově československé bohoslovecké fakultě]] v Praze.