Beleriand: Porovnání verzí

Les Brethil se nacházel v severovýchodní části západního Beleriandu. Po založení Doriathského království byl součástí Thingolovi říše, ačkoliv jej od ostatních lesů Doriathu oddělevala řeka Sirion a nebyl zahrnut v Melianině ochranném pásu. S příchodem prvních Edain do Beleriandu povolil Thingol Druhému domu Edain -– lidu [[Haladin]], aby se v Brethilu usadil. Po proražení obležení Angbandu a pádu Minas Tirith se lid Haladin ocitnul v první bojové linii a stále častěji čelil nájezdům Morgothových skřetů. Velká část válečníků včetně jejich pána Haldira navíc padla v bitvě [[Nirnaeth Arnoediad]]. V roce 496 bylo Brethilské vojsko Morgothovými sluhy poraženo a Edain, kteří bitvu přežili se až do konce prvního věku skrývali ve svém lese. Po porážce Morgotha se Haladin přidali k ostatním Edain a odpluli na darovaný ostrov Númenor. Brethil spolu s dalšími zeměmi Beleriandu klesnul na mořské dno.

Hilmad čili ''Chladná země'' byl kraj nacházející se jižně od Aglonského průsmyku mezi řekami Arosem a Celonem. Obývali ji Fëanorovi synové Celegorm a Curufin se svým lidem, kteří průsmyk nazývaný Brána Doriathu střežili proti Morgothovi.<ref name="Tolkien (1992), 97"> Tolkien (1992), Str. 97.</ref> V Dagor Bragollachu dobyli armády Temného pána Aglon a Celegorm s Curufinem byli nuceni ze své země uprchnout. Himlad ležící na hranicích Doriathu tak zůstal opuštěný až do zkázy celého Beleriandu.

[[Maedhros]]ova marka, známá též jako Východní marka, byla poměrně rovinatým územím nacházejícím se severně od pramenů Gelionu a jižně od pustého Lothlannu. Tento nejhůře bránitelný vstup do východního Beleriandu bránil se svou jízdou z pahorku [[Himring]]u Fëanorův syn Maedhros až do porážky v Nirnaeth Arnoediad.<ref name="Tolkien (1992), 97"> Tolkien (1992), Str. 97.</ref>

Nan Dungortheb, ''Údolí strašné smrti'', byla země nacházející se na severu Beleriandu, mezi královstvím Doriath a pohořím Ered Gorgoth. Poté co Morgoth a Ungoliant společně uprchnuli z Amanu, usadila se pavoučice právě v tomto kraji. Zemi znečistila, zkazila a zplodila zde své potomstvo, které tam i po jejím odchodu tkalo své sítě.<ref>Tolkien (1992). Str. 65.</ref> Elfové i lidé se této zemi v níž tekli jedovaté potoky vyhýbali a procházeli tudy jen v krajní nouzi.<ref name="Tolkien (1992), 95"> Tolkien (1992), Str. 95.</ref> V Nan Dungortheb se před tím než ji objevil elf [[Eöl]] ztratila Turgonova sestra [[Aredhel]]<ref>Tolkien (1992). Str. 105.</ref> a na své cestě do Doriathu jí prošel též [[Beren]].<ref>Tolkien (1992). Str. 130.</ref>.

Nan-tathren, ''Vrbové údolí'' či ''Vrbová země'' bylo krajinou v jihozápadním Beleriandu, v místě soutoku Sirionu s Narogem. Až do porážky v bitvě nespočetných slz zde nežilo mnoho obyvatel.<ref name="Tolkien (1992), 95"> Tolkien (1992), Str. 95.</ref> Po pádu Gondolinu sem podél Sirionu přivedl přeživší Tuor, syn Huorův. Po krátkém zotavení však rychle pokračovali dál až dorazili k pobřeží, kde se usadili.

Jméno Nevrast znamenající ''Bližší břeh'', nejprve užívané jako označení pro celé severozápadní pobřeží Středozemě,<ref>Tolkien (1992). Str. 270.</ref>, bylo užíváno pro zemi nacházející mezi mořem a horami Ered Wethrin a Ered Lómin. Uprostřed této horami sevřené nížiny leželo bažinaté jezero Linaewen. Prvními osídlenci Nevrastu se stali v hvězdných letech Sindar. Po návratu do Středozemě se v Nevrastu usadil také mladší Fingolfinův syn Turgon se svým lidem. Ten vystavěl své sídlo [[Vinyamar]] na západním pobřežím pod horou Taras. Nevrast se stal první místem, kde se Sindar a Noldor smísili. Turgon nechal po rádách Ulma tajně vystavět své nové sídlo [[Gondolin]], kam z Nevrastu odvedl všechen svůj lid.<ref>Tolkien (1992). Str. 99-100.</ref> Do opuštěného Vinyamaru přišel dík Ulmově moci [[Huor]]ův syn [[Tuor]], který se odtamtud vydal varovat Turgona do Gondolinu před chystající se zradou. Opuštěný Nevrast se na konci prvního věku se potopil se zbytkem Beleriandu na mořské dno.