Klášter svatého Viktora (Paříž): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Hadonos přesunul stránku Opatství svatého Viktora na Klášter svatého Viktora (Paříž): obecný název s rozlišovačem |
m vnitřní odkazy, obrázek |
||
Řádek 1:
{{Upravit|Neencyklopedický, přednáškový styl}}
[[File:Abbaye Saint-Victor de Paris en 1655.png|thumb|Klášterní kostel ([[1655]])]]
'''
== Dějiny opatství Svatého Viktora ==
Zakladatelem opatství Svatého Viktora byl [[Vilém z Champeaux]], žák [[Anselm z Laonu|Anselma z Laonu]], který se v roce [[1108]] zřekl veřejného a školního života a odtáhl se do poustevny v lesích pod [[Montagne Sainte-Geneviève|horou sv. Jenovéfy]] poblíž [[Katedrála Notre-Dame (Paříž)|Notre-Dame]]. Zanedlouho se za ním dostavili společníci, s nimiž v roce [[1113]] založil nové [[opatství]]. Dal se svými přáteli i žáky přemluvit, aby se opět vrátil k vyučování, nicméně opatství se nikdy nestalo velkým centrem veřejné výuky a tamější mistři se omezovali na učení svých vlastních členů. Klášter víc odpovídal [[benediktin|benediktinskému]] kontemplativnímu vzoru než [[augustiniáni|augustiniánskému]] standardu oné doby.▼
Vilém byl v roce založení opatství jmenován [[biskup]]em v [[Chalons]] a vedení komunity přešlo do rukou jejího nového [[opat]]a, dřívějšího převora Gilduina.▼
▲Zakladatelem opatství Svatého Viktora byl [[Vilém z Champeaux]], žák [[Anselm z Laonu|Anselma z Laonu]], který se v roce [[1108]] zřekl veřejného a školního života a odtáhl se do poustevny v lesích pod horou sv. Jenovéfy poblíž Notre-Dame. Zanedlouho se za ním dostavili společníci, s nimiž v roce [[1113]] založil nové [[opatství]]. Dal se svými přáteli i žáky přemluvit, aby se opět vrátil k vyučování, nicméně opatství se nikdy nestalo velkým centrem veřejné výuky a tamější mistři se omezovali na učení svých vlastních členů. Klášter víc odpovídal benediktinskému kontemplativnímu vzoru než augustiniánskému standardu oné doby.
[[Klášter]] udržoval úzké styky jak s [[Bernard z Clairvaux|Bernardem]] a jeho [[cisterciáci|cisterciáky]], tak s [[Anglie|Anglií]]. Na mnoha místech ve Francii i Anglii vznikla samostatná opatství, vázaná ke svému mateřskému domu dceřinou úctou. Čilá korespondence putovala mezi Anglií a Svatým Viktorem i za sporu mezi [[Jindřich II. Plantagenet|anglickým králem]] a [[Tomáš Becket|Tomášem Becketem]], v němž kanovníci ze Svatého Viktora hájili práva
▲Vilém byl v roce založení opatství jmenován [[biskup]]em v Chalons a vedení komunity přešlo do rukou jejího nového [[opat]]a, dřívějšího převora Gilduina.
V roce [[1162]], kdy se převorem stal druhý nejznámější z kanovníků ze Svatého Viktora Richard, byl současně opatem zvolen Ernisius. Ten přivedl opatství na pokraj finanční zkázy a jeho neblahé působení se nevyhlo ani vnitřnímu životu komunity. Opatství bylo zachráněno až při druhém zásahu papeže [[Alexandr III.|Alexandra III.]] v roce [[1172]]. Konečný a stálý řád života získalo opatství až za Jana Teutona na počátku 13. století. Zánik opatství spadá do let [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]].▼
▲[[Klášter]] udržoval úzké styky jak s Bernardem a jeho cisterciáky, tak s Anglií. Na mnoha místech ve Francii i Anglii vznikla samostatná opatství, vázaná ke svému mateřskému domu dceřinou úctou. Čilá korespondence putovala mezi Anglií a Svatým Viktorem i za sporu mezi anglickým králem a Tomášem Becketem, v němž kanovníci ze Svatého Viktora hájili práva canterburskýého arcibiskupa.
▲V roce [[1162]], kdy se převorem stal druhý nejznámější z kanovníků ze Svatého Viktora Richard, byl současně opatem zvolen Ernisius. Ten přivedl opatství na pokraj finanční zkázy a jeho neblahé působení se nevyhlo ani vnitřnímu životu komunity. Opatství bylo zachráněno až při druhém zásahu papeže Alexandra III. v roce [[1172]]. Konečný a stálý řád života získalo opatství až za Jana Teutona na počátku 13. století. Zánik opatství spadá do let [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]].
Osoby, které představují tzv. školu ze Svatého Viktora a o nichž chceme krátce pojednat, spadají do prvních dvou či tří generací od vzniku opatství. Jsou to především [[Hugo ze Svatého Viktora|Hugo]] († 1140), přední z prvních kanovníků zabývajících se teologií a exegezí a zakladatel této školy. Na jeho základech pak stavěli jeho následovníci, z nichž nejznámější jsou [[Richard ze Svatého Viktora|Richard]] († 1173), [[Ondřej ze Svatého Viktora|Ondřej]] († 1175 ?), básník Adam († 1192 ?) či Gottfried († 1194). Ne všichni plně sdíleli nebo následovali Hugonovy principy a přesvědčení, nicméně všichni na něm nějakým způsobem stavěli.
Řádek 19:
== Místo Svatého Viktora v dějinách (biblické) teologie ==
Pokusíme se nyní shrnout základní prvky exegetické (či teologické) školy Svatého Viktora a určit, jaké místo jí náleží v dějinách [[teologie]]. Naše tvrzení se zakládají na hodnocení De Lubaca.
[[Exegeze]], neboli ''pagina sacra'', bylo synonymem pro teologii. Po celé první, „mnišské“ období středověké exegeze se teologie nedělila na různé sektory a obory, jak tomu bylo v následujících staletích. Bible spolu s církevními otci představovala ideálně jediný pramen teologického poznání. Ne nadarmo, když Hugo ze Svatého Viktora rozděluje Bibli, dělí [[Nový zákon]] na [[evangelium|evangelia]], apoštolské spisy a spisy Otců, což tuto pravdu příkladně ozřejmuje. Tato skutečnost se promítá i do teologické metodologie: každý teologický spis je více či méně založený na nějakém biblickém úryvku či knize. Zatímco tato forma přetrvává, obsah teologie se rozšiřuje a rozčleňuje a klasická forma mu začíná být těsná. Často tak nastává situace, kdy spekulativní teologie, o které autor pojednává, není dost dobře aplikovatelná na nějaký konkrétní text, a dochází k absurdním situacím, kdy alegorie (spekulativní teologie) nebo duchovní a morální aspekty (tropologie) nemají s „vykládaným“ textem nic společného. Ozývají se proti tomu první ohlasy, které se snaží jak o možnost hovořit otevřeněji a příměji o teologických pravdách, tak o zachování vážnosti a srozumitelnosti biblického textu, což vede k rozlišení exegeze od spekulativní a spirituální teologie.
Řádek 33 ⟶ 32:
Hugo – a pod jeho vlivem svatoviktorská škola – se snažili zachovat v souladu s tradicí jednotu a kontinuitu v teologickém bádání mezi Písmem, tradicí a teologickými pravdami, jednotnou osu historie-alegorie-tropologie, jinými slovy Písmo-dogmatika-spiritualita. Hugonova snaha však byla odsouzena k neúspěchu a teologie kráčela nezadržitelně dál svou cestou.
==
* [[Svatý Viktor]]
* [[Hugo ze Svatého Viktora]]
| |||