Karelština: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 1:
{{Upravit|užívání HTML tagů, externí odkazy bez popisu}}
{{Infobox jazyk
|Jazyk = Karelština ''(karjalan kieli)''
Řádek 48:
<p>V karelštině platí vokalická harmonie, což znamená, že v jednom slově se můžou vyskytnout buď pouze vokály a, o, u, nebo pouze vokály ä, ö, y. Vokály e, i se pojí s oběma skupinami.
<br>Příklad: kävelöy, viuhkata
<p>Stejně jako finština, karelština značí délku vokálu jeho zdvojením v písemné podobě, jediným rozdílem je, že karelština prodlužuje pouze vokály '''ii, uu, yy'''. Vokály a, ä, o, ö, e se neprodlužují. Dlouhé vokály je nutno rozlišit i v mluvené řeči, je to esenciální pro význam slova (hiivuo
<br>Příklady karelských slov s dlouhým vokálem: suuri, tuučču, kuuzi, kuuluu, tyynii, kyynäl, sygyzyy
Řádek 70:
== Tvarosloví ==
=== Podstatná jména ===
Podstatná jména v karelštině se dělí na [[proprium|vlastní jména]] (erisnimet) a
<p>Mezi vlastní jména patří následující příklady:
<br>Jména zvířat (Mirri, N‘akku)
<br>Názvy zemí, měst a vesnic (Suomi, Anus, Kotkatjärvi)
<br>Geografické názvy (Luadogu, Onieu, Baikal)
<br>Názvy kontinentů a planet (Jeuroppu, Aazii, Mua, Venera)
<br>Názvy knih, novin, časopisů (Aberi, Kirjuniekku, Oma Mua)<ref> http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku024.html</ref
<p>Skloňování
<p>Karelská [[substantivum|substantiva]] mohou mít více [[kmen]]ů. Existují vokalické kmeny v silném a slabém stupni. Ve slově takki je takki- silný vokalický kmen a taki- slabý. Některá slova mají vedle vokalického i konsonantní kmen (kmen končící konsonantem), např.: suuri (suure-, suur-), sammal (sammale-, sammal-).
<br>Při připojování pádové koncovky ke slovu je jeho kmen esenciální, různé pády vyžadují různé kmeny slova. Při volbě kmenu bereme v úvahu, zda pádová [[koncovka]] naruší systém slabik v [[nominativ]]ním tvaru slova, pokud pádová koncovka uzavře otevřenou slabiku, používáme slabý vokalický kmen, pokud pádová koncovka nenaruší systém slabik [[nominativ]]u, využijeme silného kmenu. (loppu
Karelština má 17 [[pád]]ů. Jsou to [[nominativ]], [[genitiv]], [[akuzativ]] I, [[akuzativ]] II, [[partitiv]], [[essiv]], [[translativ]], [[inessiv]], [[elativ]], [[illativ]], [[adessiv]], [[ablativ]], [[allativ]], [[abessiv]], [[komitativ]], [[prolativ]] a [[instruktiv]]. V následující tabulce jsou znázorněny pádové koncovky '''(tučně)''' a způsob tvorby množného čísla (-t, -i-, -loi-) ''(kurzívou)''.
Řádek 120:
| PROLATIV || škola'''či''' || škol''i'''''či''' || kaži'''či''' || kaži''loi'''''či''' || kiele'''či''' || kiel''i'''''či''' || vannehe'''či''' || vandeh''i'''''či'''
|-
| INSTRUKTIV || školi'''n''' ||
|}<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku032.html</ref>
=== Přídavná jména ===
Přídavná jména v karelštině se dělí na dvě skupiny. První z nich jsou tzv. luaduaadjektiivat (adjektiva kvality: barvy, velikosti, hmotnosti, stáří, vnější vlastnosti, vnitřní vlastnosti). Tato přídavná jména se mohou stupňovat (kaunis
<br>Druhou skupinou kohteadjektiivat (materiály, přídavná jména vyjadřující absenci něčeho
<p>Přídavná jména se skloňují stejně jako podstatná jména. Většinou kongruují s podstatným jménem, které rozvíjejí, tedy přejímají jeho pád a číslo.
Řádek 143:
==== Ukazovací zájmena ====
tämä (tento), nämmä (tito
se (to), neče, net, nenne (tito
tai (tamten), nuot (tamti)<br>
tämmöine, semmoine, nengoine, moine, tämmözet, semmozet, nengozet, moizet (takový, takoví)<p>
Řádek 157:
==== Vztažná zájmena ====
ken (kdo
==== Záporná zájmena ====
Řádek 165:
==== Neurčitá zájmena ====
Neurčitá zájmena se tvoří přidáním koncovky -gi, -tah, -tahto nebo -liene k tázacímu/vztažnému tvaru v nominativu.<br>
ken (kdo)
mi (co)
Neurčitá zájmena se skloňují stejně jako tázací zájmena.<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku078.html</ref>
Řádek 251:
=== Slovesa ===
Slovesa mají finitní (tvar určený mluvnickými kategoriemi) a [[infinitiv|infinitní]] tvar (slovníkový tvar). Infinitivy jsou v karelštině tři (např. kirjuttua, kirjuttajes, kirjuttama). Sloveso v karelštině má dva kmeny
Koncovky sloves vyjadřující osobu a číslo jsou následující:
{| class="wikitable"
Řádek 275:
|}
<br>Zápor se tvoří pomocí [[záporové sloveso|záporového slovesa]], jež má různé tvary pro tři osoby ve dvou číslech: en, et, ei, emmo, etto, ei, a slabého vokalického kmenu významového slovesa (ei lövvä).<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku082.html</ref><p>
==== Slovesné způsoby ====
===== Oznamovací způsob
'''V přítomném čase'''<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku091.html</ref><p>
{| class="wikitable"
Řádek 303 ⟶ 304:
| Zápor || používá se 2. akt. participium, annanuh ||
|}
'''V předpřítomném čase'''
{| class="wikitable"
|-
Řádek 343 ⟶ 344:
|}
<p>
===== Podmiňovací způsob
'''V přítomném čase'''<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku102.html</ref><p>
{| class="wikitable"
Řádek 368 ⟶ 369:
|}
Zápor: ei tuonnus<p>
'''V předpřítomném čase'''<ref name="opastajat104">http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku104.html</ref><p>
olizin, olizit, olis, olizimmo, olizitto ostanuh<br>
oldas ostettu<br>
en, et, ei, emmo, etto olis ostanuh<br>
ei oldas ostettu<p>
'''V předminulém čase'''<ref
olluzin, olluzit, ollus, olluzimmo, olluzitto ostanuh<br>
oldanus ostettu<br>
en, et, ei, emmo, etto ollus ostanuh<br>
ei oldanus ostettu<p>
===== Rozkazovací způsob
Jako příklad si uvedeme sloveso '''tuvva''' (tuo-).
<br>'''V první osobě:'''<br>
Řádek 416 ⟶ 417:
=== Spojky ===
V karelštině existují spojky souřadící
<br>Dále existují spojky podřadící
Jako spojovací výrazy se často používají vztažná zájmena.<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku130.html</ref><p>
=== Částice ===
Řádek 473 ⟶ 474:
== Historie ==
V 9. stol. se v okolí Ladožského jazyka střetly dva vlivy – severní a západní dialekt původního prajazyka (baltskofinský prajazyk), spolu zde daly základ původní karelštině. V 13. stol. tento jazyk dosáhl regionu Savo ve Finsku. V roce 1323 byla Karélie rozdělena mezi Švédsko a Novgorod, což zapříčinilo počátek oddělování dialektů karelštiny. Ve finských oblastech tak vznikly i karelské dialekty finštiny.
Do 13. století se datuje i dokument zvaný Tuohikirje 292 (Birch bark letter no. 292 – Dopis na březové kůře č. 292). Je to první dochovaný dokument psaný v baltofinském jazyce, přepokládá se, že se jedná právě o archaickou livvštinu, dialekt karelštiny. Tento našla v roce 1957 sovětská expedice vedená Artemiyem Artsikhovským v blízkosti Novgorodu.<ref>А.В. Арциховский, В.И. Борковский. Новгородские грамоты на бересте (из раскопок 1956–1957 гг.). М.: Из-во Акад. Наук СССР, 1963</ref>
V 19. stol. bylo vydáno několik knih v karelštině psaných cyrilicí (modlitby, katechismus), tu postupně nahradila latinka.
V roce 1921 se v Sovětském svazu sešel 1. karelský kongres, který diskutoval o tom, zda by mohly karelština a finština být oficiálními jazyky v oblasti budoucí Karelské autonomní republiky (tehdy Karelská autonomní sovětská socialistická republika) vedle ruštiny.
V roce 1931 byla karelská abeceda v latince standardizována v Tverské oblasti. V té době karelské noviny v KASSR Karjalan Sanomat stále ještě psaly cyrilicí. Až v 80. letech se začaly vydávat karelské texty psané latinkou. Až v roce 2007 přijaly latinku jako své písmo všechny dialekty karelštiny.<ref
V roce 2008 byla na univerzitě v Joensuu ve Finsku udělena první profesura karelského jazyka.<ref>Circum-Baltic Languages: Volume 1: Past and present (Studies in Language Companion Series), edited by: Dr. Östen Dahl, Ms. Maria Koptjevskaja-Tamm</ref><ref>http://yle.fi/uutiset/nurmeksen_kielipesassa_lapsista_tulee_karjalankielisia/1010090</ref>
| |||