Nico: Porovnání verzí

Hrála v&nbsp;celkem osmi Warholových nebo Morriseyových experimentálních filmech. V&nbsp;roce 1966 to byl přibližně tříapůlhodinovýtřiapůlhodinový film ''[[Chelsea Girls]]'', kde si mimo ni zahrál také Ari.<ref name=Witts196>Witts, s. 196</ref> Film trval sedm hodin, ale jelikož byl promítán na dvě plátka, jeho délka se zkrátila na polovinu.<ref name=Witts197>Witts, s. 197</ref> V&nbsp;roce 1967 hrála ve filmu ''[[Four Stars (film)|****]]'' (nebo také ''Four Stars''). Celý film trval pětadvacet hodin a je rozdělen do několika částí.<ref name="unterberger174">Unterberger, s. 174</ref> Jednou z&nbsp;jeho částí byl například i&nbsp;''Imitation of Christ'', který byl promítán i&nbsp;samostatně.<ref name="unterberger174" /> Ve stejném roce recitovala mimo záběr báseň ve filmu ''Sunset''.<ref name="unterberger175">Unterberger, s. 175</ref>

Od května do července 1970 Nico nahrávala své třetí album nazvané ''[[Desertshore]]''. Dělo se tak v&nbsp;newyorském studiu [[Vanguard Studios]] a o&nbsp;produkci se staral [[Joe Boyd]] spolu s&nbsp;Calem. Cale je opět jediným hudebníkem, který na albu hraje a sám tedy odstaráváobstarává všechny nástroje mimo harmonia. Je rovněž aranžérem všech skladeb a ve skladbě „My Only Child“ zpívá doprovodné vokály.<ref name="unterberger281">Unterberger, s. 281</ref> Doprovodné vokály zde zpívá rovněž [[Adam Miller]]<ref name="unterberger281" />{{#tag:ref|Miller zpíval i v písni „The Soul of Patrick Lee“ na Caleově albu ''[[Church of Anthrax]]''.<ref name="unterberger281" />|group=p}} a v&nbsp;písni „Le Petit Chevalier“ zpívá syn Nico jménem Ari. První z&nbsp;osmi písní je „Janitor of Lunacy“, kterou Nico napsala pro Briana Jonese,<ref name=Witts300>Witts, s. 300</ref> který v&nbsp;červenci 1969 zemřel. Na druhém místě je „The Falconer“, kterou Nico napsala poté, co byl Andy Warhol v&nbsp;červnu 1968 postřelen.<ref name=Witts259>Witts, s. 259</ref> Nico původně plánovala, že tuto píseň nikde nevydá.<ref name=Witts259 /> Tento názor však později změnila a vydala ji na svém třetím albu a v&nbsp;roce 1972 byla použita ve filmu ''[[La Cicatrice intérieure]]''. Album vyšlo v&nbsp;prosinci 1970 u&nbsp;vydavatelství [[Reprise Records]] a opět jde o&nbsp;její jediné album, které tato společnost vydala. Ještě před vydáním alba Nico odehrála krátké turné po Evropě se zastávkami v&nbsp;Amsterdamu, Paříži, Londýně a několika dalších městech.<ref name=Witts302>Witts, s. 302</ref>

Během roku 1973 Nico v&nbsp;londýnském studiu [[Sound Techniques]] nahrála své další album. Krom Calea, který album produkuje a hraje zde na více než deset nástrojů, se na něm podílel i&nbsp;hráč na syntezátory [[Brian Eno]] a kytarista [[Phil Manzanera]], oba ze skupiny [[Roxy Music]].<ref name=Witts329>Witts, s. 329</ref> Ty ještě doplnili dvě dcery zvukového inženýra [[John Wood (producent)|Johna Wooda]], které zpívaly doprovodné vokály. Album vyšlo v&nbsp;roce 1974 u&nbsp;vydavatelství [[Island Records]], což Nico umožnil Cale, který s&nbsp;vydavatelstvím měl také smlouvu.<ref name=Witts327>Witts, s. 327</ref> Album dostalo název ''[[The End...|The End…]]'' a opět jde o&nbsp;její jedinou desku, vydanou u&nbsp;tohoto vydavatelství. Svůj název dostalo podle písně „[[The End (The Doors)|The End]]“,<ref name=Witts327 /> která je na albu sedmá v&nbsp;pořadí, jejíž původní verzi nahrála skupina [[The Doors]] v&nbsp;roce 1966. Sama Nico napsala šest skladeb z&nbsp;celkových osmi; poslední skladbou na albu je interpretace [[Německá hymna|Německé hymny]], kterou složili [[August Heinrich Hoffmann von Fallersleben|Hoffmann von Fallersleben]] a [[Joseph Haydn]]. Svou verzi písně „The End“ věnovala Jimu Morrisonovi, který roku 1971 zemřel a skladba „We've Got the Gold“ byla napsána na počet teroristy [[Andreas Baader|Andrease Baadera]].<ref name=Witts328>Witts, s. 328</ref> První černovýčervnový den roku 1974 spolu Cale a Nico doplněni ještě o&nbsp;Briana Eno a [[Kevin Ayers|Kevina Ayerse]] odehráli společný koncert v&nbsp;londýnské [[Rainbow Hall]].<ref name=Witts332>Witts, s. 332</ref><ref name="unterberger329">Unterberger, s. 329</ref> Záznam z&nbsp;koncertu později 28.&nbsp;června 1974 vyšel pod názvem ''[[June 1, 1974]]''. Nico zde byla zastoupena pouze jednou skladbou („The End“), i&nbsp;když při koncertě hrála i&nbsp;„Janitor of Lunacy“ a „Deutschland Über Alles“. Ve stejném roce zpívala v&nbsp;písni „Irreversible Neural Damage“ na Ayersově albu ''[[The Confessions of Dr. Dream and Other Stories]]''.<ref name=Witts333>Witts, s. 333</ref> Poté se kvůli neshodám při nahrávání rozhodla, že už nikdy na žádném albu jiného interpreta zpívat nebude.<ref name=Witts333 />

}}</ref> Dne 24.&nbsp;března 1988 vystupoval Cale v&nbsp;Bruselu a Nico se k&nbsp;němu v&nbsp;písni „Child's Christmas in Wales“ přopojilapřipojila.<ref>{{Citace elektronické monografie