Wikipedie

Nico: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Radiosaltbird (diskuse | příspěvky)
111 476 editací
celkové přepracování
m typos a gramatika, stylistika, min. časy, opakované slovo, čárka
Řádek 51:
| strany = 9
| poznámky = dále jen „Unterberger“
}}</ref> – [[18. červenec|18.&nbsp;července]] [[1988]] [[Ibiza]], [[Španělsko]]<ref name=musicianguide />) byla německá [[Hudebník|hudebnice]], [[Zpěvák|zpěvačka]], [[Herec|herečka]], [[modelka]] a [[hudební skladatel]]ka. Nejprve byla fotomodelkou a krátce poté se přestěhovala do [[Francie]]. Díky modelingu se dostala do dalších evropských zemíchzemí, například do [[Švýcarsko|Švýcarska]], [[Španělsko|Španělska]] a [[Rakousko|Rakouska]].<ref name=Witts79>{{Citace monografie
| příjmení = Witts
| jméno = Richard
Řádek 64:
}}</ref> Ze všech míst si Nico nejvíce oblíbila ostrov Ibiza, který často navštěvovala po většinu svého pozdějšího života a kde také zemřela. Na přelomu padesátých a šedesátých let se Nico začala angažovat i&nbsp;ve filmech. První větší rolí pro ni byla role Nico Otzak ve filmu ''[[Sladký život]]'' italského režiséra [[Federico Fellini|Federica Felliniho]].<ref name=Witts87>Witts, s. 87</ref> Filmu se věnovala až do konce sedmdesátých let, mezitím hrála v&nbsp;šedesátých letech v&nbsp;několika filmech [[Andy Warhol|Andyho Warhola]] a během sedmdesátých pak v&nbsp;různých filmech francouzského režiséra [[Philippe Garrel]]a.
 
Ačkoliv Nico již počátkem šedesátých let chodila na hodiny zpěvu,<ref name=Witts104>Witts, s. 104</ref> až do roku 1965 se tomu nevěnovala. V&nbsp;roce 1965 natočila v&nbsp;Anglii za pomoci [[Andrew Loog Oldham]]a, který mylbyl manažerem skupiny [[The Rolling Stones]], svůj první singl. Později, když se přestěhovala do New Yorku, ji Andy Warhol představil skupině [[The Velvet Underground]], které dělal manažera, a začalaNico s&nbsp;nimi začala zpívat.<ref name=Witts166>Witts, s. 166</ref> Jejich spolupráce vyvrcholila v&nbsp;albumalbu ''[[The Velvet Underground & Nico]]'', na kterém Nico zpívá hlavní vokály ve třech z&nbsp;celkových jedenácti písní. Album vyšlo v&nbsp;březnu 1967 a ve stejný rok Nico vydala své první sólové album nazvané ''[[Chelsea Girl (album)|Chelsea Girl]]''. V&nbsp;následujících letech vydala pět dalších alb. Na prvních třech z&nbsp;nich a znovu na posledním ji doprovázel bývalý člen The Velvet Underground, multiinstrumentalista [[John Cale]], který tři z&nbsp;nich produkoval a na čtyřech hrál na různé nástroje. Jediným albem, na kterém se Cale nijak nepodílel, bylo ''[[Drama of Exile]]'' z&nbsp;roku 1981.
 
Zemřela v&nbsp;červenci 1988 na&nbsp;následky zranění při nehodě na [[Jízdní kolo|kole]].<ref name=infoplease>{{Citace elektronické monografie
Řádek 77:
'''Nico''' se narodila jako '''Christa Päffgen''' dne [[16. říjen|16.&nbsp;října]] [[1938]] v&nbsp;[[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]].<ref name="unterberger9" /><ref name=Witts22>Witts, s. 22</ref> Jejím otcem byl Wilhelm Päffgen a matka se jmenovala Grete (přesněji Margarete).<ref name=Witts22 /> Žila s&nbsp;matkou, otec bojoval ve válce a v&nbsp;roce 1942 zahynul.<ref name=Witts24>Witts, s. 24</ref> Její matka pocházela z&nbsp;osmi dětí,<ref name=Witts26>Witts, s. 26</ref> největší roli v&nbsp;příběhu Nico odehrála matčina sestra Helma. Když Nico byly tři roky, odjela s&nbsp;matkou za prarodiči na místo poblíž [[Berlín]]a.<ref name=Witts25>Witts, s. 25</ref> V&nbsp;roce 1944 začala chodit do školy,<ref name=Witts34>Witts, s. 34</ref> kterou v&nbsp;roce 1952 ukončila.<ref name=Witts56>Witts, s. 56</ref> Její rodina na tom nebyla moc finančně dobře a Christa tedy musela začít pracovat v&nbsp;obchodě.<ref name=Witts57>Witts, s. 57</ref> U&nbsp;této práce však vydržela pouhý jeden den. Práci vykonávat nechtěla a dělala všechno proto, aby skončila. Když podávala z&nbsp;žebříku krabice s&nbsp;oblečením, několik jich upustila a následně byla vyhozena.<ref name=Witts57 />
 
Poté začala čekání u&nbsp;obchodu [[Kaufhaus des Westens]] (KaDeWe) s&nbsp;tím, že si jí někdo všimne a ona se stane slavnou.<ref name="unterberger9" /><ref name=Witts58>Witts, s. 58</ref> V&nbsp;obchodu měl svůj salón i&nbsp;módní návrhář [[Heinz Oestergaard]].<ref name=Witts58 /> Jeden z&nbsp;jeho zaměstnanců si Christy před obchodem všiml a začalaNico s&nbsp;ním začala spolupracovat.<ref name=Witts59>Witts, s. 59</ref> Zde se seznámila s&nbsp;fotografem [[Herbert Tobias|Herbertem Tobiasem]].<ref name=Witts60>Witts, s. 60</ref><ref group="p">V&nbsp;knize WITTS, Richard. Nico: Život a lži jedné legendy je uvedeno, že byl v&nbsp;té době dvacetiletý. Narodil se však již v&nbsp;roce 1924 a v&nbsp;té době už mu bylo kolem třiceti.</ref> Její fotografie byly použity v&nbsp;několika časopisech.<ref name=Witts60 />
 
=== Odchod z&nbsp;Německa (1955−1965) ===
Tobias doporučil, aby si zkrátila jméno. Místo Christa Päffgen tedy začala tedy používat jméno Nico, podle režiséra [[Nico Papatakis]]e.<ref name="unterberger9" /><ref name=Witts68>Witts, s. 68</ref> Ve svých sedmnácti letech odjela do Paříže, kde jijí Tobias sehnal smlouvu s&nbsp;časopisem ''Elle'' a fotografem [[Willy Maywald]]em.<ref name=Witts63>Witts, s. 63</ref> Po většinu času zde pracovala jako [[fotomodelka]], ale rovněž předváděla různé voňavky a mýdla.<ref name=Witts75>Witts, s. 75</ref> Mimo fotografování ve studiích pracovala i&nbsp;v&nbsp;přírodě, ve Švýcarsku, Španělsku, Rakousku i&nbsp;na Ibize.<ref name=Witts79 /> Právě Ibizu si Nico oblíbila a až do konce svého života ji ráda navštěvovala.<ref name=Witts79 /> Na Ibizu se v&nbsp;té době za Nico přestěhovala i&nbsp;její matka.<ref name=Witts84>Witts, s. 84</ref>
 
Poté, co se objevila v&nbsp;několika televizních reklamách, obdržela v&nbsp;roce 1958 malou roli ve filmu ''[[Gardový seržant]]'' režiséra [[Alberto Lattuada|Alberta Lattuada]]. V&nbsp;následujícím roce pak další menší roli ve filmu ''[[For the First Time]]'' režiséra [[Rudolph Maté|Rudolpha Maté]]. Její první významnější rolí byl film ''[[Sladký život]]'' italského režiséra [[Federico Fellini|Federica Felliniho]].<ref name=Witts87 />
Řádek 104:
Později v&nbsp;roce 1965 ji [[Brian Jones]], kytarista Rolling Stones, vzal za pop artovým umělcem [[Andy Warhol]]em do jeho uměleckého ateliéru [[The Factory]].<ref name=Witts161>Witts, s. 161</ref> Hned první den zde natočila svůj první [[screentest]] a následně ji Warhol obsadil do svého filmu ''The Closet'', ve kterém byla spolu s&nbsp;[[Randy Borcheidt|Randym Borcheidtem]] zavřená ve skříni po celý sedmdesát minut trvající film.<ref name=Witts162>Witts, s. 162</ref> Po její období s&nbsp;Warholem pak natočila celkem deset dalších screen testů.<ref name="unterberger126">Unterberger, s. 126</ref> Přibližně ve stejné době Warhol a jeho blízký spolupracovník [[Paul Morrissey]] do Factory přivedli rockovou skupinu [[The Velvet Underground]] a protože se jim nezamlouval hlas jejího zpěváka [[Lou Reed]]a, Morrisseye napadlo, aby se k&nbsp;nim Nico přidala jako zpěvačka.<ref name=Witts166 /> Mimo zpěvu Nico občas hrála na [[tamburína|tamburínu]].<ref name=Witts181>Witts, s. 181</ref>{{#tag:ref|John Cale o tom řekl: ''„Nemohli jsme pro ni vybrat horší nástroj. Její smysl pro rytmus byl … unikátní.“''<ref name=Witts181 />|group=p}} Reedovi se přibrání zpěvačky do kapely nezamlouvalo, ale nakonec to unesl. Také byl proti tomu, aby se zpěvačka stala členkou skupiny; proto bylo později na plakátech uváděno „The Velvet Underground & Nico“.<ref name=Witts166 /> V&nbsp;druhé polovině ledna 1966 byla natočena zkouška skupiny ve Factory, později promítaná jako film s&nbsp;názvem ''[[The Velvet Underground and Nico: A Symphony of Sound|The Velvet Underground & Nico: A&nbsp;Symphony of Sound]]''. Ve filmu se objevil i&nbsp;tříletý syn Ari.<ref name="unterberger75">Unterberger, s. 75</ref>
 
Počátkem dubna 1966 se The VelverVelvet Underground s&nbsp;Nico stali součástí Warholovy nové show s&nbsp;názvem [[Exploding Plastic Inevitable]] (EPI).<ref name="unterberger82">Unterberger, s. 82</ref> Po celý duben s&nbsp;EPI vystupovali v&nbsp;klubu [[The Dom]] a při jejich koncertu jsoubyly v&nbsp;pozadí promítány filmy ''Sleep'', ''Kiss'', ''Emperor'', ''Blow Job'', ''Vinyl'' a ''Couch''.<ref name="unterberger83">Unterberger, s. 83</ref> Role tanečníků se ujali [[Gerard Malanga]], [[Ingrid Superstar]], [[Mary Woronov]], [[Ronnie Cutrone]] a [[Eric Emerson]].<ref name="unterberger83" /> V&nbsp;témže měsíci skupina rovněž nahrávala materiál pro své první album v&nbsp;newyorském studiu [[Scepter Studios]].<ref name="unterberger84">Unterberger, s. 84</ref> Produkce se oficiálně ujal Warhol, ale moc času ve studiu nestrávil; roli producenta tedy za něj neoficiálně převzal [[Norman Dolph]].<ref name="unterberger88">Unterberger, s. 88</ref> Později odehráli další koncerty a opět začali nahrávat. Tentokrát v&nbsp;losnageleském studiu [[TTG Studios]], přičemž produkce se tentokrát ujal [[Tom Wilson (producent)|Tom Wilson]].<ref name="unterberger96">Unterberger, s. 96</ref> V&nbsp;červenci 1966 vyšel první singl The Velvet Underground; obsahoval skladby „[[All Tomorrow's Parties]]“ a „[[I'll Be Your Mirror]]“. Počátkem listopadu opět začali nahrávat, tentokrát v&nbsp;[[Mayfair Studios]] a producentem jim jebyl opět Wilson.<ref name="unterberger116">Unterberger, s. 116</ref> Právě zde nahráli poslední skladbu na své dlouho očekávané první album; skladba dostala název „[[Sunday Morning (píseň, The Velvet Underground)|Sunday Morning]]“ a původně ji měla nazpívat Nico, která se na konečnou verzi však přispěla jen doprovodnými vokály.<ref name="unterberger116" /> V&nbsp;prosinci 1966 skupina vydala svůj druhý singl: na straně A&nbsp;byla skladba „Sunday Morning“ a na B&#8209;straně „[[Femme Fatale (píseň)|Femme Fatale]]“.<ref name="unterberger120">Unterberger, s. 120</ref> V&nbsp;březnu březnu 1967 vychází debutové album skupiny, pojmenované ''[[The Velvet Underground & Nico]]''. Nico zpívala hlavní vokály v&nbsp;písních „Femme Fatale“, „All Tomorrow's Parties“ a „I'll Be Your Mirror“.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Riedel
| jméno = Jaroslav
Řádek 114:
}}</ref> Ještě přibližně v&nbsp;červnu 1967 ze skupiny Nico odešla a skupina se rozešla i&nbsp;s&nbsp;Warholem. Ve Warholově Factory se Nico stala novou „superstar“ a nahradila tak [[Edie Sedgwick]].
 
Hrála v&nbsp;celkem osmi Warholových nebo Morriseyových experimentálních filmech. V&nbsp;roce 1966 to byl přibližně tříapůlhodinový film ''[[Chelsea Girls]]'', kde si mimo jíní zahrál také Ari.<ref name=Witts196>Witts, s. 196</ref> Film trval sedm hodin, ale jelikož byl promítán na dvě plátka, jeho délka se zkrátila na polovinu.<ref name=Witts197>Witts, s. 197</ref> V&nbsp;roce 1967 hrála ve filmu ''[[Four Stars (film)|****]]'' (nebo také ''Four Stars''). Celý film trval pětadvacet hodin a je rozdělen do několika částí.<ref name="unterberger174">Unterberger, s. 174</ref> Jednou z&nbsp;jeho částí byl například i&nbsp;''Imitation of Christ'', který byl promítán i&nbsp;samostatně.<ref name="unterberger174" /> Ve stejném roce recitovala mimo záběr báseň ve filmu ''Sunset''.<ref name="unterberger175">Unterberger, s. 175</ref>
 
=== Sólová kariéra (1967−1970) ===
Ještě když Nico zpívala s&nbsp;Velvet Underground, začala si hledat práci jako sólová zpěvačka. Protože neměla nikoho, kdo by jíji doprovázel na kytaru a sama na nic hrát neuměla, začala se doprovázet magnetofonem, kde byla nahrána Reedova kytara.<ref name=Witts205>Witts, s. 205</ref> Později se k&nbsp;ní však i&nbsp;někdo přidal, například Reed, [[John Cale]], [[Sterling Morrison]], [[Jackson Browne]] nebo [[Tim Buckley]].<ref name="unterberger132">Unterberger, s. 132</ref> Členové Velvet Underground (v&nbsp;tomto případě tedy Reed, Morrison a Cale) se o&nbsp;koncerty s&nbsp;Nico střídali; ani jeden totiž neměl o&nbsp;hraní s&nbsp;ní zájem.<ref name="unterberger133">Unterberger, s. 133</ref> Za výrazné pomoci ostatních členů skupiny, mimo bubenice Maureen Tuckerové, Nico zahájila nahrávání svého prvního alba ''[[Chelsea Girl (album)|Chelsea Girl]]''. Vedle členů skupiny, tedy Reeda, Calea a Morrisona na albu hrál ještě [[Jackson Browne]]; produkce se opět ujal Wilson.<ref name="unterberger144">Unterberger, s. 144</ref> Album nakonec vyšlo v&nbsp;říjnu roku 1967 stejně jako album skupiny, i&nbsp;toto vydala společnost [[Verve Records]]. Léto roku 1967 označované za „[[léto lásky]]“ Nico strávila s&nbsp;[[Jim Morrison|Jimem Morrisonem]],<ref name=Witts236>Witts, s. 236</ref> zpěvákem skupiny [[The Doors]]. Protože nikdy nevěděla, jak má složit nějakou píseň, zeptala se jeho. Od té doby si většinu písní na svá alba skládala sama. Morrison jí poradil, aby ve svých textech promítala své sny.<ref name=Witts238>Witts, s. 238</ref>
 
Počátkem září 1968 Nico začala v&nbsp;Los Angeles nahrávat své druhé sólové album. NarozdílNa rozdíl od prvního alba, kde Nico nenapsala nic, je na nové desce autorskou všech skladeb výhradně ona.<ref name="unterberger198">Unterberger, s. 198</ref> O&nbsp;produkci se staral [[Frazier Mohawk]] a skladby aranžoval John Cale. Ten rovněž hrál na všechny nástroje, které jsou na albu slyšet, kromě harmonia, na které Nico hrála sama.<ref name="unterberger198" /> Celkem na albu vyšlo osm písní a jednou z&nbsp;nich je „Ari's&nbsp;Song“, kterou Nico věnovala svému synovi.<ref name="unterberger198" /> Album nakonec vyšlo v&nbsp;květnu 1969 jako její první a jak se později ukázalo i&nbsp;poslední album pro [[Elektra Records]].
 
Od května do července 1970 Nico nahrálanahrávala své třetí album nazvané ''[[Desertshore]]''. StaloDělo se tak v&nbsp;newyorském studiu [[Vanguard Studios]] a o&nbsp;produkci se staral [[Joe Boyd]] spolu s&nbsp;Calem. Cale je opět jediným hudebníkem, který na albu hraje a sám tedy odstarává všechny nástroje mimo harmonia. Je rovněž aranžérem všech skladeb a ve skladbě „My Only Child“ zpívá doprovodné vokály.<ref name="unterberger281">Unterberger, s. 281</ref> Doprovodné vokály zde zpívá rovněž [[Adam Miller]]<ref name="unterberger281" />{{#tag:ref|Miller zpíval i v písni „The Soul of Patrick Lee“ na Caleově albu ''[[Church of Anthrax]]''.<ref name="unterberger281" />|group=p}} a v&nbsp;písni „Le Petit Chevalier“ zpívá syn Nico jménem Ari. První z&nbsp;osmi písní je „Janitor of Lunacy“, kterou Nico napsala pro Briana Jonese,<ref name=Witts300>Witts, s. 300</ref> který v&nbsp;červenci 1969 zemřel. Na druhém místě je „The Falconer“, kterou Nico napsala poté, co byl Andy Warhol v&nbsp;červnu 1968 postřelen.<ref name=Witts259>Witts, s. 259</ref> Nico původně plánovala, že tuto píseň nikde nevydá.<ref name=Witts259 /> Tento názor však později změnila a vydala ji na svém třetím albu a v&nbsp;roce 1972 byla použita ve filmu ''[[La Cicatrice intérieure]]''. Album vyšlo v&nbsp;prosinci 1970 u&nbsp;vydavatelství [[Reprise Records]] a opět jde o&nbsp;její jediné album, které tato společnost vydala. Ještě před vydáním alba Nico odehrála krátké turné po Evropě se zastávkami v&nbsp;Amsterdamu, Paříži, Londýně a několika dalších městech.<ref name=Witts302>Witts, s. 302</ref>
 
=== Spolupráce s&nbsp;Garrelem a album The End… (1971−1974) ===
V&nbsp;polovině ledna 1971 odehrál Cale svůj vůbec první sólový koncert v&nbsp;sále [[Roundhouse]] v&nbsp;[[Londýn]]ě. Dalším umělcem, který na koncertu hraje, je Nico, kterou Cale při jejím setu také doprovodídoprovází.<ref name="unterberger302">Unterberger, s. 302</ref>{{#tag:ref|Oba zde hráli jako předskokani pro skupinu [[Pink Floyd]].<ref name="unterberger302" />|group=p}} Koncem ledna 1972 pak Nico společně s&nbsp;Lou Reedem a Johnem Calem odehrála koncert v&nbsp;sále [[Bataclan|Le Bataclan]] v&nbsp;Paříži.<ref name="unterberger312">Unterberger, s. 312</ref> V&nbsp;roce 2004 vyšel záznam z&nbsp;tohoto koncertu na albu ''[[Le Bataclan '72]]''. V&nbsp;roce 1972 byl rovněž představen první film, na kterém spolupracovala s&nbsp;francouzským režisérem [[Philippe Garrel]]em nazvaný ''La Cicatrice intérieure''.<ref name=Witts320>Witts, s. 320</ref> Film se odehrává na různých místech po celém světě: v&nbsp;[[Nové Mexiko|Novém Mexiku]], v&nbsp;Itálii a Egyptě.<ref name=Witts306>Witts, s. 306</ref> Ve stejném roce Nico spolu s&nbsp;Garrelem stihla natočit ještě němý dvacetiminutový film ''Athanor''.<ref name=Witts323>Witts, s. 323</ref>
 
Během roku 1973 Nico v&nbsp;londýnském studiu [[Sound Techniques]] nahrála své další album. Krom Calea, který album produkuje a hraje zde na více než deset nástrojů, se na něm podílel i&nbsp;hráč na syntezátory [[Brian Eno]] a kytarista [[Phil Manzanera]], oba ze skupiny [[Roxy Music]].<ref name=Witts329>Witts, s. 329</ref> Ty ještě doplnili dvě dcery zvukového inženýra [[John Wood (producent)|Johna Wooda]], které zpívaly doprovodné vokály. Album vyšlo v&nbsp;roce 1974 u&nbsp;vydavatelství [[Island Records]], což Nico umožnil Cale, který s&nbsp;vydavatelstvím měl také smlouvu.<ref name=Witts327>Witts, s. 327</ref> Album dostalo název ''[[The End...|The End…]]'' a opět jde o&nbsp;její jedinou desku, vydanou u&nbsp;tohoto vydavatelství. Svůj název dostalo podle písně „[[The End (The Doors)|The End]]“,<ref name=Witts327 /> která je na albu sedmá v&nbsp;pořadí, jejíž původní verzi nahrála skupina [[The Doors]] v&nbsp;roce 1966. Sama Nico napsala šest skladeb z&nbsp;celkových osmi; poslední skladbou na albu je interpretace [[Německá hymna|Německé hymny]], kterou složili [[August Heinrich Hoffmann von Fallersleben|Hoffmann von Fallersleben]] a [[Joseph Haydn]]. Svou verzi písně „The End“ věnovala Jimu Morrisonovi, který roku 1971 zemřel a skladba „We've Got the Gold“ byla napsána na počet teroristy [[Andreas Baader|Andrease Baadera]].<ref name=Witts328>Witts, s. 328</ref> První černový den roku 1974 spolu Cale a Nico doplněni ještě o&nbsp;Briana Eno a [[Kevin Ayers|Kevina Ayerse]] odehráli společný koncert v&nbsp;londýnské [[Rainbow Hall]].<ref name=Witts332>Witts, s. 332</ref><ref name="unterberger329">Unterberger, s. 329</ref> Záznam z&nbsp;koncertu později 28.&nbsp;června 1974 vyšel pod názvem ''[[June 1, 1974]]''. Nico zde byla zastoupena pouze jednou skladbou („The End“), i&nbsp;když při koncertě hrála i&nbsp;„Janitor of Lunacy“ a „Deutschland Über Alles“. Ve stejném roce zpívala v&nbsp;písni „Irreversible Neural Damage“ na Ayersově albu ''[[The Confessions of Dr. Dream and Other Stories]]''.<ref name=Witts333>Witts, s. 333</ref> Poté se kvůli neshodám při nahrávání rozhodla, že už nikdy na žádném albu jiného interpreta zpívat nebude.<ref name=Witts333 />
Řádek 131:
 
=== Posledních deset let (1978−1988) ===
V&nbsp;roce 1978 měla odehrát turné po Spojeném království jako předskokan různých punkových skupin, jako například [[The Killjoys (britská skupina)|The Killjoys]], [[The Adverts]] nebo [[Siouxsie and the Banshees]].<ref name=Witts348>Witts, s. 348</ref> Několik koncertů skutečně proběhlo, ale nakonec kvůli špatnému chování návštěvníků, kteří přišli na punkové kapely, ostatní zrušila.<ref name=Witts348 /> Ve stejném roce se seznámila s&nbsp;fotografem [[Antoine Giacomoni]]m a baskytaristou [[Philippe Quilichini|Philippem Quilichinim]]. Prvním jmenovaný vytvořil několik jejích fotografií před zrcadlem a druhý se s&nbsp;ní rozhodl natočit album.<ref name=Witts351>Witts, s. 351</ref> Album ''[[Drama of Exile]]'' je jediným jejím albem, na kterém se nijak nepodílel John Cale. V&nbsp;té době však Nico nemohla sehnat s&nbsp;nikým smlouvu, protože zaprvé brala drogy a za druhé její předchozí alba neměla žádný úspěch.<ref name=Witts351 /> První příležitost jijí dala společnost [[Aura Records]], ale jí se smlouva nelíbila a nepodepsala ji. Nakonec však album u&nbsp;této společnosti opravdu vyšlo bez jejího souhlasu.<ref name=Witts351 /> Kvůli tomu, že práva na album měla Aura, nikdo jiný nemohl toto album vydat. Quilichini se tedy rozhodl, že jej Nico bude muset natočit znovu a vyšlo v&nbsp;roce 1981 u&nbsp;vydavatelství [[Invisible Records]].<ref name=Witts352>Witts, s. 352</ref>
 
V&nbsp;roce 1979 se Nico spolu s&nbsp;Ulbrichem, kterého znovu potkala v&nbsp;Berlíně, přesunula zpět do New Yorku. Zde se setkala s&nbsp;Caleovou manažerkou [[Jane Friedman]] a ta jí zajistila koncert v&nbsp;klubu [[CBGB]].<ref name=Witts355>Witts, s. 355</ref> Dne 19. února 1979 Nico, Ulbrich a Cale odehráli dva koncerty v&nbsp;CBGB. Během osmdesátých let odehrála přibližně 1&nbsp;200 koncertů.<ref name=Witts361>Witts, s. 361</ref> Roku 1982 absolvovala krátké turné s&nbsp;kapelou [[The Blue Orchids]].<ref name=Witts363>Witts, s. 363</ref> V&nbsp;následujících letech ji doprovázeli jak Blue Orchids, tak i&nbsp;[[The Bedlamites]] a [[The Faction]].<ref name=Witts368>Witts, s. 368</ref> Jejím tehdejším manažerem byl Alan Wise, který jijí v&nbsp;roce 1985 získal smlouvu s&nbsp;vydavatelstvím [[Beggars Banquet Records]].<ref name=Witts375>Witts, s. 375</ref> Ještě předtím, než začala pracovat na svém dalším albu, nahrála spolu s&nbsp;[[Peter Murphy (hudebník)|Peterem Murphym]] píseň „[[I'm Waiting for the Man]]“.<ref name=Witts375 /> Na nahrávání dalšího alba Wise sehnal po deseti letech od jeho poslední spolupráce s&nbsp;Nico opět Johna Calea, který se ujal produkce.<ref name=Witts375 /> Hudební doprovod zde nahrála skupina The Faction (klávesista James Young a perkusionista Graham Dids), ve dvou skladbách hrál na trubku [[Ian Carr]] a v&nbsp;jedné zpíval Cale. Vedle sedmi vlastních skladeb (jednu z&nbsp;nich napsala spolu s&nbsp;Calem, Youngem a Didsemem) album obsahuje i&nbsp;dvě převzaté písně: „My Funny Valentine“ od [[Richard Rodgers|Richarda Rodgerse]] a [[Lorenz Hart|Lorenze Harta]] a druhou „[[Das Lied vom einsamen Mädchen]]“ od [[Robert Gilbert|Roberta Gilberta]] a [[Werner Richard Heymann|Wernera Richarda Heymanna]].
 
V&nbsp;říjnu roku 1985 Nico dvakrát koncertovala v&nbsp;[[Československo|Československu]], 5.&nbsp;října v&nbsp;[[Praha|Praze]] a druhý koncert v&nbsp;[[Brno|Brně]].<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 171:
Nico se viděla jako součást tradice [[Bohémství|bohémských]] umělců. Vedla kočovný život, žila v&nbsp;různých zemích. Mimo Německo, kde se narodila, a Ibizy, kde zemřela, v&nbsp;padesátých letech žila v&nbsp;Itálii a ve Francii, po většinu šedesátých let žila ve Spojených státech, v&nbsp;80.&nbsp;letech žila v&nbsp;Anglii. Přes své hudební nadání a zpěv byla hluchá na jedno ucho a bylo pro ni těžké porozumět tomu, co ostatní říkají. Nico byla [[Vegetariánství|vegetariánka]].
 
Dne 17.&nbsp;července 1988 během dovolené se synem na ostrově [[Ibiza]] prodělala menší [[infarkt]] při [[Cyklistika|jízdě na kole]] a když z&nbsp;kola spadla, udeřila se do hlavy. V&nbsp;tu dobu okolo projížděl [[taxi]]kář a ve špatném stavu se ji snažil odvézt do místní [[nemocnice]]. První tři nemocnice, kam ji zkusil odvézt, ji nepřijaly.<ref name="unterberger339">Unterberger, s. 339</ref> V&nbsp;té poslední ji přijaly a jako diagnózu zdravotní sestra určila sluneční úpal.<ref name=Witts381>Witts, s. 381</ref> Druhý den ráno její stav kontroloval lékař, který jijí chtěl dát injekci, ale nenašel žádnou žílu.<ref name=Witts381 /> V&nbsp;osm hodin večer dne 18.&nbsp;července 1988 zde zemřela. Později bylo zjištěno, že krvácela do [[Mozek|mozku]].<ref name=smironne /><ref name=infoplease /> Pohřbena byla v&nbsp;Berlíně.<ref name=smironne /> Jedním z&nbsp;mála lidí, kteří přislipřišli na její pohřeb, byl Phillipe Garrel.<ref name=Witts346>Witts, s. 346</ref>
 
Kromě své rodné [[Němčina|němčiny]] mluvila čtyřmi jazyky: [[Angličtina|anglicky]], [[Italština|italsky]], [[Španělština|španělsky]] a [[Francouzština|francouzsky]].
Řádek 178:
Jako své datum narození v&nbsp;šedesátých letech uváděla 8.&nbsp;srpen 1942.<ref name="unterberger183">Unterberger, s. 183</ref><ref name=Witts225>Witts, s. 225</ref> V&nbsp;různých obdobích pak o&nbsp;sobě tvrdila, že se narodila v&nbsp;roce 1938 v&nbsp;Polsku, 1942 v&nbsp;Kolíně, 1943 v&nbsp;Berlíně nebo 1944 v&nbsp;Budapešti.<ref name="unterberger9" /><ref name=Witts18>Witts, s. 18</ref> I&nbsp;svým původem občas klamala: někdy měla německé kořeny, někdy ruské, turecké a jindy polské.<ref name="unterberger9" />
 
Často při běžném mluvení protahovala slova a někdy jijí také déle trvalo, než na něco odpověděla.<ref name=Witts171>Witts, s. 171</ref> Cale o&nbsp;ní řekl: ''„Trvalo jí hrozně dlouho, než se vymáčkla. Zeptal jsem se jí na nějakou blbost, třeba 'Jak‚Jak se vede'vede‘ a ona na mě koukala celý věky. Někdy sis musel na odpověď počkat i&nbsp;deset minut, když najednou řekla 'Jo‚Jo, fajn'fajn‘ a teď jsi najednou nevěděl, co je vlastně fajn.“''<ref name=Witts172>Witts, s. 172</ref>
 
== Pocty ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Nico“