Monolitické jádro: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 24 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q720353)
m tzpo
Řádek 2:
'''Monolitické jádro''' je druh [[kernel|jádra]] [[operační systém|operačního systému]], jehož veškerý kód běží ve stejném (jaderném) paměťovém prostoru, který se anglicky označuje jako kernel space. Tím se liší od tzv. [[mikrojádro|mikrojádra]], které většinu tradičních činností monolitického jádra, jako je třeba správa [[souborový systém|souborových systémů]], implementuje v procesech, které běží v uživatelském paměťovém prostoru.
 
Přestože jsou monolitická jádra psána tak, aby byla činnost jednotlivých subsytémůsubsystémů oddělená, jsou jednotlivé části velice silně provázány. A navíc, protože sdílejí stejný paměťový prostor, může chyba v jednom subsystému zablokovat jiný, nebo dokonce shodit celé jádro. Na druhou stranu, pokud je dbáno na správnou implementaci jednotlivých částí, je monolitické jádro velice efektivní.
 
Rozhraní mezi operačním systémem a [[Proces (program)|procesy]] zajišťují v monolitickém jádře tzv. [[systémové volání]]. Pomocí systémových volání mohou procesy využívat služby nabízené jádrem operačního systému, je-li jim to povoleno.
Řádek 12:
 
== Nevýhody monolitického kernelu ==
Monolitický kernel má nevýhody v mnohem nižší spolehlivosti a stabilitě systému. Monolitická jádra byla prosazována v době, kdy měla řádově desítky tisíc řádek zdrojového kódu, které lze poměrně snadno udržet v pořádku. Dnešní monoliktickémonolitické systémy mají ovšem milióny řádek kódu, a přitom stačí jediná chyba kdekoli a monolitické jádro může shodit systém. Proto třeba linuxové jádro má velmi vysoké nároky na vývoj vyjádřeno v počtu potřebných člověkohodin práce – protože dosažení stejné spolehlivosti jako má mikrojádro chce mnohonásobek nákladů a času.
 
Monolitické jádro není principálněprincipiálně schopno docílit tak vysoké spolehlivosti jako mikrojádrové systémy. Například odolnost proti chybám v ovladačích je u monolitických systémů jen omezená, pokud vůbec nějaká. Stejně tak je pro monolitická jádra těžší zajistit třeba distribuovaný systém.
 
Z důvodů nevýhod monolitických systémů se od nich ustupuje, a prakticky kromě Linuxu není dnes žádný operační systém čistým monolitickým jádrem. Většina operačních systémů je buď čistým mikrojádrovým systémem (QNX), nebo křížencem mezi monolitickým a mikrojádrovým systémem.