Průduch: Porovnání verzí

Většina rostlin je schopná regulovat velikost průduchové štěrbiny (výjimkou jsou [[vrba|vrby]] (''Salix''), jež tuto schopnost ztratily a bez vody rychle vadnou<ref name=vinter />). Mechanismus otevírání a zavírání průduchu je založen na změnách nitrobuněčného tlaku ([[turgor]]u) ve svěracích buňkách. Ty jsou vyztužené [[celulóza|celulózovými]] [[fibrila]]mi jen v&nbsp;jednom směru, a tak jsou poměrně pružné. Určité části stěny jsou však obvykle mnohem ohebnější než jiné části, a tak se změnou nitrobuněčného tlaku mění tvar buňky určitým požadovaným způsobem.<ref name=vinter /> Celý mechanismus otevírání a zavírání průduchů je založen na regulovaném příjmu a výdeji vody ze svěracích buněk (případně také buněk vedlejších). Pokud svěrací buňky nasávají vodu, turgor se zvyšuje, mění se tvar svěracích buněk a průduch se otevírá. Při výdeji vody se naopak průduch zavírá. Rychlý příjem a výdej vody usnadňují [[akvaporin]]ové kanály v&nbsp;[[cytoplazmatická membrána|cytoplazmatické membráně]].

 

 

Ve dne se u&nbsp;většiny rostlin průduchy otevírají, aby mohly rostliny fotosyntetizovat. (Zcela naopak tomu je však u&nbsp;tzv. [[CAM cyklus|CAM rostlin]], které žijí v&nbsp;suchých a horkých oblastech. Ty mají ve dne průduchy zavřené, aby neztrácely přebytečnou vodu, a v&nbsp;noci průduchy otevřou a zabudovávají oxid uhličitý do [[kyselina jablečná|malátu]].<ref name=vinter />) Co se týče vlivu slunečního záření na otevřenost průduchů, zdá se, že největší vliv má modrá složka [[Světelné spektrum|spektra]]. Ta působí na receptor, jímž je v&nbsp;tomto případě rostlinný [[Karotenoidy|karotenoid]] jménem [[zeaxantin]].<ref name=vinter /> Ten ovlivňuje koncentraci draslíkových iontů v&nbsp;buňce. Ve dne jsou [[protonová pumpa|protonovými pumpami]] ionty K⁺ čerpány dovnitř buňky, ta je pak koncentrovanější ([[hypotonikum|hypotonická]], snižuje se její [[vodní potenciál]]<ref name=campbell>{{Citace monografie