Ambientní hudba: Porovnání verzí

'''Ambientní hudba''', též pouze '''ambient''' (z [[latina|latiny]] pocházející výraz, znamenající prostředí, okolí) je hudební styl a forma, vycházející z předpokladu, že všechny zvuky, které nás obklopují, mohou být za jistých okolností [[hudba|hudbou]]. Druhým pólem a součástí předpokladu je skutečnost, že stejně tak primárně hudební [[zvuk]] či [[skladba]] může být prostředím, tedy zvukovým prostorem, který utváří naši pocitovou orientaci. Obě polarity se prolínají a pojetí hudební tvorby tohoto typu v sobě proto může zahrnovat jak sofistikovanou muzikalizaci primárně nehudebních prvků (hluků, šumů, atd.), tak demuzikalizaci prvků, primárně hudebních, stejně jako prostou reprodukci slyšeného nebo kombinaci obojího. Způsob práce je druhotný, základním posláním je vytvořit [[akustika|akustické]] prostředí či zvukovou krajinu určitého charakteru a navodit tím atmosféru či vjem, který posluchač zpracuje jako jistou náladu, pocit, atd. Ačkoli může být též skládána i s praktickou účelností coby prostředek k vytvoření psychického komfortu posluchače, není to naprosto jejím základním účelem. Vzhledem k široké škále prostředků má ambientní hudba mnoho vlastních odnoží. V zásadě vyžaduje posluchače soustředěného, schopného stát se její součástí, mnohdy by jinak (avšak zdaleka nikoli vždy) mohla být považována za pouhou kulisu. Ambientní hudba též využívá možnosti vstřebávat prvky celé řady jiných hudebních směrů či stylů ([[elektronická hudba]], [[soudobá vážná hudba]], [[rock]], [[jazz]], ad.), což je již otázkou vkusu a přesvědčení tvůrce o autenticitě sdělení. Stejně tak ovšem (viz níže) přejímají prvky ambientu nejrůznější hudební styly a žánry.

Experimentoval s hudbou, které říkal ''furniture musique'', čímž mínil zvuky pozadí či prostředí. Skládal ji tak, aby byla poslouchána např. z různých úhlů, proto vzájemně velmi podobné skladby dělil do jednotlivých částí podle prostorového hlediska (''„Furniture musique 1-3“''). Jeho experimenty byly natolik nestravitelné pro tehdejší i bezprostředně následující dobu, že byl objeven až v padesátých 50. letech a stal se inspirátorem širokého okruhu moderní hudby ambientního typu.

Ještě předtím lze prvky ambientní hudby nalézt u [[Edgard Varèse|Edgarda Varèseho]] (skladba ''„Ecuatorial“'' z roku [[1934]]) či [[Karl-Heinz Stockhausen|Karl-Heinze Stockhausena]]. Představitelem základů ryze ambientní hudby současnosti je [[Brian Eno]], jehož cyklus nahrávek tohoto typu odstartoval deskou ''„Music For Airports“'' ([[1978]]), jejímž cílem bylo navodit klid pasažérů před letem. V poznámkách k tomuto albu napsal: ''"ambientní hudba musí být schopna přizpůsobit se na mnoha úrovních sluchových vjemů posluchači bez použití jakéhokoliv nátlaku – musí být stejně tak ignorovatelná jako zajímavá“.'' (Toto tvrzení ovšem již dávno neplatí, v současnosti je mnoho druhů ambientní hudby, kterou lze považovat za velmi agresivní nátlak.){{Doplňte zdroj}}

Ambientem se zabývali a jeho prvky lze najít v dílech skladatelů [[John Cage|Johna Cage]] či [[minimalismus (hudba)|minimalistů]] ([[Steve Reich]], [[Philip Glass]], ad.). Ambientní prvky do [[rock]]ové hudby přinesli v šedesátých letech [[Pink Floyd]] ve svých „kosmických“ experimentech na svých objevných albech ''„Saucerful Of Secrets“'' či ''„Meddle“'' (skladby ''Interstellar Overdrive'', ''Echoes'' ad.) a v tradici významné úlohy těchto zvuků ve svých skladbách pokračovali i v dalších období své tvorby.

V [[jazz]]ové hudbě je uplatnil [[Miles Davis]] poprvé na albu „In A Silent Way“ ([[1969]]). V [[Itálie|Itálii]] se ambientní hudbou zabývá hudební skladatel [[Jean Ven Robert Hal]], v [[Řecko|Řecku]] například [[Vangelis]].