Jan Bezzemek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné úpravy
Řádek 14:
| místo narození= [[Oxford]]
| úmrtí = [[18. říjen|18./19. říjen]] [[1216]]
| místo pochování= [[WorcesterskáKatedrála katedrálave Worcesteru]]
}}
 
Řádek 29:
I když byl Jan oblíben svým [[Jindřich II. Plantagenet|otcem]], jako nejmladší syn nemohl očekávat žádné dědictví. Život jeho rodiny byl rozháraný, protože jeho starší bratři se účastnili komplotů proti svému otci. Jeho matka [[Aliénor Akvitánská|Eleanora]] byla manželem uvězněna roku [[1173]], kdy byl Jan ještě dítě.
 
Jako dítě byl Jan zasnouben s Alicí, dcerou a dědičkou [[Hubert III. Savojský|Huberta III. Savojského]]. Tímto sňatkem si [[Plantageneti|anjouovská dynastie]] chtěla pojistit svůj vliv v [[Savojsko|Savojsku]]. Jindřich slíbil Janovi věnovat hrady v [[Normandie|Normandii]], které dříve slíbil jeho bratru [[GeoffreyGeoffroy II. Bretaňský|GeoffreymuGeoffroyovi]], což bylo určitou dobu předmětem sporu mezi GeoffreyemGeoffroyem a jeho otcem. Alice se připojila k anglickému dvoru a zemřela ještě před svatbou.
 
Jan získal pověst zrádce, protože se občas spolčil se svými staršími bratry, ale občas proti nim. Zdá se, že prudký temperament podědili po předcích z obou stran.<ref name="Kar193">{{Citace monografie
Řádek 50:
 
=== Spor s Arturem ===
Když Richard zemřel, nebyl Jan považován za jeho nástupce bez problémů. Někteří doporučovali jako Richardova následníka bretaňského vévodu [[Artur I. Bretaňský|Artura]], vévodu z [[Bretaň|Bretaně]], syna Janova staršího bratra GeoffreyeGeoffroye. Artur soupeřil se svým strýcem o anglický trůn podporován [[Seznam francouzských panovníků|francouzským králem]] [[Filip II.|Filipem II.]] V květnu roku [[1200]] v dohodě z Le Goulet Filip uznal Janovo právo na trůn a Jan uznal své vazalství v Normandii a Anjou.
 
Když Richard zemřel, nebyl Jan považován za jeho nástupce bez problémů. Někteří doporučovali jako Richardova následníka [[Artur Bretaňský|Artura]], vévodu z [[Bretaň|Bretaně]], syna Janova staršího bratra Geoffreye. Artur soupeřil se svým strýcem o anglický trůn podporován [[Seznam francouzských panovníků|francouzským králem]] [[Filip II.|Filipem II.]] V květnu roku [[1200]] v dohodě z Le Goulet Filip uznal Janovo právo na trůn a Jan uznal své vazalství v Normandii a Anjou.
[[Soubor:John of England (John Lackland).jpg|thumb|left|Jan jako anglický král (středověká iluminace)]]
Válka přiměla barony z [[Poitou]] k tomu, aby hledali pomoc u francouzského krále, který byl Janovou feudální vrchností v rámci některých území na kontinentu. Roku [[1202]] byl Jan vyzván, aby se dostavil na francouzský dvůr a vysvětlil některá obvinění, například sňatek s [[Isabela z Angouleme|Isabelou z Angouleme]], snoubenkou [[Hugo IX. z Lusignanu|Huga z Lusignanu]]. Jan se odmítl podřídit a tak na základě feudálního práva, protože odmítl poslechnout svou vrchnost, byly pozemky na kontinentu, které patřily Janovi, s výjimkou Gaskoňska, začleněny do hrabství Poitou a Janovo právo na ně propadlo ve prospěch Francie. Francouzi napadli Normandii, Filip II. určil za správce pozemků, které kdysi patřily Janovi, s výjimkou Normandie, Artura a zasnoubil ho se svou dcerou [[Marie Francouzská (1224)|Marií]].
Řádek 57 ⟶ 56:
Proto, že potřeboval podporu pro válku na kontinentu, přikázal Jan roku [[1203]] aby všechny loděnice dodaly nejméně jednu loď, a například nově zbudované loděnice v [[Portsmouth]]u jich měly dodat několik. Jan ustanovil Portsmouth za centrum námořních sil (předtím bylo hlavním střediskem námořnictva [[Sandwich (Anglie)|Sandwich]] nebo [[Bath]]). Na konci roku [[1204]] měl k dispozici 45 velkých [[galéra|galér]] a pak každý rok další čtyři. Zřídil také [[admiralita|admiralitu]] složenou ze čtyř [[admirál]]ů, z nichž každý byl zodpovědný za určitou oblast nově vytvořeného námořnictva. Nechal také postavit první velkou dopravní loď a je občas považován za zakladatele moderní [[Royal Navy]].
 
Aby si v době války na kontinentu zajistil klid v Anglii a [[Wales]]u, vytvořil roku [[1205]] alianci s waleským princem [[Llywelyn ap Iorwerth|Llywelynem Velikým]] tím, že mu dal za manželku svou nelegitimní dceru [[Johana Anglická (1237)|Johanu]]. Arturovi se podařilo unést svou vlastní babičku, Eleanoru Akvitánskou, ale byl Janovým vojskem poražen, zajat a uvězněn nejdříve v [[Falaise]] a později v [[Rouen]]u. Není přesně známo, jak zemřel. Některé prameny uvádí, že ho zabil sám Jan, když byl jednou opilý, jiné, že zemřel ze šoku poté, co byl [[kastrace|vykastrován]]. Podezření, že byl Artur zavražděn, vyprovokovalo [[Bretaň]] a později Normandii ke vzpouře proti Janovi. Arturova sestra [[Eleonora Bretaňská (1184-1241)|Eleonora]] zůstala Janovým vězněm po celý svůj život.
 
=== Spor s papežem ===
Když [[13. červenec|13.&nbsp;července]] [[1205]] zemřel [[arcibiskup canterburský]] Hubert Walter, dostal se Jan do sporu s&nbsp;[[seznam papežů|papežem]] [[Inocenc III.|Inocencem&nbsp;III.]] [[Kapitula]] [[Canterburská katedrála|Canterburské katedrály]] se pokládala za jediný právoplatný sbor, který může zvolit Hubertova následníka a&nbsp;navrhla svého kandidáta Reginalda. Jan ale chtěl prosadit za příštího [[arcibiskup]]a Jana de&nbsp;Grayi, který mu byl nakloněn, aby měl na církev větší vliv. Když nedošlo k&nbsp;dohodě, zvolila kapitula arcibiskupem jednoho ze svých členů. Druhá volba, zorganizovaná Janem, vyústila ve zvolení jiného kandidáta. Když oba dorazili do [[Řím]]a, papež obě volby anuloval a&nbsp;jmenoval, bez ohledu na Janův názor, arcibiskupem [[Štěpán Langton|Štěpána Langtona]]. Jan, podporován svými barony a&nbsp;mnoha anglickými [[biskup]]ybiskupy, Langtona odmítl akceptovat.
 
Jan vyhostil v červenci [[1207]] členy kapituly a papež reagoval exkomunikací anglického království. Král odpověděl zabavením církevního majetku, protože církev nebyla schopna vykonávat náboženské obřady. Papež, vědom si, že pokud bude církev dlouhou dobu nečinná, pozbude důvěru, povolil, aby se od roku [[1209]] v některých kostelech sloužily [[mše]] za zavřenými dveřmi. Roku [[1212]] povolil vykonávat i poslední pomazání. I když klatba působila mnohým problémy, nevedla ke vzpouře proti Janovi.
Řádek 75 ⟶ 74:
 
== Smrt ==
 
V ústupu před francouzskou invazí se Jan vydal na cestu podél bažinatého území tak, aby se vyhnul vzbouřenci ovládané [[Východní Anglie (království)|Východní Anglii]]. Druhá část jeho doprovodu, dopravující královské klenoty a důležité písemnosti, cestovala napříč bažinou a byla zasažena neočekávaným přílivem. To byla pro Jana rána, která oslabila jeho zdraví. Zeslaben [[úplavice|úplavicí]] a neustálým cestováním [[18. říjen|18. října]] (nebo 19.) [[1216]] na Newarském hradu zemřel. Byl pohřben ve [[Worcesterská katedrála|Worcesterské katedrále]].
 
Řádek 81 ⟶ 79:
 
== Sňatky a potomci ==
 
Roku [[1189]] se Jan oženil s Isabelou z Gloucesteru, dědičkou Gloucesterského hrabství. Z tohoto svazku nevzešli žádní potomci a tak Jan tento sňatek anuloval krátký čas předtím, než nastoupil [[6. duben|6. dubna]] [[1199]] na anglický trůn, nebo krátce poté.