Jaltská konference: Porovnání verzí

[[Soubor:Yalta_summit_1945_with_Churchill,_Roosevelt,_Stalin.jpg|thumb|200px|[[Winston Churchill|Churchill]], [[Franklin Delano Roosevelt|Roosevelt]] a [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] v [[Jalta|Jaltě]]]]

'''Jaltská konference''' byla jedno ze setkání hlavních představitelů [[Sovětský svaz|SSSR]], [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Velké Británie]] ([[Franklin Delano Roosevelt|Roosevelta]], [[Winston Churchill|Churchilla]] a [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]a) během [[druhá světová válka|druhé světové války]], které se konalo mezi [[4. únor|4.]] a [[11. únor]]em [[1945]]. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala [[polská otázka]] a také vznik [[Organizace spojených národů]].

Další z řady setkání zástupců tří mocností se konalo v bývalém carském [[Livadijský palác|Livadijském paláci]] v [[Jalta|Jaltě]], nejznámějším letovisku [[Krym]]u. Už výběr samotného místa, kde se Velká trojka sešla, byl ve znamení ústupků, které převládaly v americko-anglickém vztahu vůči [[Sovětský svaz|SSSR]]. [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] tak pod záminkou, že nesmí ztratit kontakt s vojenskými operacemi, měl celý průběh setkání pod kontrolou (včetně odposlechů britské a americké delegace).

* Jako místo konference, kde měla být založena celosvětová organizace spojených národů, bylo navrženo [[San Francisco]] a konference se měla konat v dubnu [[1945]]. Již v [[Jalta|Jaltě]] se diskutovalo o struktuře navrhované organizace a dohodlo se na existenci [[Rada bezpečnosti|Rady bezpečnosti]]. [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Velká Británie]] se oproti původnímu [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]ovu požadavku na samostatný hlas každé svazové republiky, shodly na podpoře samostatného hlasu [[Ukrajina|Ukrajiny]] a [[Bělorusko|Běloruska]].

* V [[Polsko|Polsku]] měla vzniknout demokratická prozatímní vláda, ve které by měl zastoupení i nekomunistický odboj a zástupci londýnské exilové vlády. Toto rozhodnutí bylo porážkou Britů a Američanů, protože prakticky znamenalo jen doplnění loutkové [[lublinská vláda|lublinské vlády]], řízené z Kremlu. Původní požadavek o odvolání této [[lublinská vláda|lublinské vlády]], se u [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]a nepodařilo prosadit.

Na rozpačitém výsledku konference se nejvíce podepsala ztížená možnost vyjednávání ze strany [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Velké Británie]]. Oba hlavní vyjednavači těchto států byli v době konference silně indisponováni. Prezident [[Franklin Delano Roosevelt]] byl v natolik špatném zdravotním stavu, že v podstatě vůbec nekomunikoval. O nějaké diskusi, či snad tvrdém politickém vyjednávání nemohla být v jeho případě vůbec řeč. Lépe na tom nebyl ani [[Winston Churchill]]. Ten ztratil v Roosveltovi oporu v jednání a sám navíc propadal v průběhu konference těžkým [[deprese (psychologie)|depresím]], které jej ostatně provázely po celý život. Stejně jako Roosvelt byl i Churchill fyzicky velmi oslabený, jelikož v uplynulém roce prodělal tři těžké zápaly plic. Vyjednávání tak držel pevně v rukou [[Josif Vissarionovič Stalin|Josif Stalin]], což bylo poněkud paradoxní, jelikož i on prodělal těsně před konferencí mozkovou mrtvici a jeho zdravotní stav také nebyl nejlepší. Na rozdíl od svých kolegů v jednání se však cítil psychicky velmi dobře a ve svých požadavcích byl zcela nekompromisní, což se projevilo na celkovém výsledku jednání. Závěry přijaté na jaltské konferenci byly po roce [[1945]] přijímány rozpačitě nebo otevřeně kritizovány. [[Franklin Delano Roosevelt|Roosevelt]] byl obviněn z odepsání východní a střední Evropy ve prospěch komunistického [[Sovětský svaz|SSSR]]. V této souvislosti se především zmiňuje Rooseveltovo a Churchillovo odmítnutí žádosti polské emigrační vlády o poválečnou mezinárodní kontrolu polského území. Navíc žádní představitelé jiných států, o kterých bylo jednáno, nebyli do Jalty pozváni a tak byli vyloučeni z rozhodování o osudech vlastního státu či národa. Je silně nepravděpodobné, že oba státníci věřili, že Sověti splní na konferenci ujednané závěry ohledně demokratických procesů v osvobozené Evropě.